Vodní kámen
Vodní kámen, něm. Wasseršutr, americkou angličtinou Wotah rocka, je cennou, obnovitelnou surovinou ve stavebnictví.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Vodní kámen je jedna z forem tzv. tvrdé vody (druhou je led). V porovnání s krystalickým dihydrogenmonoxidem má lehce zásaditý buket, jemně slanou chuť, která se pomalu rozvíjí až do rozedření jazyka a přechází do železitých tónů. Tak jako u jiných kvalitních potravin, i zde hraje velkou roli podnebí a místo. Např. v oblasti podhůří Opičích hor se vodnímu kameni daří a vzkvétá, sklízí se i několikrát do týdne a jeho chuť je plná a zubní obrus bohatý - v méně úrodných krajích (jmenujme kupříkladu Antarktidu) se vodní kámen vyskytuje v nanicovaté, mdlé a velmi skromné formě a nemá prakticky žádnou výživovou hodnotu. Je tedy zcela na bíledni, že existuje souvislost s délkou slunečního svitu a dobou zrání.
Vodní kámen je typicky bílý, ovšem není to pravidlem. V případě pohraničních oblastí je zpravidla nahnědlý, někdy s růžovými odstíny. To podle toho, na kterých svazích dozrával a zda došlo ke hnojení mateřské rudy například manganem nebo provozem jatek.
Těžba[editovat | editovat zdroj]
Vodní kámen je možné zcela běžně po domácku těžit v rychlovarných konvicích, myčkách nádobí a pračkách[1]. Těžba probíhá buď mechanicky nebo chemicky.
Mechanická těžba, tzv. odlupování je velmi tradiční a ekologický přístup. Zpravidla se tak činí za pomocí špachtle (v movitějších rodinách pomocí plochého šroubováku) a tuto činnost je možno bez obav svěřit i ratolestem, pokud někdo z rodiny pracuje ve špitálu a má nakradené obvazy, náplasti a jódovou tinkturu. Výhodou utilizace nedospělých jedinců je fakt, že mají hbitější a šikovnější prsty a mohou tak cennou surovinu vytěžit i z obtížně dostupných zákoutí. Nevýhodou je, že to ti fakani dobrovolně nechtějí dělat a je potřeba trochy toho domácího násilíčka nebo změny hesla k wifi. Vytěžená surovina je poté schraňována do misek či jiných zásob a odeslána k centrálnímu zpracování potrubní poštou. Pracovníci čističky odpadních vod, ke kterým pak tato zásilka dorazí mají radost, protože jim to přidělává práci a za to mají peníze. Domácnost tak vlastně páchá zdarma dobré skutky čili charitu.
Chemická těžba probíhá pomocí louhování za pomocí kyselin [2] a probíhá samočinně i bez přispění těch malých příživníků. Bohužel, kyseliny jsou velmi aromatické a to ne tak příjemně jako olomoucké tvarůžky nebo pivo, ale jsou cítit octem, citróny, Savem a podobnými obskurními alchymistickými přípravky. Snadnost těžby je vyvážena zvýšeným rizikem při následném vaření kafe, zvláště zapomene-li obsluha konvici včas vylít, proto by měla být svěřena pouze postradatelným jedincům a ženám. Důrazně se nedoporučuje exhaláty vdechovat, neboť dochází k zúžení dýchacích cest, dráždění sliznic a z drahé spolubydlící se snadno stává Kypr[3] a nic s ní není.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Kromě nesporného přínosu české gastronomii, kde přidává tolik žádaný zemitý tón a křupavost, je vodní kámen výtečným pomocníkem ve stavebnictví. Vodovodní trubky se nechávají roky vodním kamenem zanášet a pak, v období sklizně (zpravidla prosinec až unor) po rozpuku se v mrazu vyorávají za pomocí bagrů a jiných těžkých strojů zejména na sídlištích v Praze. Místní obyvatelé tak slaví dožínky, někdy zvané "šutrobraní", které oslavují nošením kbelíků, věder, kanystrů a lavórů čistého dihydrogenmonoxidu domů. Každoroční zábava je pak zpetřena dopravní kolikou a zvýšenou tržbou ortopedů coby následku bujarého veselí a nezřízených tanců seniorů na zledovatělých plochách v okolí lomu.
Zralé trubky s kamenem se poté odvážejí na jiné stavby, kde se mísí s betonem. Aditivum v podobě trubek s vodním kamenem slouží jako pojivo a dodávají stavbě pružnost stejně tak dobře, jako kriminálník v základech ducha budovy.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Vodní kámen umí být poťouchlý. Viz známý slogan společnosti Calgon: Vodní kámen, to je prevít - ten vám rozbil pračku.