Svatba

	Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
	Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.

Některé dívky vstupují do manželství, obrazně řečeno, s holým zadkem.

Tento článek na téma "Svatba"

pojednává o opačném tématu než článek Rozvod.

Tento článek nemá nic společného s článkem Stavba. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Svatba je veřejnou akcí, kdy zúčastnění pohoršlivým způsobem deklarují svou heterosexuální orientaci, čili taková obdoba homosexuálských pouličních průvodů. Svatba je také přechodový životní rituál. Podle Mistra Jana Husa její název je odvozen ze slov svá dva. Co je na tom pravdy nemůžeme posoudit, neboť Jan Hus sám nebyl ženatý. Ke svatbě zpravidla dochází v situaci, kdy nevěsta (viz níže) k ní přesvědčí (donutí) ženicha (viz níže). Pak ženichovi už zbývá už jenom taktický ústup, například s poukazem na pověru, že není dobré se ženit v květnu, ale až v srpnu, čímž získá tři (všimněte si, že je to prvočíslo) měsíce svobody.

„

Život nekončí vždy smrtí. Někdy končí už svatbou.

“

Osoby a obsazení

Svatba v nejmodernějším stylu správně reprezentuje rovnoprávné postavení muže a ženy, dle směrnic EU.

Každá nevěsta by měla mít i družičky

Ženich

Zdánlivě nejdůležitější osoba na svatbě. Všichni se na něj dívají, takže si musí dát pozor, co dělá, i když se opije. Pokud už dotyčný je schopen akceptovat představu, že se svojí ženou stráví zbytek života, ještě se musí smířit s tím, že celý jeden den bude hrát tuto potupnou roli, oblečen v nemožném fraku ozdobeném nemožnou květinou. Mnozí jinak velmi odvážní mužové se proto raději nikdy neoženili. Někdy je označován slovem nevěstinec, protože stojí vedle nevěsty.

Nevěst(k)a

Zdánlivě nejdůležitější osoba na svatbě. Všichni se na ni dívají (ještě více než na ženicha). Vypadá jako Bílá paní, na hlavě má nikáb či burku jako muslimka z Pakistánu, k tomu šaty z půjčovny za mnoho desetitisíců, které byly moderní naposledy v 19. století, ale které musí každý pochválit, které se hlavně nesmí polít vínem, takže nevěsta se nesmí vůbec opít.

Babičko, proč je ta nevěsta celá v bílém? Protože bílá znamená radost, a dnes je to pro ní nejšťastnější den jejího života. A proč je teda ženich v černém?

Tatínku, proč je nevěsta vždy v bílém? Podívej se na ledničku, jakou má barvu? Bílou. A jakou barvu má myčka nádobí? Taky bílou. A co pračka? Ta je taky bílá. Vidíš, všechny domácí spotřebiče jsou přece bílé.

Oddávající

Buďto úředník, vzácněji farář, rabín či imám. Jeho úkolem je provést obřad a pak co nejrychleji vypadnout, jeho další účast na svatebním veselí je zpravidla nežádoucí.

Svědek

Neměl by to být svědek Jehovův, ale svědek ženicha. Institut svědka je starodávný, pochází ještě z dob, kdy se neprováděly písemné záznamy, a tak si svědek musel pamatovat, že ke svatbě vskutku došlo. Vzhledem k tomu, že v dnešní době se písmené záznamy pořizují, je svědek tak trochu zbytečný. V průběhu obřadu musí dávat pozor, jestli obřad vskutku proběhl, takže nesmí být úplně opilý. Musí být příčetný, duševně zdravý a mít sebou platný občanský průkaz. Musí se chovat uctivě ke svědkyni. Uznejte sami, že to je docela dost úkolů na jednoho člověka. Naštěstí se již nemusí účastnit svatební noci, pokud zvládne rozjařeného ženicha krotit v radovánkách.

Svědkyně

To samé jako svědek, zpravidla je to žena.

Bratr ženicha či bratr nevěsty

Nejdůležitější osoby na svatbě. Jejich úkolem je nalévat každému alkohol, dbát na to, aby nikdo (zejména osoby zmíněné výše) neměl prázdnou sklenku a aby dolitou sklenku co nejrychleji vypil.

Rodiče ženicha a nevěsty

Mají čestné místo ve svatebním průvodu i u stolu, musí pronášet proslovy, přípitky a hlavně předstírat dojetí. Jako bonus pak nějaké historky z raného dětství nyní vážených novomanželů, které je náležitě ztrapní. Zajímavá sitauce může nastat, pokud Jeho a Její rodiče, kteří se na svatbě setkávají poprvé, zjistí, že se vzájemně nesnáší. Obě matky si náležitě užívají významný mezník ve svém životě: stávají se tchýněmi.

Družba

Kupodivu nemá nic společného s československo-sovětským přátelstvím, ani se stejnojmenným ropovodem. Jeho úkolem je organizovat svatební hosty, aby věděli kam jít, pronášet rádoby vtipné proslovy a starat se o to, aby se všichni dobře bavili.

Všechna vozidla na svatbě musí být označena bílým písmenem V.

Nevěstiny tetičky

Také nejdůležitější osoby na svatbě, zejména ve fázi jejích příprav. Jejich úkolem je šířit před svatbou nervozitu, nakazit jí zejména ženicha, nevěstu a jejich rodiče. Starají se zejména o svatební dekorace. Vědí, že vždycky se to dělalo takhle. Bohužel to každá ví jinak. Před obřadem připichují na hosty lísteček marihuany. Pokud se svatba musí přesunout někam auty, starají se, aby všechna vozidla byla označena bílou stuhou ve tvaru V. Asi je to reminiscence na období II. světové války, kdy byly takto označovány lokomotivy a tramvaje na znamení víry ve vítězství Vůdce. Úkolem ženicha je zapamatovat si příbuzenské vztahy těchto tetiček a míru řevnivosti mezi nimi a být jim ve všem k ruce.

Starý kamarád ženicha

Spolu chodili do školy. Spolu se poprvé opili. Spolu si poprvé natužili číro. Spolu se podruhé opili. … Spolu se po třicáté opili. Spolu zjistili, že už jim vypadaly vlasy, a tak si už nemůžou natužit číro. Spolu se po jedenatřicáté opili. … Jeho chvíle přichází pozdě večer. Rozpomíná na všechny tyto zážitky a nahlas je vypráví všem kolem. Nezapomene připomenout všechny bývalé přítelkyně ženicha.

Družičky (drůžičky)

Děvčátka ve věku do pěti let, oblečená podobně jako nevěsta. Uvítají, že konečně mohou vyválet v bahně něco jiného, než staré tepláky. Proč se jmenují podle slavné sovětské družice, to již nikdo netuší.

Fotograf

Jeho úkolem aranžovat si účastníky do všech možných seskupení a permutací a ty pak fotografovat. Mezi kanonické kombinace patří: ženich s nevěstou, ženich s nevěstou a svědky, ženich s nevěstou a družičkami, ženich a nevěsta s jejími rodiči, ženich a nevěsta se jeho rodiči, ženich a nevěsta s prarodiči, ženich a nevěsta se všemi příbuznými… Jako by to nešlo nějak splácat ve Photoshopu. Pokud si nevěsta vymyslí fotografování v nějaké exotické lokalitě, musí se tam trmácet s nimi. Například v roce 1897 utonul kdesi v šumavské slati svatební fotograf Franz W.

Kameraman

Jedna z nejdůležitějších osob na svatbě, protože na něm záleží, jak budou svatbu hodnotit příští generace a ti, kteří si po deliriu nic nepamatují. Dobrý kameraman provází ženicha a nevěstu od kuropění až po novomanželské lože. Mezi nejkrásnější sekvence patří oblékání nevěsty. Té je blahosklonně dovoleno obléci si spodní prádlo v soukromí, ale pak už se točí vše, v krásných detailech, podbarveno lyrickou hudbou Evy a Vaška. Kameraman se musí přemáhat, aby zachoval míru vkusu a krásné záběry - otec nevěsty spící pod stolem apod. - vystřihnout.

Ostatní hosté

Nemusí nic, jsou tu zpravidla jenom pro to, aby se zadarmo najedli a napili.

Přípravy

Před svatbou je lepší nikam nevěstu nepouštět

Příprava svatby je nejhororovitější epizodou vašeho života. Počítejte s tím, že v předsvatebním období notně zanedbáte své pracovní povinnosti, až nakonec přijdete o práci, takže obživa budoucí rodiny bude náležitě zajištěna. Také v průběhu předsvatebních příprav přijdete o všechny zbylé přátele.

Po stanovení termínu, což je problém sám o sobě, aby se hodil všem, bez kterých by se svatba neobešla, na vás nastávající tchýně vychrlí seznam asi 80 položek, co všechno se musí zařídit. Příprava svatby je také příležitost, kdy se On a Ona mohou k smrti rozhádat kvůli každé maličkosti, nehledě na to, že široké příbuzenstvo mluví do toho, jak se má svatba správně dělat. Zpravidla se v této fázi svatba již neodvolá, o to krušnější pak bude manželství poznamenané všemi předsvatebními konflikty. Pokud ženich nechce to či ono, neb to pokládá za kýč, zadělá si na to, že až do smrti bude v celém širokém příbuzenstvu pomlouván.

Zařídit je toho věru hodně. Předsvatební období je ideální čas, kdy může zapůsobit zákon schválnosti. Tak se na poslední chvíli může stát nejedna katastrofa, ve chvíli, kdy už nejde vymyslet jiné řešení. Takže se dozvíte, že:

• hospoda, kde měla být svatební hostina, byla uzavřena po hygienické kontrole;
• farář, který měl kázat, byl za své zásluhy o církev povýšen na arcibiskupa v Zimbabwe;
• prstýnky byly ukradeny;
• kapelník hudebního souboru, který vám měl zahrát, byl zadržen pro výtržnictví;
• krejčovský salón, kde šili šaty pro nevěstu, vyhořel i s šaty;
• v květinářsví, které mělo zajistit svatební kytici, propukla nemoc šílených růží;
• na svatebním oznámení je omylem vytištěno špatné datum, takže nikdo nepřijde;
• a tak dále…

Svatba se většinou odehrává na úřadě.

Svatební prsten od vyhlášeného designérského studia Svěrák&Matička, Ltd. Povšimněte si prosím vkusného tvaru, ryzosti kovu a bezpečnostního závitu, aby to ta čubka nemohla sundat. Mužská verze závit nemá.

Obřad

Zatímco se v poslední době rozmáhají pohřby bez obřadu, svatbu bez obřadu ještě nikdo nevymyslel. Obřad je tedy k uzavření manželství nutný.

Pokud probíhá na radnici či jiném úřadě (v prvním patře vpravo, v místnosti č. 134, u referentky Zubaté), může trvat pouze dvacet minut. Oddávající ceremoniář pronáší standardní proslov (v některých bohatších městech mají na výběr až ze tří variant), v němž udílí novomanželům cenné rady do života. Zpravidla začíná slovy: „Dosud jste žili s rodiči, nyní vás však čeká společný život…“ (Ve skutečnosti oba od rodičů odešli v osmnácti a spolu žijí již sedm let, nebo se jedná o pětašedesátileté ovdovělé důchodce.)

Pokud obřad probíhá v kostele, trvá to déle, dvouhodinové obřady nejsou vyjímkou. Při tom se zpravidla dá udělat spoustu kiksů a chyb. To se později může hodit, protože církevní právo nepřipouští rozvod, takže jediným způsobem, jak dosáhnout zrušení manželství, je prokázat jeho neplatnost od samého počátku.

V obou případech je podstatnou součástí obřadu výrok Ano. Od té doby, co si značku ANO nechal zaregistrovat Andrej Babiš, musí mu každý pár snoubenců za použití tohoto slova platit. Výše poplatku závisí na politické angažovanosti ženicha i nevěsty v Babišově hnutí i na tom, kolik drůbežího separátu z holdingu je na veselku objednáno. Tento poplatek značně zatěžuje celkový rozpočet svatby. Není divu, že někteří ženiši raději řeknou Ne. Značně tím ušetří. Zato Andrej Babiš měl své Ano zadarmo. Kolik platila jeho manželka, není známo.

Dále si musí ženich a nevěsta nasadit prsten. Smysl tohoto úkonu je podobný, jako u kroužkování ptáků. Přitom se pronáší následující magická formule: Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže, v zemi Mordor, kde se snoubí šero s šerem.

Dalším nezbytným úkonem je zápis do matriky. Matrika je velká kniha, která je napuštěná různými chemikáliemi, aby ji nežraly myši. Pokud se jí dotknete, můžete počítat s alergickou reakcí či s otravou krve. Tam se učiní zápis, aby badatelé i za tisíc let věděli, cože vás to napadlo. Tento záznam musí podepsat oba svědci, zatímco novomanželé mohou být klidně negramotní.

Na obřad navazují gratulace. Například na svatbě Jiřího Káry se provolávalo „SS Division Wallonie!“

Svatební dary

Manželé zpravidla dostávají darem nejrůznější neužitečné předměty do společné domácnosti, zejména vybavení do kuchyně. Velmi ocení čtyři sady nerezového nádobí, zvlášť pokud je musí nastěhovat do svého 1+1. Většinou však převažují různé „velmi vkusné“ skleničky, vázy a předměty neznámého určení od tetiček nevěsty (viz výše). Je v zájmu manželů se těchto věcí zbavit ještě před narozením dětí, aby jim nezpůsobili trvalé trauma. Vhodným způsobem zbavení se nežádoucích svatebních darů je obdarovat jimi jiný pár nešťastníků při jejich svatbě.

Svatební hostina

Na žádné svatební hostině nesmí chybět svatební dort

Svatební hostina je snad důležitější než sám obřad. Již její příprava zaměstná početný personál z obou nyní již spřízněných rodin. Její průběh připomíná proslulé římské lukulské hody. Vše se řídí heslem: "Svaďba stála peníze, tak sa to mosí sněst, přeci to nevyhodíme". Stoly se prohýbají pod horami jídel. Hostina má řadu chodů, všude jsou baterie lahví alkoholu, všeho je co hrdlo ráčí. Zkušený svatební host dokáže současně pojídat pečené kuře či kus prasete a k tomu čokoládový nebo krémový dort (hlavně rychle, aby to nesnědl někdo jiný) a to vše zapíjet pivem a becherovkou.

Podrobnější údaje naleznete v článku obžerství.

Ze shora uvedeného je patrno, že svatební hostina je pouze pro silné nátury, rozhodně není určena žádným dietářům, abstinentům, diabetikům, či jinak podobně postiženým osobám. Pravda, se stoupajícím množstvím vypitého alkoholu některým jedincům klesá chuť na jídlo a probouzejí se u nich chutě zcela jiné povahy, vymlouvají se, že je jim mdlo a odchází na jakože čerstvý vzduch. Proč jsou přitom důvěrně zavěšeni do sličné drůžičky je záhadou, asi kvůli případným závratím. Jsou však tací, kterým je mdlo skutečně, a ti, potom, co zezelenali, odchází také do ústraní, ovšem za zcela jiným účelem než prvně jmenovaní.

Hostina ovšem pokračuje, obsah písní nabývá na frivolitě, někteří diskutující začínají špatně artikulovat, ovšem hodovní síní vládne duch lásky a porozumění, i když i zde se občas vyskytne rušitel, který svému vyprávění dodá pár fackami důraz. Takový bývá ovšem rychle zpacifikován, zmlácen a vyhozen. Svými příbuznými je pak omluven s poukazem na to, že není zvyklý požívat alkohol a navíc je po nemoci, takže málo snese a jinak je to hodný člověk, však ho znáte. Hodiny letí, hostů ubývá, začíná svítat. To již na hostině uvidíme pouze pár silných jedinců, kteří to martyrium vydrželi. Vydrželi by jistě i dále, nebýt jejich žen či družek, které je nakonec i přes jejich protesty eskortují do postele. Zkrátka všechno dobré jednou skončí.

Svatební noc

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Svatba na české Wikipedii.

Dávno pryč jsou ony krásné časy, kdy matka dávala před svatební nocí nevěstě ponaučení. Podle tradic se pak následující ráno vystavovalo zkrvavené prostěradlo, dosvědčující úspěšnou defloraci. Tento zvyk však zakázala Evropská unie, neboť odporoval přísným hygienickým předpisům. Dnes by to bylo také těžko uskutečnitelné, jelikož k defloraci je třeba, aby nevěsta byla panna.

Některé páry první manželskou noc tráví v luxusních a drahých hotelových či zámeckých pokojích. Tam se to snaží náležitě roztočit, aby vynaložené prostředky nepřišly vniveč. Často se však stává, že unavený a opilý ženich není po tak náročném dni schopný erekce, praští sebou na postel a chrápe až do rána. Z tohoto důvodu existuje institut svědka ženicha, který vykoná povinnost za znaveného a ráno dosvědčí, že vše proběhlo přesně tak, jak mělo, pouze ženich si to z radosti nepamatuje.

Čtěte také

Manželství