Jan František Womacka

Jan František Womacka je jedním z nejnechvalněji známých architektů celého světa. Je zatracován od Číny po Slovensko a nenáviděn od Německa po Ameriku, je přívržencem neo-konstruktivisticko-strukturalistického kubismu a pokud samy nespadnou, jsou jeho stavby bořeny obvykle dva týdny po dostavbě.

Rodiče Jana Františka Womacky před domkem, který jim syn postavil v Turkmenistánu.

Jan František se narodil v lednu 1948 v Českoslovesnku a záhy se stal jedním z nejmladších emigrantů, když se jeho světáčtí rodičové (kteří své dítě do matriky zapsali ne jako čecháčkovského Vomáčku, nýbrž jako světoběžnického Womacku) rozhodli utéct před nastupujícím režimem do Etiopie, kde v té době vládl císař Haile Selassie I. Strašislo komunismu bohužel rodinu dostihlo. Spolu s císařem Etiopie zmizel ze scény dějin i Jan František. Objevuje se o necelých dvacet let později v Praze, kde jako světaznalý dovedný architekt a člen Řádu svobodných zedníků podněcuje takzvané pražké jaro. Po příjezdu sovětských vojsk se mu podaří své reformní snahy zamaskovat jako sociologický výzkum a po několika překlepech při opisování tohoto faktu se stává jedním z předních architektů Sovětského svazu. Po vybudování několika ohromujících staveb přichází další revoluce. Jan František krátce cestuje po světě a po vlně neúspěchů a opovržení se vrací do své vlasti, do Čech, kde se chápe mnoha odvážných projektů.

Jakýkoli článek o Janu Františku Womackovi byste na české Wikipedii hledali marně.

Poněkud matoucím faktem zůstává, že ačkoli stár nominálně 62 let, je Jan František v současnosti sympatický čtyřicátník s krátkými vlasy, malým knírkem a kulatými brýlemi. To asi díky věčnému stěhování.

Minimální byty postavené v centru Vídně. Zbořeny byly tři dny po dostavbě.

Neo-konstruktivisticko-strukturalistický kubismus

U každé umělecké disciplíny se najdou teoretici snažící se škatulkovat. Stejně tak je tomu u architektury a nejinak v případě Jana Františka Womacky. Jenže ten má všechno, jen ne jednotný styl. Je to totiž architekt schopný postavit jak gigantickou přezdobenou rokokově secesní katedrálu, tak i funkcionalistický betonový panelák. Ba co víc, on umí vydávat gigantickou přezdobenou rokokově secesní katedrálu za panelák a funkcionalistický betonový kvádr prodávat jako katedrálu. Dokáže pro stavbu použít jakýkoli dostupný materiál od železobetonu přes kamenné kvádry až po hedvábný papír.

S tvrzením nemá žádný styl se ale žádný kritik nespokojí, proto byl „styl“ Jana Františka definován právě jako neo-konstruktivisticko-strukturalistický kubismus. Kdo ví alespoň trochu o čem je řeč, uzná, že je to pěkný paskvil, a že se kritici opět nevyznamenali. Kritikům je to jedno, protože slovo paskvil přesně vystihuje nejčastější hodnocení staveb Jana Františka Womacky.

Nemilosrdná kritika

Budapešťský domov důchodců, kupodivu stále stojící. Jan František tuto budovu nejprve projektoval jako kancelářský blok cementárny.

Podle amerického časopisu Top je Jan František Womacka nejkritizovanějším architektem všech dob. Překonal dokonce i Kaplického, Gaudího a Hundertwassera. Jak už bylo řečeno, málokterá jeho stavba se po dokončení dočká alespoň měsíční existence. Města, kde nějaká taková stavba vyroste, obvykle sama uznají, že šlo o fatální chybu, a ve strachu před prohranými volbami nechají budovu zbourat. Je-li městské zastupitelstvo proti demolici, chápou se obvykle iniciativy sami občané, organizují demoliční milice a na Womackovy stavby krvelačně útočí.

Nutno říci, že Jan František za dlouhou dobu svého působení na poli architektury nezískal ještě ani jednu opravdovou cenu či skutečné ocenění, zato byl oceněn několika bludnými kameny (například za tvrzení, že Babylónská věž se jen propadla do písku, kde dosud čeká na vyhrabání) a jednou antinobelovou cenou (za důkaz, že nejekologičtějším stavebím materiálem je velbloudí trus a sklenice na zavařování po babičce).

Zajímavé je, že Jan František Womacka stále vítězí ve výběrových soutěžích a neustále získává další a další lukrativní stavební zakázky, a to i přes nevoli, opovržení, znechucení a infarkty, které jeho stavby vyvolávají.

Jan František Womacka a Necyklopedie

Suprnecypalace, světově jedinečná stavba.

Před několika lety Necyklopedie vypsala veřejnou soutěž o stavbu takzvaného Paláce Necyklopedie. Podmínky byly jasné. Stavba měla být:

• Největší budova na světě
• Nic megalomanského
• Dostatečně monumentální
• Nenápadná, pokud možno skromná
• Luxusní
• Levná
• Vzdušná
• Mohutná
• Famózní
• Grandiózní
• Flupná

Nejzajímavější stavby J. F. Womacky
Bubnolium – obří skleník vyrobený z biologicky odbouratelných plastikových kelímků v areálu Mendelovy univerzity.
Palác republiky – gotická katedrála postavená ze skla v brunejském sultanátu.
Holobyty Berlín – pokus o levné sociální bydlení v rokokovém slohu (včetně zlacení a bohaté štukové výzdoby).
Koleje Astanské uiverzity – ubytování pro studenty v podobě věžáků opatřených jen úzkým točitým schodištěm, ke všemu postavených 120 km daleko od jediné kazašské univerzity.
Freudova vila - v Příboru postavený činžák inspirovaý lidskou sexualitou. Stavba byla okamžitě zbořena moravskými puritány.
Kérešmáš – obytný komplex v podobě dvacetimetrových papírových pyramid, vybudovaný na hranici Slovenska a Maďarska. Stavba se rozmočila při prvím dešti.
The stone building – londýnské muzeum poštovních známek v podobě sto metrů vysokého kamene s kosočtverečnými okny a dveřmi na střeše, ke kterým vede křišťálové schodiště.
Glacier – milionářská chalupa v podobě ledovce. Po vybudování se ztratila mezi ostatími himalájskými ledovci.

Jan František Womacka byl jediným architektem, který se do soutěže přihlásil, není proto divu, že byl téměř jednohlasně zvolen právě jeho návrh (hlasování se zdržel jen přiblblý ). Suprnecypalace, jak Jan František svůj výtvor pojmenoval, bude dostavěn nejpozději do roka a náklady nepřevýší 366 miliard korun. Pakatel, srovnáte-li to s cenou českých dálnic.

Perspektiva

Na Jana Framtiška Womacku je v současnosti vypsán zatykač v šestnácti státech a za zločiny proti estetice, dobrým mravům a lidskému rozumu jej stíhá kolem třiceti mezinárodních organizací. Přesto může k budoucnosti pohlížet s hrdostí a očekáváním dobrých věcí. Náš věštec z jeho horoskopu totiž vyčetl, že může k budoucosti pohlížet s hrdostí a očekáváním dobrých věcí. Uznejte sami, stále je co stavět a dobrých architektů není nikdy dost. Proslýchá se, že Jan František v současosti pracuje na návrhu České národní knihovny a přílivové elektrárny, která by měla vyrůst v ústí Dunaje. Jen doufejme, že nic nepoplete a že budoucí knihovna na Letné nebude moře ke svému provozu potřebovat.

Jan František Womacka na google Ani Google nezná lepší článek o Janu Františku Womackovi než je tento!