Jan Berwid-Buquoy

Jeden ze vzdálených předků

Jan Berwid-Buquoy se podle matriky narodil 26. března 1946. Jestli se tomu dá ovšem věřit, se neví. Jde o úřední zápis. Ty jsou většinou mylné.

Narodil se v Praze v kuchyni, na gauči. To asi nikoho nezajímá, ale budiž. Jeho dědeček byl levobočkem Ferdinanda hraběte Buquoye (patrně erotoman). Podle některých pramenů je prapraprapra…vnukem bílé paní, a tím pádem i bratrancem Karla Schwarzenberga ze 17. kolena. Na rozdíl od svého prastrýce, Ing. Jana Bervidy (1929 - 1938 ministr československého civilního letectví), jeho prasynovec Jan Berwid-Buquoy, lítal od dětství jenom v průserech.

Jeho otec, Jan Kopecký (jména "Berwid-Buquoy" má po matce a svém nemanželském pradědovi, hraběti-erotomanovi), byl neúspěšným výtvarníkem, rovněž nemanželského původu. Ovšem v letech 1942-45 úspěšně absolvoval koncentrační tábor Hradištko-Krhanice. Často pracoval na Heydrichově zahradě v Panenských Břežanech. Měl tam totiž poměr s Linou Heydrichovou, manželkou zastupujícího říšského protektora, protektorátu Čechy a Morava. Ve smyslu Benešových dekretů se po válce nevědělo, zda-li ho mají za to zavřít (pohlavní poměr s nacizmem) a nebo vyznamenat (nemaje jiných možností, bojoval proti katanovi českého národa Heydrichovi těmito prostředky).

Ačkoli to sem nepatří, je přesto nutné podotknout, že Heydrichova dcera se narodila až po smrti "svého" otce. Emilie Kopecká (matka výtvarníka) vlastnila krejčovský salón v Praze na Vinohradech. Šila v něm i kostýmy pro Hanu Benešovou. První dáma republiky jí za ně zůstávala zásadně dlužna. Bohužel měla chudák velká vydání: Mimo Ing. Jana Bervidy a generála Františka Moravce si vydržovala ještě další dva milence. Co tomu říkal "president osvoboditel", zůstává do dneška státním tajemstvím. V každém případě na přímluvu této šlechetné nymfomanky, byla klasifikována činnost výtvarníka Kopeckého na zahradě a zámku v Panenských Břežanech pojmem "politický vězeň".

Dětství

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Jan Berwid-Buquoy na české Wikipedii.

Jan Berwid-Buquoy chodil do mateřské školky v Praze-Krči. Lépe řečeno, tlačili ho před sebou - on tam nechtěl. Později ve škole, ho nejvíce bavila cesta domů. Jinak prožíval dětství většinou jako dítě. Podle vlastního tvrzení nikdy nepropadl. Rodiče se k této záležitosti nikdy nevyjádřili a když na to přišla řeč, mlčeli nebo pokašlávali. Přesto lze vycházet spíš z toho, že měl výborný prospěch, neboť obě třídní učitelky, Marie Ječná a Alena Zapletalová, ho pohlavně zneužívaly. V zájmu historické pravdy je třeba dodat, že nikoli obě najednou, jak by se podle citátu mohlo omylem zdát.

Podrobnější údaje naleznete v článku Jan Berwid-Buquoy a jeho dětská tvorba.

Mládí

V letech 1960 - 1963 se Jan Berwid-Buquoy učil kuchařem a tím si znepřátelil mnoho lidí - hlavně strávníků. Počet poblitých se z análů archívu Ministerstva vnitra nedalo zjistit. Aby se ho zbavili, dali mu výuční list a vyznamenání. Poté ho nahodinu propustili s vyhrůžkou, jestli se vrátí, tak si to s ním vyřídí. Nemaje jiné východisko, nechal se 1963 zapsat na večerní gymnázium, kde v roce 1966 spáchal maturitu. V témže roce ožral zkušební komisi Karlovi unyverzyty rohlíkem a začal studovat práva.

Podrobnější údaje naleznete v článku Geniální puberťák - Jan Berwid-Buquoy.

Podrobnější údaje naleznete v článku Jan Berwid-Buquoy a sporná autorství.

V emigraci

Díky přepadení ČSSR sovětskou armádou, dne 21. 8. 1968, se Československo Jana Berwida-Buquoye konečně zbavilo. Emigroval do sousedního Rakouska. Svou přítomností zde rozšířil pouze počet obyvatel. O nějaké jiné záslužné činnosti se zatím neví. Tehdá se ještě netušilo, že 1989 dojde k "sametové revoluci" a neúspěšný bývalý kuchař se vrátí ze Západního Berlína nazpátek do vlasti, obtěžkán dvěma doktoráty, aby nudil zdejší lid svými pseudovědeckými výklady.

Již ve svých 14 letech se stal spolupracovníkem "Dikobrazu", což je na úrovni jeho literárních děl velice znát. Je na tom patrno, že se již v první třídě obecné školy v Miletíně (okr. Kutná Hora), naučil dobře číst i psát. Ve Vídní začal studovat sociologii a ekonomii, ačkoli sám neví proč. Stal se dopisovatelem vysílače "Svobodná Evropa" (RFE). Pořady této rozhlasové stanice byly silně rušeny a to nejen ty, které napsal Berwid-Buquoy. I když, v jeho případě by se to dalo ještě jakž takž pochopit. Vedoucí čs. vysílání ve Vídni, Tibor Zlocha, ho vydával za zkušeného publicistu, neboť od něho nikdy nic nečetl. Rušení rozhlasové stanice nazýval Berwid-Buquoy "moskevské boogie", což se dokonce stalo oficiálním žargónem americké CIA.

Patentovat si pojem nenechal a tak žil ze skromných honorářů vídeňského studia RFE. 1970 odchází ke svým příbuzným do Západního Berlína (Grimmové). Jejich němečtí předkové psali zábavné pohádky. Jejich potomek nudil Německo literaturou faktu. V SRN napsal devět knih (včetně doktorské práce) v němčině - asi nechtěl, aby to Češi četli.

Podrobnější údaje naleznete v článku Socialismus s nelidskou tváří podle Jana Berwida-Buquoye.

Barokní zámek v Táboře-Měšicích

Jan Berwid-Buquoy na svém zámku ve vycházkovém obleku

V roce 1997 získal Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy barokní zámek v Táboře-Měšicích. Lépe řečeno to, co z něho padesátiletou devastací zbylo. Jeho blízcí i vzdálení příbuzní (baronky Ringhoffrovy, baroni Nádherní z Borutína a jeho matka Věra M. F. Berwidová-Buquoyová) jakékoliv restituční nároky odmítli poté, co se dozvěděli, že za rekonstrukci ruiny musí zaplatit 60 miliónů korun. Jeho matka prohlásila na táborské radnici: "Jediný pomatenec, kdo přichází v úvahu je můj syn. Jedná se o chorobného idealistu a nenapravitelného optimistu!" Hned na to svěřila svého potomka do rukou tajemníka Městského úřadu Tábor, Ing. Lubomíra Šrámka a odjela kvapem do svého rodinného domku v Západním Berlíně.

Tajemník zneužil příhodné chvíle a pod záminkou, že se "pojedou projet" vtlačil vhodného kandidáta do svého osobního vozu. Odvezl ho na nádvoří rozpadavájícího se zámku. Tam ho vystrčil, dal mu do ruky klíče a řka: "Prapředkové vaší paní matky zde zazdili v roce 1555 nevinnou služku. Prý tu straší! Tady máte klíče a vyřiďte si to tam sám!" nasedl do auta a z místa činu ujel. Proto na dotazy novinářů, turistů a badatelů (...ale i prostitutek), jakou právní cestou zámek získal, neví Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy jak by z hlediska zákona, výše uvedenou scénu s tajemníkem Ing. Šrámkem definoval... Je sice pravdou, že Berwid-Buquoy zámek za 10 miliónů z větší části zrekonstruoval a zpřístupnil světové veřejnosti. To však nedělá z hlediska humanismu, nýbrž protože se tam sám se zazděnou služkou Annou bojí.

Producentem

Barokní zámek polykal stále více peněz. Jelikož byl celý život o půl kroku před mlčící většinou, rozhodl se „na stará kolena“ podnikat ve filmu. Filmy samo-sebou musí být o něčem, co dobře zná, nejlépe o ženách. Poručil svému životopisci, aby napsal lechtivý scénář, to on dobře ovládal již z psaní článků do Necyklopedie. Zastavil zámek, schrastil peníze a úspěchu již nic nestálo v cestě. Jejich prvotina Snowboarďačky však předčila všechna očekávání. Kritika i publikum film přijali s nadšením.

Milenky a přítelkyně jeho hraběcí jasnosti

Jan Berwid-Buquoy se od svých patnácti let řídil podle hesla svých anglicko-irských předků (Berwickové) - "Oskákej všechno, co dýchá"! Zde je alespoň přibližný seznam, který si nedělá nárok na historicko-sociologickou přesnost (národnosti jsou uvedené v závorce):

• Vlasta Kůlová (Češka). První velká láska. On 17 let. Ona 15 let. Otec Kůl - nesouhlas. Berwid-Buquoy - monokl na pravém oku a natržené sako.
• Hana Němcová (Češka). Druhá velká láska. Utekla od něho, když od ní požadoval manželství a 10 dětí.
• Beatrix Kagelsová (Němka, NDR). Podle tvrzení Berwida-Buquoye, nejlepší milenka v celé sluneční soustavě. Opět vyžadoval deset dětí. Byl ochoten uzavřít kompromis: 5 dětí. Kagelsová si poklepala na hlavu. Nasedla na rychlík Praha-Drážďany-Berlín a odjela. Dodneška bydlí v severoněmeckém Grimmenu (Mecklenburksko-Předpomořansko). V tomto zatloukalově čeká až Berwid-Buquoy svůj počet potomků zredukuje na středoevropský průměr (čeká od roku 1967).
• Shirley Stephensová (Severní Irka). Zde není pohlavní kontakt historicky prokazatelný. Asi mu nedala! Bydlel u rodiny Stephensů několik týdnů a přesto s úspěchem zvládal i jejích osm sester, jak je vidno z tehdejší korespondence. Severní Irsko opustil tvrdíc, že "neumí pást krávy".
• Ilona Mühlbergerová (Rakušanka). Zde pozor! Nedala mu ačkoli jí miloval. Dokonce o ní napsal aforismus v jeho nové knize "Aforizmy a mikropovídky, které napsal sám život". Zde se dočítáme: "V parku před Vídeňskou universitou jsme stáli tři: Já, Ilona a mně!"
• Ing. Ivana Schillingová (Moravanka). Po třech letech intenzivních milostných stycích s hraběcí jasností, potkala na křižovatce dopravního policajta a provdala se za něho.
• Bärbel Buchholzová (Němka, Západní Berlín). Jeho nynější manželka. Každý má svou vlastní komnatu a spí v oddělených postelích. On v Táboře a ona v Berlíně. Chodí vždy alespoň jednou týdně do luxusních restaurací na něco dobrého. On ve středu a ona v pátek. Přesto se často vídají - asi tak jednou do roka. Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy vidí v těchto pravidlech jedinou možnost udržet trvalé manželství, aniž by musel být šťastně rozveden.

Jeho jasnost udržuje se všemi bývalými milenkami a přítelkyněmi čilý kontakt (ačkoli jsou již v letech) a láká je na barokní zámek v Táboře-Měšicích pod falešným slibem, že prý stále ještě "může". Jedná se však patrně o mystifikaci a zbožné přání, což potvrdila i jeho manželka německým, dánským a francouzským masmédiím.

Reference

Seznam literatury, archivních dokumentů a jmen ústních nositelů (převážně závistivců a pomlouvačů) je tak rozsáhlý, že by se sem vůbec nevešel.