Václav Havel
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Zvěstování příchodu Václava Havla. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
Václav Havel ואצלב האוול Ferdinand Vaněk Václav Chrobák | |
Biografické informace | |
Pohlaví | Krakonoš |
Barva očí | mírně oválné |
Vlasy | mírně splihlé |
Narozen | 12. května 1974 |
Úmrtí | 18. prosince 2011 |
Děti | žádné |
Národnost | židovská |
Náboženství | ekumenické |
Přezdívka | Venca flaška, starej Veškrna |
Povolání | první prezident Česka první ex-prezident Česka neúspěšný dramatik naivní filozof kotelník a sládek drsný humorista slibotechna a alkoholik |
Zajímavosti | |
1 | Nemohl zplodit potomky, neměl penis. |
2 | Zakladatel Chátry 77 a hnutí havloidů a pravdoláskařů. |
Václav Havel (anglicky Vaklaf Hejvl, hebr. ואצלב האוול) byl sládek pivovaru Trutnov v Trutnově, ve kterém kuchtil slovenské pivo. Vlastním jménem Václav Chrobák, známý též pod přezdívkou z pionýra jako Ferdinand Vaněk, později mezi přáteli v divadelním prostředí znám pod jménem Venca Flaška. Narozen v Prrrrraze. Je také znám jako český autor absurdních politických vícehubek. Tvůrce a signatář Anticharty. Jeho koníčkem bylo jasnovidectví a sbírání čestných doktorátů. Měl velice blízko k ekoterorismu, neboť jak sám o sobě tvrdil, "vždycky býval tak trochu zelený". Přátelil se s tibetským lamou dalajlámou, přestože býval jen vlažným věřícím byl zastáncem ekumeny a snil o nadvládě humanismu. Několikrát Dalajlámu pozval do Prahy a nechal si od něj přednášet buddhistickou nauku o minulých a budoucích životech. On sám byl zvědavý, jak to s ním nakonec po smrti dopadne. A dopadlo.
I po své smrti patří Václav Havel mezi naše nejpřekládanější autory. Jeho knihy se překládají ze skladu do skladu.
Mládí[edit | edit source]
Narodil se v proletářské buržoazní rodině. Jeho otec, poloviční Žid (jediné, co má Václav Havel společného s Hitlerem), vlastnil Václavské náměstí, několik malých divadel a Lucernu. Za Protektorátu mu bylo uděleno čestné árijství a Němci ho navštěvovali v jeho bytě na Barrandově a pořádali pitky. Za hospodářské krize malý Vašík byl rodiči poslán do malé zapadlé vísky na západní Ukrajině, kde se sám od sebe naučil psát eseje a ty potom předčítal hladovým vlkům, díky čemuž na něj nevyskočili, ale naopak mu přinášeli Karkulky. Naučil se chodit na kadibudky.
Po únoru 1948 vsadil na správného koně a byl za odměnu poslán na Vysokou školu politickou v Moskvě, kde získal pracný doktorát a habilitoval se doktorskou prací Význam anatomie zdrženlivosti ve výchově republiky. Toto dílo se stalo bestsellerem, pročež byl Havel vcukuletu jmenován čestným lékařem asi 20 dalších moskevských univerzit. Havel tehdy také studoval sovětský politický systém, z něhož později celý život čerpal inspiraci.
Prezidentská volba[edit | edit source]
V roce 1987 si sovětský Vůdce Gorbačov uvědomil, že Sovětský svaz již dále nemůže ekonomicky podporovat ostatní socialistické země. Nebylo již více možné, aby Sovětský svaz posílal zcela zdarma do těchto zemí, automobily, lokomotivy, různá zařízení, potraviny a mnoho jiných výrobků. Gorbačov přestal mít o socialistické země zájem. Svěřil se s tím svému přiteli v USA Reaganovi. Ten jeho rozhodnutí uvítal. Gorbačov si uvědomil, že když nebude socialistické země ekonomicky podorovat, vypuknou v nich brzy nepokoje, lidé vyjdou do ulic a pokusí se svrhnout stávající politickou garnituru. Bylo nutno ve všech socialistických státech předem vybrat politické nástupce. Když se o tom dověděl prezident Husák, bylo mu jasné, že se musí přizpůsobit nové situaci. Nejdůležitější pro něj bylo, zajistit si na postu prezidenta takového nástupce, který by zaručil, že se jemu, Husákovi, a ostatním rudým kumpánům nic nestane, že nikdo nebude za nic odsouzen a že se tito kumpáni budou mít ještě lépe, než za socialismu. Dumal, dumal, ale nemohl na nikoho vhodného přijít. Poprosil proto o radu přátele z StB. Ti hned přišli s návrhem, že oním příštím prezidentem by mohl být jistý veselý chlapík jménem Václav Havel, se kterým se dobře znají, mnoho spolu vypili a udržují přátelské vztahy. "S Havlem bude dohoda jistá", říkali. "Když mu povíme, že získá Lucernu, tak slíbí, že z nás určitě na lucerně nikdo neskončí." Mělo to však velký háček. V Československé socialistické republice v té době, až na několik málo lidí, Havla vůbec nikdo neznal. Lidé znali jen Alexandra Dubčeka. Bylo potřeba aby pomalu, ale jistě, jméno Husákova nástupce vešlo ve známost. O to se postarali opět Havlovi přátelé z StB. Zatkli ho, zavřeli a zase pustili. To několikrát opakovali a zařídili, aby se o tom psalo ve všech novinách a mluvilo v Československé televizi a v Rozhlase. Pak v listopadu r. 1989 pečlivě zinscenovali demonstraci studentů na Národní třídě. Jeden hodný pán z StB se dokonce uvolil, že sehraje mrtvého studenta, aby se lidé ještě více naštvali a chodili na shromáždění na kterých už pak hovořil předem vybraný Václav Havel. Tak vešel ve známost. Příslušníci StB, kteří se vmísili do davu demonstrantů začali skandovat: "Nejsme jako oni! Nejsme jako oni!", což dav bezmyšlenkovitě opakoval a tím již bylo jasné, že se rudým kumpánům nic nestane. Konečně nastala pro Václava Havla vytoužená chvíle. 29. prosince 1989 byl jednomyslně komunistickým Federálním shromážděním zvolen prezidentem Československé socialistické republiky jak mu bylo slíbeno. Nikdo nebyl proti a nikdo se nezdržel hlasování. Dosluhující prezident Husák sám přesvědčoval komunistické poslance, aby Havla zvolili, že nebudou určitě litovat. A tak i takoví soudruzi, jako např. Bilak, nebo Mohorita dali Havlovi hlas. Nelitovali. Dubček ostrouhal. Havel slíbil věrnost Československé socialistické republice a rovněž slíbil, že chce být prezidentem jen do dalších voleb, protože chce pracovat na své divadelní hře "Suchý hadr na dně mořském". Jeho přátelé, kteří díky Havlovi získali vysoké funkce, vesměs bývalí komunisté, z Chátry 77 ho přesvědčili, aby kandidoval i v následujících volebních obdobích jak jen to dlouho půjde, protože by všichni přišli o koryta. A tak dobrák Havel stal se i prezidentem České republiky, když Slováci jeho moudra již nemohli poslouchat a raději se odtrhli. V poslední prezidentské volbě, ale už měl namále. Prošel jen o jeden jediný hlas, když policie zatkla poslance Sládka a on nemohl hlasovat. Všichni byli opět spokojeni. Pravda stále vítězila. Jen návštěvníci divadel se na Havla dodnes zlobí. Jeho hra "Suchý hadr na dně mořském" zůstala totiž nedokončena.
Tvorba[edit | edit source]
V padesátých letech patřil k nejúspěšnějším básníkům nastupující generace. Začal také psát vícehubky, které byly baštěny s velkým nadšením.
V šedesátých letech však vyšel příkaz vedení ÚV KSČ přejít na jednohubky, s čímž se Havel odmítl vnitřně identifikovat. Začal psát stížnosti na Helsinský výbor, Výbor dobré vůle Nataši Havlové, Svaz tibetských vyděděnců, Nadace VIZE 48 a Amnesty International. ÚV KSČ pod silným mezinárodním tlakem nakonec Havlovi schválil založení Chátry 77 a věnoval velkou finanční částku na zřízení kanceláří (77 milionů Ksč - odtud název Chátry; Chátra tehdy sídlila na Bartolomějské ulici) a k dispozici dodal osobní ochranku. K dispozici bylo dáno i speciální apartmá v šestihvězdičkovém Hotelu "Ruzyně" v Praze 6, který byl ve 21. století přejmenován na Hotel Havel, poskytující vyšší komfort než "státní" byt na nábřeží, zejména když se všechny bytové odpady "náhodou" ucpaly tím nejlepším portlandským cementem.
Havel byl od té doby s ÚV KSČ spokojený, dokonce se spřátelil s Miloušem Jakešem a věnoval mu plastikový náhrdelník, který ten pyšně ukazoval všem televizním kamerám. Leonovi Brežněvovi věnoval druhou černou botu. Své ženě Volze posílal dopisy. Udržoval velmi přátelské vztahy s bývalými komunisty, kteří se scházeli v Chátře 77.
Nadace VIZE 48 mu byla inspirací pro jeho volnočasovou aktivitu, jasnovidectví, které uplatnil mj. ve svém životopisném vizionářském dramatu Audience. Zde předpověděl, že budoucím prezidentem Francie se stane Maďar Šarközy.
Václav Havel sám sebe prezentoval jako absurdního spisovatele. Bohužel jeho absurdita dosáhla takové dokonalosti, že jeho dramatickému dílu nikdo nerozumí. Prakticky vzato - nedá se to číst. Navíc skoro všechno píše v jazyku „ptydepe“, kterému porozuměl doposud pouze jeden člověk, Zdeněk Herl-Stolt. Václav jej jazyk naučil v době, kdy spolu seděli na Borech. Byl velkým přítelem populárního zpěváka, sprosťáka a nejznámějšího českého punkáče Karla Schwarzenberga. Zato jeho největším nepřítelem byl jeho nástupce na Pražském Hrádečku významný český arcilotr Václav Klaus. Havel totiž nemohl přenést přes srdce, že Klaus umí anglicky a německy a on sám jen rusky.
V každém člověku je kousek ješitnosti a Václav chtěl být alespoň trochu slavný a slíznout špetku smetany. Obrátil se o pomoc na přítele Zděnka (dotlačila jej k tomu druhá žena Dáša, se kterou udržoval živé styky již za života první manželky). Ten napsal podle Havlovy poslední knihy „Odcházení“ scénář k úspěšnému kasovnímu trháku Snowboarďačky. Spokojený Havel řekl své ženě: „Pozdě, ale přece“. Václav významně zasáhl do tolika oborů lidské činnosti (vaření piva, stavění kulis, filosofie, degustace, politika, psaní divadelních her pro děti, architektura, vizionářství, zahradnictví, scénáristika, režie, ekonomie, potápění aj.) že se dá srovnávat snad jedině s jiným českým velikánem Jaroslavem Zimermannem. Na půdě na Hrádečku, kde rád pobýval po náročných degustacích, se dokonce našla partitura Švédského tria Es-dur pro soprán, tenor a bas, které odborníci připisují právě jemu. Založil také Fórum 3000, na které se dodnes rok co rok sjíždějí ty největší světové osobnosti, jako např. světoznámý příživník dalajláma, Modelína Olbrachtová, nebo známý sprosťák Karel Schwarzenberg a vyprávějí si fóry. Na přání pracujících v trutnovském pivovaru byla přejmenována Univerzita Karlova (zkr. UK, lat. Universitas Carolina) na Univerzitu Havlovu® (zkr. UH, lat. Universitas Havlovina). Odborový svaz výpravčích usiloval o přejmenování Masarykova nádraží po Václavu Havlovi. Odborový svaz průvodčích však byl proti a tak celý spor skončil kompromisem. Nádraží se bude jmenovat "Masarykovo nádraží Václava Havla®". Václavské náměstí se naštěstí přejmenovávat nemusí. Jen na návrh jeho přítele Mariána Čalfy bude odstraněna na jezdecké soše Sv. Václava postava Sv. Václava třímající kopí a na koně se posadí socha Václava Havla třímající v ruce půlitr piva. Uvažuje se také o změně názvu ruzyňské věznice ve které Havel rád pobýval na Věznici Václava Havla®. Manželka mu tam nosila doutníky a rybičky, a jak sám řekl, měl tam více času na přemýšlení. Někdy se tam i nudil a záviděl ostatním vězňům, jako např. v Jáchymovských dolech, že mohou pracovat. O jeho práci ve vězení nikdo nestál. V roce 2012 obdržel Havel i když in memoriam konečně Nobelovu cenu míru, jako ostatně všichni v EU. Avšak největší pocty se Václavu Havlovi dostalo když severokorejská firma na výrobu nábytku IK-E ANNA po něm pojmenovala manželskou postel, tzv. letiště. Do České republiky se dováží v českém překladu "Letiště Václava Havla®".
Pravda a Láska[edit | edit source]
Václav Havel je autorem již zlidovělého pořekadla "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí", které propaguje nejen Česká televize, ale i většina novinářů z jiných médií. Lidem, jejichž životní náplní je kult osobnosti Václava Havla se proto říká Pravdoláskaři. Je pro ně typický bezmezný obdiv k tomuto slavnému filmovému režisérovi a nenávist k prezidentu Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Tito lidé z úcty ke své modle chodí stále s vykasanými kalhotami. Zatímco Václava Klause za jeho amnestii a Miloše Zemana za jeho návštěvu Číny chtěli pravdoláskaři obžalovat za velezradu, z komunistických zločinců neobžalovali žádného. Jak to Havel myslel s tou PRAVDOU je patrné z jeho citátů uvedených níže. Jak to myslel s LÁSKOU je patrné z toho, že ještě za života a v době nemoci jeho první ženy již byl zamilovaný do své ženy budoucí a udržoval s ní živé a čilé styky.
„...Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, protože brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika...“
„...Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasné tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobně. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme...“
Havlova politická činnost nestojí víceméně za zmínku, až na zlidovělou frázi „humanitární bombardování“ v Jugoslávii. Největším politickým obdivovatelem je Václav Klaus, který na negaci Havlova díla založil celou svou politickou kariéru.
Cena Václava Havla® pro kreativní disent[edit | edit source]
Cena Václava Havla® pro kreativní disent je určena pro ty, kdo „s odvahou a důmyslem odhalují lživost diktatur tím, že sami žijí v pravdě.“ Jejími držiteli je mnoho slavných osobností, které zná naprostá většina lidí po celém světě. Z těch nejslavnějších je to např. tibetský pastevec Kulemaaž Nazem, nebo nigerijská bojovnice proti povinému používání kondomů Ma Ji Dosucha. Mezi nejznámější držitelky Ceny Václava Havla® pro kreativní disent však patří bojovnice za lidská práva, nevinná a cudná děvčata ze skupiny Pussy Riot, která byla, kromě jejich duchovní vůdkyně Naděždy Tolokonnikovové, v době předání ceny ještě skoro nevinnými pannami. Vyznamenaní Cenou Václava Havla® obdrží umělecké ztvárnění „Bohyně demokracie“, ikonickou sochu vytvořenou podle choulostivé fotografie Dagmar Veškrnové zamlada.
Zvěstování příchodu Václava Havla[edit | edit source]
V poslední době mají ve Vatikánu napilno. Proslýchá se, že na návrh Havlova přítele Mariána Čalfy bude tento poslední prezident Československé socialistické republiky blahoslaven. Jak by ne, když i Václav Klaus je již delší dobu držitelem Papežského řádu. Rabín Karol Sidon je přesvědčený, že Havel je Mesiáš. Někteří kněží s prorockými schopnostmi, jako například Tomáš Halík, který chtěl původně studovat na rabína, věští Havlův brzký druhý příchod, takže se máme na co těšit. Podrobnosti si přečtěte zde.
Lavička Václava Havla®[edit | edit source]
Každé malé dítě i každý dospělý člověk, vlastnící občanský průkaz a mající volební právo, ví, jak vypadá lavička. Všechno je ale jinak, přidáme-li ke slovu lavička jméno našeho slavného filmového režiséra. Lavička Václava Havla®. Z lavičky se rázem stanou dvě židle napevno uchycené do země, aby je někdo neukradl, mezi nimiž je kulatý stůl, jehož středem roste strom. Snad nic tak přesně nevystihuje podstatu kultu osobnosti Václava Havla jako právě Lavička Václava Havla®. Něco se nějak pojmenovává, něčemu se nějak říká, něco se lidem vtlouká do hlavy a oni to bezmyšlenkovitě přejímají, (naštěstí ne všichni) ale skutečnost je úplně jiná.
Odkaz[edit | edit source]
„...Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného...“
Havel má, mimojiné, nepochybnou a nesmazatelnou zásluhu na zmrtvýchvstání českého slova nicméně, které dlouho před jeho vstupem do médií prakticky zcela vymizelo. Jeho zásluhou znovu ožilo a stalo se populárním a zhusta užívaným, zejména těmi, kteří jeho pomocí chtějí dodat svému projevu nádech myšlenky, připodobnit se či zalíbit. Znovunabyté popularitě se slovo těší dodnes navzdory skonu svého oživitele. Nicvíce.
Oficiální nekrolog[edit | edit source]
- Na pamětní desce na šalandě pivovaru Krakonoš stojí:
„Nutno říci, že pokud si měl vybrat mezi pravdou a láskou, vždy zvolil lásku.“
[1][2][3][4]
Citace jsou, pravda, nezvyklý funerální prvek, ale pivovarství je čím dál tím víc věda a čím dál tím míň středověké umělecké řemeslo říznuté alchymií.
Reference[edit | edit source]
Galerie[edit | edit source]
Čumni taky na...[edit | edit source]
- Havlův kosmický teleskop
- Úložiště radioaktivního odpadu Praha-Hrad
- Havlova lekce potápění (na YouTube)
Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
Prezidenti ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR a zemí Koruny České, Moravské a Slizka | |||||||||||
Masaryk |
Beneš |
Hácha |
Gottwald |
Zápotocký |
Novotný |
Svoboda |
Husák |
Havel |
Klaus |
Zeman |
Pavel |