Martin Dvořák
*1956 - † neznámo (ještě trochu žije)
Řezník, hospodský, disident, byrokrat, turista, komunální politik, bezdomovec, diplomat, kandidát.
Životní motto: Vším, čím budu, budu rád, ale zadarmo ani omylem
Početí a narození
Rodiče M. D. věděli, že hrozí zvýšené nebezpečí, že zplodí génia, a tak se řídili zásadou, že data jeho narození musejí zvolit uvážlivě, aby byla snadno zapamatovatelná coby učivo pro žáky základních škol. Určili tedy datum 11. 11. a křestní jméno našli téhož dne v kalendáři. Původní termín byl sice závazně stanoven o rok dříve, aby se to pamatovalo ještě lépe, ale hošíkovi se na svět ještě nechtělo. Padesátá léta byla jak známo ve znamení kruté bolševické perzekuce, což v embryu vzbuzovalo silný odpor. Více jak o rok se to ale odkládat nedalo a kluk musel ven.
Dětství a mládí
Rodiče mu dopřáli socialistické vzdělání na ZŠ a gymnáziu v Pardubicích, a poslali ho pak do Turnova, kde se vyučil kuchařem. Tam se seznámil s dalším veleduchem, Honzíkem Kopeckým (alias Janem Berwid-Buquoyem, vévodou Měšickým von Tábor-Měšice und von Ellguth, podle některých zdrojů přímým pravnukem V. I. Lenina), a stali se z nich nejlepší kamarádi. Tento něžný vztah trvá patrně dodnes.
V doznívající pubertě se po vzoru všech intelektuálů vysmekl z povinnosti vojenské služby. Mezi pétépáky se mu nelíbilo, a tak šikovně padělal modrou knížku.
Činnost ve 3. odboji
Kariéru odpůrce režimu zahájil M. D. na bourárně jatek v Březhradě. Post byl nucen z rozhodnutí komunistů opustit, když při prvním pokusu usmrtit jatečního býka vážně postřelil svého kolegu Aloise K. Opatřil si proto brýle, ale do práce už ho zpátky nevzali.
Rozhodl se pak režimu škodit jako vedoucí restaurace Labuť. Nabízel členům KSČ výrazné slevy a servíroval jim obědy, kořeněné arsenikem. Ukázalo se, že komunisté vydrží ledacos a žádný nezhebnul. Ale když se do jeho restaurantu vloudil, s falešnou legitimací KSČ, šetřivý vrátný z ČKD Josef L. a po obědě kvůli střevním potížím těžce poškodil toalety, vysoký manažer státního podniku RaJ Jiří Paroubek Dvořáka okamžitě vyhodil.
V lednu přelomového roku 1989 byl M. D. spatřen na pražském Václavském náměstí, jak se sprchuje v proudu policejních stíkaček, protože mu doma netekla voda. Náhodou se při tom dozvěděl, že tu probíhá Palachův týden, a tak se stal disidentem, podobně jako Jiřina Bohdalová nebo Andrej Babiš. Využil toho v listopadu a splnil si životní sen: stal úředníkem Okresního úřadu, když nalhal ostatním, že umí číst, psát a dokonce i telefonovat.
Působení v Hradci Králové
Odporní bolševici nedovolili Dvořákovi studovat na DAMU a Hollywood tak přišel o potenciální světovou hvězdu. Z M. D. se však stala světová hvězda ekonomie, a to ve chvíli, kdy už jako primátor HK usiloval o prodej městských bytů po koruně za kus.
Roku 1990 se totiž stal z leknutí primátorem Hradce Králové, čímž byl oficiálně zahájen úpadek města, který doposud trvá. Počet obyvatel začal prudce klesat a někteří se raději usídlili v Kanadě či Rumunsku.
Ambice měl přitom obrovské. Hodlal město přetvořit v centrum kultury, bankovnictví, vysokohorské turistiky a alpského lyžování. Měl řadu progresivních myšlenek, ale ne vždy uspěl. Tak třeba ambiciózní záměr přestěhování budovy Národního divadla z Prahy do Kuklen komentoval tehdejší prezident Václav Havel krajně nevraživě.
Úspěch naopak M. D. zaznamenal v Tokiu. Při vyjednávání s japonským císařem, jemuž namluvil, že když to Japonci zacálují, vznikne v Hradci centrum japonské kultury. Ve skutečnosti ale v parku nedaleko centra města vyrostla za vybrané peníze přesná kopie hory Fudžijama, která je dnes hojně využívána lyžaři v zimě a horolezci v létě. Sám autor tohoto textu zdolal tento náročný vrchol už osmkrát, z toho dvakrát bez kyslíku. Kabinkovou lanovku už M. D. postavit nestihl.
Podařilo se mu ale prosadit změnu podoby městské vlajky, avšak návrh na úpravu městského znaku, spočívající v nahrazení lva se dvěma ocasy obrazcem jedné obálky na úplatky, mu zastupitelstvo po bouřlivé debatě o jeden hlas zamítlo.
Úspěšný byl při prosazování investorských aktivit, zejména v oblasti zřizování nových maloobchodních středisek. V souladu se svým náhledem na ekologii prosadil, aby nové markety vyrůstaly blízko centra. V sousedství jednoho z hradeckých parků tak zmizela odporná zamokřená louka, plná čolků, žab i jiné nechutné havěti, a změnila se v nádherný nákupní areál s betonovými parkovišti, barevnými obchody a benzinovými pumpami.
To bylo období, kdy si M. D. notoval s Karlem A., jehož přivedl do Hradce jako hlavního městského architekta. Později uvězněný architekt ale zklamal obyvatele tím, že neprotlačil výstavbu bufetu McDonald na pozemku, ležícím přímo před památkově chráněným kostelem.
Během působení M. D. se Hradec stal partnerem řady měst, do nichž se M. D. jako primátor zadarmo podíval. Následky jeho cest jsou pozoruhodné, zejména v podobě několika nemanželských dětí: synové v německém Giessenu, nizozemském Arnhemu a slovenské Banské Bystrici, a také dvě dcery ve francouzském městě Metz. S italskou letuškou zplodil dokonce trojčata, která žijí v Alessandrii a často se ptají na tatínka. Rada Evropy na toto masívní posilování českého živlu zareagovala tím, že v roce 2004 donutila Česko ke vstupu do EU.
Dočasně se M. D. stal poměrně populární. Toho komerčně využila tehdejší kuklenská likérka Kord a pojmenovala po něm lihovinu, která se pak stala primátorovi při několika divokých magistrátních mejdanech málem osudnou. Likérce to zlomilo vaz a dnes už neexistuje.
Vědecká činnost
Dvořák, jako tehdejší člen vědecké rady Pardubické Univerzity a hradecké Vysoké školy pedagogické, je autorem kontroverzní vědecké studie, kde mj. tvrdí, že civilizační návyky přinesli v minulosti do sousedních Pardubic Hradečáci. Naučili je prý hrát hokej a basketbal, jíst koňské maso, vyrábět perník a používat příbor.
Další projekty z hlavy M. D., bohužel neuskutečněné:
- Odvodnění koryta Labe ve zhruba šestikilometrovém úseku od Předměřického jezu po soutok s Orlicí, jeho vysušení a ekologické vyasfaltování. Mělo tu vzniknout tréninkové středisko olympijská reprezentace v in-line bruslení.
- Zplanýrování vyvýšeného ostrohu nad soutokem Labe s Orlicí, včetně demolice katedrály, Bílé věže, Biskupského paláce a veškerých okolních staveb Měla tam vzniknout přečerpávací elektrárna pro zásobování elektřinou výčepu Malý Růžek a restaurace Primátorka, což byly neoblíbenější úřadovny M. D. .
- Zákaz působení ODS, KDU-ČSL a KSČM v katastrálních hranicích města.
- Vybudování metra z Ulrichova náměstí na Benešovu třídu.
- Přejmenování Leninova náměstí na Dvořákovo, s umístěním sochy M. D. v doživotní velikosti.
- Pojmenování parníku, kotvícího na Labi, jménem Primátor Dvořák.
Konec hradeckého působení
V létě roku 1998 obyvatelům Hradce došla trpělivost a přiměli své zastupitele, aby primátora vyhodili. Podařilo se to počátkem září. M. D. následně založil vlastní politickou stranu Volba pro sebe, a po přechozím členství v OF, ODA a koketování se Sládkovými republikány získal čestný titul Politický turista desetiletí II. stupně.
Když mu náčelník městské policie, s použitím donucovacích prostředků, odebral zlatý primátorský řetěz, což byl zásah, který exprimátora přinutil strávit několik týdnů na lůžkovém oddělení chirurgické kliniky zdejší Fakultní nemocnice, tak jej opustila manželka a vypakovala ho z bytu. Na čas si našel azyl pod Tyršovým mostem, což mu připadalo nedůstojné, a proto se přesunul pod vedlejší Pražský most. A to právě v době, kdy se na stejném místě skrývali Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, příslušníci GRU, kteří později neblaze prosluli svým angažmá v kauzách Skripal a Vrbětický výbuch.
Zahraniční činnost
Pod mostem se spřátelil také s kosovským vrchním teroristou, později prezidentem Hashimem Thaçim, který jej pozval na návštěvu své vlasti. M. D. tam dlel několik let a naučil se hlavně kličkovat mezi střelami ze zbraní albánských separatistů a srbských nacionalistů. Posléze načerno emigroval do Iráku, odkud jej mírové síly OSN zanedlouho vyhostily z vážných, ale neupřesněných důvodů.
Nějaký čas bloumal bez cíle po USA, jeho stopa je k nalezení ve Washingtonu D. C. a New Yorku. Jak se tam dostal a za čí peníze se nepodařilo zjistit ani agentům izraelského MOSSADu. Americká zpravodajská služba CIA po několikaměsíčním intenzívním prověřování vyloučila jeho podíl na událostech z 11. září.
Později jeho výskyt zaznamenala mezinárodní entomologická expedice v zemích okolo Perského zálivu. Na podnět university v Heidelbergu byl zařazen mezi kriticky ohrožené živočichy pod názvem Daforak Litus Litus a je přísně chráněný. Svědkové ho pak spatřili v luxusní kavárně Bo Khalifa Café v Kuwait City při popíjení mrkvového džusu, do něhož si před tím domněle nepozorovaně nalil ze své placatice pořádnou dávku whisky značky Woodford. Kuvajt, jak známo, patří k suchým zemím, které tolerancí k ochmelkům neoplývají, a tak M. D. skončil ve vězení. Česká republika musela vyvinout nemalé diplomatické úsilí, aby přiměla kuvajtskou vládu vyměnit tohoto českého zločince za sedm ojetých Fabií a pětihektarový pozemek poblíž Karlových Varů.
Pan prezident ČR ing. Miloš Zeman, známý svým hypertrofovaně odmítavým postojem k alkoholu, mu ale zakázal vstup do Česka a potrestal jej tím, že ho jmenoval v této zemi velvyslancem. Od té doby M. D. až do poloviny roku 2021 škodil České republice v Kuvajtu (a občas i v Kataru). Naposledy rozzuřil pana prezidenta ing. M. Zemana v květnu 2021, když v izraelsko-palestinském konfliktu veřejně podpořil Izrael. Na ambasádě v muslimském Kuvajtu byl pak nucen se na nějaký čas zabarikádovat s celou rodinou. Jiří Ovčáček musel vyvinout nadlidské úsilí, aby pana prezidenta přesvědčil, že požadovat pro Dvořáka okamžitý trest smrti zastřelením by byla poněkud přepjatá reakce. Zemanův ruský protějšek Vladimir V.Putin vyjádřil s Ovčáčkem souhlasné stanovisko a navrhl použít novičok.
Aktivismus
Na přelomu let 2020 – 2021 se stal M. D. zuřivým propagátorem okamžitého svatořečení ředitele České televize. Stejně sveřepě vystupoval proti autorům petice, která žádala Svatého otce, aby tento proces odložil až na rok 2022.
Současnost
.jpg)
Nyní je M. D. již v seniorském věku, ale přesto škemrá o hlasy v letošních parlamentních volbách. V kampani vystupuje v dresu STAN, neboť chce získat, jak prohlásil, titul Politický turista století I. stupně a tím se vyrovnat Davidu Rathovi.