Vodní elektrárna

Ždímačka ve vodní elektrárně

Vodní elektrárna je zařízení potřebné a důležité. Vyrábí elektřinu z vody. Přesněji řečeno mění proud vodní na proud elektrický.

Historie

Původně, za starých dobrých časů, se z vody získávala elektřina ždímáním. Dělnice svýma statnýma rukama uchopily kus řeky a intenzivně jej ždímaly. Jak zřejmo každému, kdo zkusil ždímat aspoň svoje trencle, při ždímání se odděluje voda od toho, co ždímete. A protože řeky a potoky se skládají převážně z vodního proudu (s malou příměsí flašek, pneumatik, studenokrevných živočichů a mrtvočichů), po vyždímání zůstal proud. Ten se pak - opět ručně - vtlačoval do drátů, čímž vznikalo napětí. Tento postup byl velmi namáhavý, s vysokou mortalitou, nepříliš efektivní a bylo zapotřebí předáka, který ždímačky kontroloval a motivoval k vyššímu výkonu (zejména před koncem šichty). Nízká efektivita se dala srovnat s třením liščím ocasem o ebonitovou tyč, i když tření ocasů se dodnes lidé s vášní věnují, byť z toho nic nemají.

Současnost

V dnešní, moderní době se proto vyrábí elektřina separací proudu od vody v obřích ždímačkách a následného převodu v degenerátorech. Ždímačka je zpravidla spojena s degenerátorem řemenem, případně řetězem. Tím se spolehlivě brání tomu, aby při vysokých otáčkách bubnu ždímačky degenerátor neutekl. Obsluha je jednoduchá - speciálně vyškolený mechanik dolévá sobě i ždímačce mazivo, pouze občasně olizuje kontakty degenerátoru za účelem zjištění napětí a jinak se zařízení nedotýká, aby jej neohmatal. Předáka není třeba, neboť obsluha je vysoce motivována a díky mazání jde vše jako na drátkách.

Výhody

Vodní elektrárna má výhodu v tom, že řeku (říčku, potok, bystřinu, čůrek) ždímá kontinuálně a její výkon je tedy velmi dobře predikovatelný. Pokud tedy neprší hodně, protože pak se dosahuje nadměrného výkonu a to není dobře. Pokud ale třeba neprší hodně dlouho, elektrárna dosahuje podvýroby a to taky není dobře. Když ale třeba sněží, voda klade ve ždímátoru větší odpor a to už vůbec není dobře. Proto je nejlepší, když vodní elektrárna běží někde, kde se nic zvláštního neděje. Ideálním umístěním je tedy např. Nudaj nebo Brno.

Moderní věda si s výkyvy výkonu vodní elektrárny umí dobře poradit. Proti podvýrobě se staví o kus proti proudu stánky s rychlým občerstvením, někdy dokonce za přítomnosti místního barda. Osazenstvo potom samočinně pomáhá se zvýšením průtoku. Snížení proudu toku (a tím omezení nadvýroby) lze spolehlivě zabránit instalací bobra. V případě potřeby je poté možno odstřelením bobra okamžitě dosáhnout zvýšení průtoku bez úpravy technologie vodní elektrárny. Odstranění vysokého odporu zasněženého toku se dosahuje pomocí globálního oteplování, které je ve vodní energetice považováno za vynález numero Uno.

Nevýhody

Bohužel velkou nevýhodou těchto elektráren je pomalý elektrický proud, který vzniká na pomalých řekách. Ten se vleče po drátech (modrý vodič) jako sulc a způsobuje fatální zpomalení vašeho internetového připojení, které vás už dva týdny přivádí k šílenství. Teče-li však voda příliš rychle, vzniká naopak rychlý elektrický proud, jenž způsobí spolehlivé zavaření Windows a má na svědomí nejednu strhanou žárovku.

Proto je nutno výrobu z vody doplňovat produkcí dalších typů elektráren - například uhelných, jaderných, ňaderných, povětrných a dalších, se kterými žije vodní elektrárna v symbióze.