Parsifal

Tento článek nemá nic společného s článkem Motýl Onanuel a maková panenka. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

„Já jsem Syn motýla - Parsifal Emanuel!“

- Jan Dvorský

„Moje písničky se někomu natolik zalíbí, že mi dá třeba půl milionu“

- vysvětluje Dvorský. Víc o tom, z čeho rodina žije, nechce mluvit.

Parsifal sprasí spasí své věrné

Jan Dietrich Dvorský, alias Jan Králík Dvorsky, alias Parsifal Emanuel, je tuzemský mesiáš. Proslavil se svou skromností a moudrostí. Své mesiášské vzdělání získal na FAMU (Fabulózní akademie manipulačních umění). Studium ovšem nedokončil a místo obracení lidí a jejich peněženek se začal věnovat literární tvorbě. Po nevydařené prvotině „Můj dlouhý kamarád“ se tématem začal zabývat do větší hloubky a se stejně zaměřenou knihou „Pyj v jasném světle aneb Malá cvičebnice pravdy v sexu“ sklidil ohromný úspěch. Při psaní další knihy se seznámil se svým minuloživotním dílem, které napsal jako filosof Abd-ru-shin, který nestihl na Zemi splnit poslání spasitele, proto se znovu inkarnoval a stal se Synem Motýla. Po tomto procitnutí vykrádá Dvorský, nyní pod jménem Motýl Parsifal Emanuel, své předchozí dílo a píše čtyřsetstránkovou knihu „Syn Motýla“ s podtitulem „Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa“. Jako reklamní akci zakládá klub náročného čtenáře Imanuelit, mylně pokládaný za sektu. V knize vysvětluje, že svět obývají „převrácenci" - ateisté, autoři necyklopedie, běloši, blbci, blondýni, blondýny, Češi, černoši, demokraté, děti, fašisté, komunisté, křesťané, muslimové, Němci, pochlapené ženy, příznivci humoru, intelektuálové, rasisté, Romové, Rumuni, veverky a zženštilí muži, kteří jsou příčinou všech problémů - takový není jen on, Chuck Norris a Horst Fuchs. Stejně jako zbylí dva, i on se pokouší zachránit svět, jeho plán spočívá v přesunu celého lidstva do Tisícileté říše na strmých svazích hor severní Itálie, kde měl v plánu obnovit feudalismus a jmenovat se panovníkem.

Ukázky z knihy:

„Ryba, která má smutná vočička, není žádná ryba ale princezna zakletá. Ať je živá ......... anebo pečená“

„Nic v životě mi nebylo ujednodušeno, naopak: stále jen se pracně prokousávat a prokousávat, dřít a dřít, narážet a narážet, nechat si vrážet šídla do břicha, jít, hledat, nenacházet, znova vstát, jít, hledat a nenacházet... A když se člověk ohlédl za sebe, viděl paseku: zničené rodinné vztahy, prokouřené plíce, propitá a profetovaná játra, zpitomělý ctižádostivý mozek, stovky hodin v depresi či euforiích, pláč ublížených a málo chápajících slečen, němé výčitky potracených dětí, tisíce prošustrovaných korun, tisíce promarněných dní... Ale asi to všechno v mém případě muselo být.“

Literární klub

Zvláště první z výše uvedených ukázek oslovila velké množství lidí, kteří se začali aktivně ucházet o členství v literárním klubu Imanuelit. Život v tomto klubu stál na vojenském drilu, jeho příslušníci snižovali životní úroveň až na jeden rohlík denně s odvarem z dubové kůry, obraceli si biorytmus a v noci bděli při předčítání klíčových děl světové literatury, hlavně výše zmíněných knih. Při takto nízké životní úrovni se členové klubu nebyli schopni navrátit do normální konzumní společnosti, což ovšem mělo i opačný efekt, kdy lidé zvenku nebyli schopní přežívat uvnitř klubu, který tak ztrácel více členů než se jich bylo schopno adaptovat na tvrdé podmínky, a dochází k vymření téměř všech takzvaných sektářů po přibližně 3 letech. Emanuel, vědom si skutečnosti, že jeho skupinka upadá, naplánoval svůj odchod do ilegality, kde chtěl založit tajný klub svých uctívačů, složených výhradně z fyzicky i psychicky odolných žen. Do ilegality se nakonec stáhl v roce 1995 s Lucií zvanou Labutí pannou.

Pedagog

Svých pět dcer do školy neposílá.

“Nedovolím, aby je vychovávali úchylní, arogantní a zamindrákovaní učitelé“

“Titul Matka a Otec roku bychom měli získat já a moje žena“

Muzikant

Věnuje se také nahrávání hudby a skládá texty. Zde je jedna jeho píseň:

Vysvědčení Nesnáším já učitelku, ještě víc než Hitlera. Naplácati na prdelku, potřebuje megera. Nesnáším já pedagoga, ještě víc než Stalina. Prožene ho moje doga, zašlápne ho do lina. Pololetní vysvědčení, teď já předám kantorům. Kouli z mravů za mučení, kouli jejích názorům. Nesnesu já pedagožky, ještě víc než Fidela. Spoutám ruce, spoutám nožky, nabiju je do děla. Nesnesu já učitele, ještě víc než Lenina. Ať se klepou po svém těle, ať se třese slanina. Jó závěrečné vysvědčení, teď já předám sborovně. Uslyšíte strašné klení, co nebude znít výchovně. Do prdele do prdele do prdele do prdele...

Mezi jeho nejslavnější písničky patří hlavně komerční Známka Punku, složená pro pražskou dechovou skupinu Visací zámek