Kočárek
Kočárek je mučící, hypnotizující, debilizující a hlavovymazávací nástroj na malé děti, je přežitkem středověku a komunizmu. Může být pestrobarevný, s krajkou, s libovolným počtem koleček, pásů, tlačných vrtulí, stojánků na pivo či dokonce míst. Ty lepší mají i zajišťovací brzdu a úložný prostor pro nákupy. Ty vytuněné mohou mít i přítlačné křídlo a rychlobrzdu. Dají se na něj zavěsit různé dudlíky, chrastítka a věci o kterých si lidé myslí, že je děti chtějí cucat.
Počátky kočárku jako mučícího nástroje[edit | edit source]
Lidé si uvědomili, že jejich parchanti ratolesti moc řvou. I vymysleli nástroj ďáblův - kočárek. Dítě v něm protřásli stejně, jako barman háže se shakerem, projeli s nimi celou vesnici plnou hnoje, na dítě šel prach a ze všeho toho hnusu ani dejchat nemohlo. Kočárek se osvědčil a splnil svůj účel.
Důsledky[edit | edit source]
Děti začínaly trpět mozkovou obrnou, věděcký průzkum se i shoduje v tom, že právě kočárky mohou za vznik spousty nemocí a onemocnění, například chorobné krátkorukosti, ale i schizofrenie a v neposlední řadě mohou zčásti za homosexualitu, kde je mnohem větší riziko v kočárcích s krajkami. Přesto generace rodičů nedbaly na výzkum. Kočárky urychlují degeneraci lidské rasy, způsobují mnohé zrůdné mutace, vypadají odporně, jsou čím dál kýčovitější, debilnější a ještě k tomu stojí peníze.
Současnost[edit | edit source]
Největším šokem je, že kočárky stále používají i nejvyspělejší státy světa v gigantickém měřítku. Mnohem humánnější kárky jsou stály vytlačovány uzurpátorskými a diktátorskými mučidly. Rezoluci USA, která by kočárky zakazovala, odmítla v roce 2000 Čína s tím, že jsou kočárky nedílnou součástí její kultury. Svět by se měl poučit a vzít si příklad z afrických států, které jsou v tomto směru mnohem dále a své děti převážejí v popelnicích.