Tlouk

Nástin tvaru nástroje tlouk. Pojmenování zleva: Tlouk divný. Tlouk komplikovaný. Tlouk primitivní. Tlouk hloupý.

Tlouk patří mezi staré nástroje známé již z období rozkvětu mezopotámské říše. Jde o klasický mechanický nástroj využívající momentu hybnosti (mv²) kladiva, či pazourku a do jisté míry i hlouposti uživatele (kde nepomůže násilí, pomůže ještě větší násilí).

Struktura

Tlouk bývá obyčejně vyroben ze železa. Ve speciálních laboratořích se však jako výsadní materiál pro tlouk využívá slitina niobu, chromu, fluoru a metanu.

Tlouk se obvykle dá vystopovat v každé domácnosti. Jeho hlavní funkci lze vypátrat již z názvu: „tlouk“ jako „tlouci“. Ale pozor, není radno zaměňovat tlouk například s kladivem, se kterým se zdánlivě také jen buší.

Tlouk patří mezi zcela revoluční nástroje od doby Františka Josefa I. Z hlediska taxonometrie jej řadíme do oboru udělátek.

Využití

Tlouk se běžně v severních šířkách obyvatelstva využívá tak, že se do něj tluče, a on vlastně za řemeslníka pracuje sám. Roztluče všecičko, na co přijde.

Zřídkakdy je využíván pro štěpení diamantů, natož pak uranu (v izotopické váze 235; s 238 to je ale brnkačka).