Pohřeb

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Smycka.jpg
Tento článek může obsahovat prvky černého humoru. Nečtěte ho.
Parte.jpg

Pohřeb, neboli funus, je společenská událost, konaná u příležitosti nultého výročí úmrtí osoby (někdy i zvířete, např. prasopsa). Ve většině případů se pořádá po smrti oslavence. Organizaci akce mívá obvykle na starost některý z providerů pohřebních služeb (neboli Havrani), na objednávku pozůstalých, či zastupující státní instituce. Pohřeb může předcházet takzvaný předhřeb, známý též jako "poslední hřebík do rakve". Může jím být poslední žváro, špek, sklenka, či soulož, tedy patřičný zásmrtek.

Pro běžného člověka je to ideální příležitost jak se dostat mezi lidi, a na čerstvý vzduch. Zároveň je to možnost, jak všem tetičkám a babičkám vrátit jejich otravné připomínky ze svateb, typu: „Těm to ale slušelo, viď? A kdy ty se konečně oženíš?“, nebo „Tak za rok na vaší svatbě?“. Pokud proti tomu nezabere ve vhodný čas utroušená poznámka: „Tak co, babičko, kdy do toho praštíte vy? Podívejte se na tetu Boženku, jak se pěkně tetelí v urně, strejda Jára už taky čuchá kytičky zespoda, a vy pořád nic?“, tak už nezabere nic.

Pohřeb není k smíchu.

Typy pohřbů[edit]

Po světě existuje mnoho zažitých způsobů pohřbívání. Toto jsou ty nejčastější:

Rekuperační – základní způsob[edit]

Velmi primitivní, pravděpodobně nejstarší, a nejméně nákladný typ pohřbívání. Zemřelý je odložen v dostatečné vzdálenosti od obydlené zóny, na příhodné místo (po větru). O další průběh se postará příroda. Zpracování volného materiálu se chopí okolní živočichové, kteří nenechají nic nazmar.

Výhody: Jednoduchý a rychlý způsob. Pozitivní ekologický vliv na okolí, fertilizace okolní půdy.

Nevýhody: Vítr se může otočit.

Jezděte opatrně, nebo taky dostanete nový futrál.

Subterénní[edit]

V novodobé historii jeden z nejoblíbenějších způsobů pohřbívání. Oslavenec je vložen do dřevěné nádoby zvané futrál (či penál), a uložen Six Feet Under zem, do předem připravené jámy. Následně je tento prostor zasypán, a nějaký čas poté nastává velmi podobný proces jako u rekuperačního způsobu, pouze bez asistence nadzemních živočichů.

Výhody: Relativně čistý způsob, bezpečný úkryt před všetečnými domácími mazlíčky.

Nevýhody: Namáhavá práce s kopáním jámy a výrobou futrálu.

Kryptický[edit]

Jde o obdobu subterénního typu pohřbívání, v některých případech může jít o kombinaci obou způsobů. Pro umrlce je vystavěna jakási boudička z kamene či cihel, uvnitř vybavená úložnými prostorami, připomínajícími palandy. Do nich je posléze dotyčný i s futrálem umístěn. Díky izolaci prostoru jak od nadzemních, tak podzemních faktorů, je rekuperace externími vlivy značně limitovaná. Experty na kryptický způsob pohřbívání v kombinaci s mumifikací (viz níže) byli zejména Egypťané, kteří dokázali stavět tak robustní kamenné boudičky, že u jejich zemřelých kolikrát k rekuperaci i po tisíce let téměř nedošlo.

Výhody: Okázalý způsob, způsobuje závistivé pohledy a poznámky „Sakra, ten si teda žije“.

Nevýhody: Značně energeticky a prostorově náročné. Při megalomanství může přerůst do epických rozměrů. Podívejte na pyramidy.

Termálně-disperzní[edit]

Zdánlivě moderní metoda, známá však už od starověku; používaná např. Vikingy, nebo pohanskými Slovany. Také Mistr Jan Hus byl jejím urputným zastáncem. Funguje na principu prvotní exotermické oxidace, a následné disperzi jejích produktů. Laicky řečeno, tělo je nejprve vystaveno velikému žáru, a výsledný popel je posléze rozprášen. V Evropě zažívala tato metoda boom v třicátých až čtyřicátých letech 20. století, nicméně klub jejích fanoušků se dosud stále rozrůstá. Z nejznámějších propagátorů uveďme např. Společnost přátel žehu, či novodobou Dělnickou stranu.

Výhody: Takřka nulové nároky na prostor, dostatek posypového materiálu na zimu.

Nevýhody: Vyšší cena za palivo.

Tzv. 'polívka z pytlíku', první fáze recyklačního rituálu u afrického kmene Obulů

Recyklační[edit]

Tento způsob je oblíbený zejména v rovníkové Africe, např. u kmene Obulů, nebo také, abychom nemuseli tak daleko, v pražské Hostivaři. V tomto případě je využito energetického potenciálu zemřelého k okamžitému konvertování vázané energie ku prospěchu okolní komunity. Výrazným přispěvatelem k úspěšné recyklaci je v tomto případě zejména sůl, pepř, snítka bazalky a dvě cibule, předem osmahnuté do zpěnění. Podlijeme, přivedeme k varu, a přidáme nadrobno nakrájenou mrkev a pórek na kolečka. Podle chuti je možné potřít několika vymačkanými stroužky česneku. Vložíme do trouby rozpálené na 180°. Pravidelně po patnácti minutách kontrolujeme a podléváme. Zhruba po hodině snížíme teplotu a obracíme. Když se objeví křupavá kůrka, je hotovo. Jako přílohu podáváme nejlépe šťouchané brambory, ale i obyčejný chléb se výborně hodí. K dochucení použijeme křen či plnotučnou hořčici, případně obojí smícháme do podoby tzv. vejmrdy. Podáváme horké na předehřátých talířích, k pití servírujeme vychlazené tmavé pivo. Dobrou chuť!

Výhody: Ano!

Nevýhody: Žádné nejsou.

250pxVýběr správného způsobu pohřbu může být docela složité rozhodování.

Substituční[edit]

Velmi sofistikovaný systém, který se začal používat až ve dvacátém století. Pokud bychom se zde chtěli vyjadřovat cynicky (což v žádném případě nechceme, a nebudeme!), substituční způsob by se dal nazvat rozebráním na součástky. Z dotyčného jsou za pomoci řezných a sečných chirurgických nástrojů vytěženy součásti, které jsou stále schopné provozu. Ty jsou poté implantovány někomu jinému, kdo je potřebuje, a má dost peněz na úplatky zdravotníkům. Významnými dárci náhradních dílů jsou mezi nadšenci do jednostopých motorových vozidel. U nich často není ani zapotřebí složitých chirurgických nástrojů, často postačí i obyčejná lopata. Pro zajímavost – v některých zaostalých zemích je stále ještě potřeba předchozího úmrtí dárce a písemného souhlasu s rozebráním na díly.

Výhody: Využití materiálu, který by jinak přišel nazmar.

Nevýhody: Velmi nákladný způsob.

Alternativní[edit]

V této kategorii najdeme různé regionální zvyky pohřbívání, které nejsou mimo danou komunitu příliš rozšířené. Patří sem například tibetské porcování pro supy, nebo tzv. akvarijní způsob (ŠUP-ŽBLUŇK), používaný např. na Lodi Necyklopedie.

Průvodní ceremonie[edit]

Pohřeb může být doprovázen různými ceremoniemi. Ty jsou sice nepovinné, při funuse ale přispívají k navození té správné cool atmosféry.

Mumifikace[edit]

Mumifikace je proces, při kterém je tělo zbaveno tekutin, vnitřností, a pomocí balzamovacích prostředků naimpregnováno. Značně se tím zpomalí dekompozice zbylé tkáně. V některých kulturách bývalo zvykem provádění mumifikací u významných vládců, nebo jiných důležitých osob. Jednalo se o národy, které měly hluboce zakořeněný výrazný a blízký vztah ke smrti. Uveďme alespoň ten nejznámější, ten, který svými stavitelskými a zemědělskými schopnostmi předběhl dobu o tisíce let. I přes okolní nehostinnou krajinu, přes absenci moderních postupů a nástrojů, pouze díky využití lidských sil miliónů otroků, dokázal postavit stavby tak monumentální, že se dodnes archeologům tají dech. Řeč je samozřejmě o SSSR a jejich vůdcích, učitelech národů a nejslavnějších mumiích, V. I. Leninovi a J. V. Stalinovi.

Tento oslavenec má pravděpodobně poslední možnost, jak se blýsknout ve společnosti.

Exhibice oslavence[edit]

V některých případech, pokud to stav a skupenství umrlce dovoluje, bývá dotyčný po nějaký čas vystavován. To může trvat třeba jen během pohřbu samotného, nebo v kombinaci s mumifikací i po několik desetiletí. Vystavován bývá obvykle v otevřeném penále; volné ložení na podlaze nebo na stole se příliš nepraktikuje. Jedním z možných způsobů exhibice je i průvod po dědině se zavřeným penálem. Na konci akce je oslavenec sbalen a zprocesován dle zvoleného typu pohřbu.

Živá nebo reprodukovaná hudba[edit]

See you later, aligator!

Při akci může vystupovat i kapela, případně hrát reprodukovaná hudba. U vesnických funusů bývají poměrně běžné umca-umca-umcárárá kapely složené z místních ochotníků, kteří kolikrát i v mládí chodili rok-dva do lidušky. Jejich místo ale může zastoupit i schopný klávesák. Pokud není ani ten, stále existuje možnost zahrát oslavencovu oblíbenou „See you later, aligator!“ z vypáleného CD-ROOM.

Raut[edit]

Výborná možnost, jak využít cizích prostředků ke svému prospěchu, a zadarmo se nažrat. Pokud se tedy najde nějaký dobrák, který raut zafinancuje. Lze pořádat formou švédských stolů, nebo klasickým servírováním po jednotlivých chodech. Funící hosté odcházejí až navečer, k prasknutí nacpaní rakvičkami a věnečky.

Velebení boha / božstev[edit]

Pokud byl zemřelý věřící, pořádá se za pomoci ostatních věřících sabat, při kterém je veleben bůh, či božstva, ke kterým se dotyčný modlil. Oslavenci je popřána šťastná cesta, a božská entita je požádána, jestli by se u něj pro zemřelého našlo nějaké útulné, teplé místečko v kotli.

Pohřeb.jpg Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou.
Crying-Baby.jpg
Tak jde život
Sex - Těhotenství - Porod - Babybox - Mateřská školka - Škola - Puberta - Práce - Svatba - Manželství - Pobyt v nemocnici - Vražda - Vězení - Důchod - Smrt - Pohřeb - Reinkarnace