Arturo Calliente
Arturo Calliente (*1879), vlastním jménem Manuel Artur Giuseppe Romero Richardo Lorenzo Antonio Pablo Pedro Pedrosa da la Saragossa de la Guerra di Livorno do Dos e du la Calliente je nedoceněný portugalský i světový velikán, vědec a státník. Později se stal i prezidentem Portugalského Impéria, které od roku 2020 vládne celému světu. Je také velkým přítelem českého velikána Milana Hatery, známého cestovatele paralelními vesmíry a časoprostory.
Život před setkáním s Milanem Haterou[edit | edit source]
- dětství - Malý Arturek se narodil v malém portugalském městě Villa Real již oblečený do dupaček v roce 1878. Uvádí se ale až rok 1879, protože celý rok odmítal odstřižení své pupeční šňůry, kvůli čemuž vzal vlastní matku jako rukojmí a rok prchal před zákonem. V roce 1879 byl konečně zadržen a spravedlnosti a pupeční šňůře bylo učiněno za dost. Tři roky strávil naprosto potupně připoutaný na kočárek zespodu. Tato událost v něm vyvolala hluboké trauma, které se projevilo až ke stáří. Od té doby trpěl kožní poruchou, neměl totiž vůbec žádnou kůži na hlavě, vinu na tom neslo tření jeho hlavy o zem. Ve svých šesti letech Arturo podstoupil transplantaci kůže a vychodil základní školu v rodném městě.
- dospívání - Na střední škole byl spíše průměrný, ale díky svým vynálezům, jako "Zdvihač i padesátinásobných sukní" nebo "Onanátor" se stal velmi oblíbeným v kolektivu. Po střední škole vystudoval matematicko-fyzikální fuckultu a stal se vynálezcem z povolání.
- dospělost - Výmýšlel kraviny na zakázky a cítil se nevyužitý. Jednoho dne dokončil svůj největší vynález: stroj časoprostoru. Umožnil mu cestovat mezi časoprostory a očumovat tam lidi. A když tak procházel těmi časoprostory, viděl, že jsou tam úplně jiné situace. V jednom našel například Moldavsko, jak si tam vesele vládne polovině Asie. A tak ho napadlo, že svých zkušeností využije k tomu, aby Portugalsko dovedl ke světové nadvládě. Portugalský parlament však jeho návrhům v roce 1917 dostatečně nerozumněl, a tak ho začali lynčovat a pomlouvat. Calliente prchl do jiného časoprostoru, kde se setkal s profesionálním měničem dějin jiných časoprostorů, Milanem Haterou.
Život po setkání s Milanem Haterou[edit | edit source]
Český geniální student Milan Hatera byl Callientem nezměrně nadšen a rozhodl se jej všemožně podpořit. On sám už takhle několik jiných časoprostorů dal do rukou kryptofašistických hovad. A tak se vrátili a společně přesvědčili parlament, který prve byl na Callientův názor tak ukvapeně nemilý. Calliente je ale hodný člověk a dal jim druhou šanci.
Na špinavou práci si vypůjčili z jiného časoprostoru Jiřího Paroubka a Frantu Mrázka. Společně dokázali vedoucí představitele Portugalska vyděsit natolik (proslýchá se, že Jiří byl v některých případech nucen použít fotku bývalé manželky), že k plánu přistoupili. Calliente s Haterou se okamžitě přemístili do roku 2012, kdy mělo vše začít. 95 let tak Arturo přeskočil. Tyto roky se do jeho celkového věku obvykle nezapočítávají.
Kvůli jakémusi "chybnému" výpočtu (i takové věci se stávají) se o deset let sekli (2002), a tak se na okamžik objevili uprostřed nádraží v jakémsi městě, aby pak zase se slovy "kurva..." zmizeli v horizontu události.
Po roce 2012[edit | edit source]
Calliente a Hatera vymysleli fašistické ekologické zřízení Portugalska (zároveň náboženství: portugalismus) a geniální strategii na počáteční úder.
Napadením Španělska jistě zvedli pár obočí světových lídrů, kdo by takový zásah čekal. Do čtyř let společně dobyli Evropu a Calliente se stal prezidentem, Hatera premiérem. Poté, co Hatera absolvoval vyčerpávající televizní debatu s Václavem Klausem v roce 2016, rozhodl se tento časoprostor nadobro opustit s vědomím, že se zde on světové nadvlády Portugalska nedočká.
Po rozloučení s Callientem stiskl tlačítko svého stroje, jenže v časoprostoru vznikla anomálie, a ta amputovala Callientovi nohy, což se normálně lidem poblíž nestává. Arturo Calliente se stáhl do ústranní paláce v Lisabonu a vedl své Portugalsko ke konečnému vítězství a světovládě v roce 2020. V roce 2021 Calliente navrhl a schválil změnu státních symbolů Portugalského Impéria, za což dostal v roce 2022 Nobelovu cenu za smysl pro estetično. V tom samém roce zrušil katolickou církev, jakož i ty ostatní, ale na katolické si nechal zvlášť záležet.
