Tlouk

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nástin tvaru nástroje tlouk. Pojmenování zleva: Tlouk divný. Tlouk komplikovaný. Tlouk primitivní. Tlouk hloupý.

Tlouk patří mezi staré nástroje známé již z období rozkvětu mezopotámské říše. Jde o klasický mechanický nástroj využívající momentu hybnosti (mv2) kladiva, či pazourku a do jisté míry i hlouposti uživatele (kde nepomůže násilí, pomůže ještě větší násilí).

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Tlouk bývá obyčejně vyroben ze železa. Ve speciálních laboratořích se však jako výsadní materiál pro tlouk využívá slitina niobu, chromu, fluoru a metanu.

Tlouk se obvykle dá vystopovat v každé domácnosti. Jeho hlavní funkci lze vypátrat již z názvu: „tlouk“ jako „tlouci“. Ale pozor, není radno zaměňovat tlouk například s kladivem, se kterým se zdánlivě také jen buší.

Tlouk patří mezi zcela revoluční nástroje od doby Františka Josefa I. Z hlediska taxonometrie jej řadíme do oboru udělátek.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tlouk se běžně v severních šířkách obyvatelstva využívá tak, že se do něj tluče, a on vlastně za řemeslníka pracuje sám. Roztluče všecičko, na co přijde.

Zřídkakdy je využíván pro štěpení diamantů, natož pak uranu (v izotopické váze 235; s 238 to je ale brnkačka).