Výročí a oslavy

Prvomájový průvod ve Smiřicích

Výročí jsou pěkná, smutná, významná, bezvýznamná a jiná. Důležitá výročí je třeba náležitě oslavit. O tom není pochyb. V oslavách výročí vynikali v dobách budování socialismu soudruzi. Moudrá strana určila, které výročí je důležité a významné a také rozhodla, jak se bude slavit, zda prací, nebo manifestací všeho lidu. Prioritou vždy bylo: dobře se nažrat a ožrat. Mezi nejvýznamnější výročí patřila:

• Vítězství pracujícího lidu
• 1.máj
• Den osvobození
• Den znárodnění
• VŘSR - nejdůležitější výročí

Oslava 1. máje

Tento článek nemá nic společného s článkem Máj (čtvrť v Českých Budějovicích). To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Řazení před slavnostními projevy

„První máj je jako smrt. Přijde a musíš jít.“

- Žák základní školy před prvomájovým průvodem (1975)

Již za kuropění vyrazila do ulic kutálka a za vyhrávání břeskných budovatelských pochodů a písní vyhnala lidi z postelí. Kde živé hudby nebylo, úkol splnil veřejný rozhlas. Otrávení lidé se pak pomalu trousili na předem stanovená shromaždiště, kde se formovaly průvody.

Zde již aktivisté určovali, kdo ponese portréty státníků a komunistických myslitelů a veličin, vlajky a transparenty s údernými hesly. Uliční udavači (důvěrníci) mezitím pilně zapisovali ty, kdo nezdobili okna sovětskými vlajkami. Další důvěrníci podchycovali ty, kteří do průvodu nešli a ještě měli řeči (našli se kupodivu i takoví smělci). Konečně byl průvod zformován a vyrazil na místo konání, nejlépe náměstí.

Na konci průvodu vždy jely alegorické vozy, propagující výsledky práce místních podniků a organizací

Obrovské hlavy Marxe, Lenina a Gottwalda se nesly v čele průvodu. Za nimi nesli vlajkonoši zástavy sovětské a jiných bratrských národů, po té pevným krokem mimo rytmus hudby kráčely v sevřeném šiku s odhodláním v oku Lidové milice, úderná to pěst dělnické třídy. Následovala školní dítka oděná ve slušivé pionýrské kroje, dále pak zemědělci pokud možno v krojích, nesoucí transparenty se socialistickými závazky, totéž pak ostatní pracující. Konec průvodu tvořili méně uvědomělí občané, kterým však dobrovolně nic jiného nezbývalo.

Za skandování revolučních hesel vyvolávaných placenými vyvolávači a vyhrávání kutálky došel průvod na náměstí, kde teprve vypukla ta pravá oslava. Zde již byla postavena provizorní řečnická tribuna, patřičně vyzdobena srpy, kladivy, pěticípými hvězdami a dalšími národními symboly, již plně obsazena čelnými představiteli lidu a Sovětské armády. Vzadu na tribuně, za plentou, aby prostý lid neviděl, se funkcionáři již déle občerstvovali kořalkou. Jakmile byl došedší průvod zformován do sevřeného šiku, byla zahrána Československá a Sovětská hymna a vypukly projevy, často přerušované (po zvlášť zdařilých kecech řečníka) skandováním hesel placenou klakou.

Hesla byla typu:

• "Ať žije SSSR!" (lid tajně dodával: ale za svoje)
• "Se Sovětským svazem na věčné časy" (lidový dodatek: ale ani o vteřinu déle)
• atd., atd.

Projevy byly pronášeny v tomto pořadí:

• soudruh z OV KSČ
• soudruh z MNV
• zástupce bratrské Sovětské armády
• soudruh zemědělec a soudruh dělník

Samotný obsah projevů se nijak nelišil, řečník poukázal na dosažené úspěchy při budování socialismu (pravda vyskytly se tu a tam i dílčí nedostatky, ale to soudruzi vbrzku napravíme), dále vyspílal a pohrozil imperialistům a válečným štváčům, domácím rozvratníkům ("Republiku si rozvracet nedáme soudruzi"), nastínil skvělou budoucnost všeho pracujícího lidu a skvělou a zářnou budoucnost naší mládeže, někdy také politoval vykořisťované pracující na prohnilém západě a poukázal na jejich nízkou životní úroveň. Jakmile se řečníci vykecali, byla zahrána Internacionála a Píseň práce, portréty velikánů a vlajky byly pohozeny na hromadu a dav se rozešel dílem ke stánkům s pivem, rumem a klobásami, dílem do hospod.

Dlužno podotknout, že k nalákání lidí na manifestaci sloužily mimo jiné stánky, které kramáři z Jednoty rozbili v zadní části náměstí, kde kromě alkoholu a buřtů bylo k dostání nedostatkové zboží, jako banány, pomeranče, jablka, toaletní papír či dámské vložky.

Oslavy VŘSR

Oslava Velké říjnové socialistické revoluce se konala pravidelně 7. listopadu. Probíhala za tmy, osvětlena lampiony, které nesli promrzlí a zmodralí pionýři. Účast žáků základních devítiletých škol byla povinná. Po slavnostních proslovech vždy následoval závěrečný ohňostroj.

Dnešní oslavy

Inu, už nic není jak bývalo. Žádný průvod, žádná hudba, žádné projevy, žádné skandování hesel. Pokud se něco slaví, pár lidí, pár slov, kytka a to je vše. Kde jsou ta slavná a velkolepá kladení věnců! Na druhou stranu je nutno objektivně konstatovat, že se nezdá, že by to lidem nějak zvlášť chybělo.