Fichtl

Kozí dech Stadion-s11

Dobová reklama na Stadion-s11

Fichtl je brněnský název pro moped, který je v Česku znám spíše jako kozí dech nebo splašené trubky. Jedná se o unikátní výrobek socialistického strojírenství, který doznal široké obliby u pracujících mas. První prototypy Stadionu byly sice vyrobeny s osvědčenými motory od západoněmecké firmy Fichtel & Sachs, jenomže nebylo myslitelné, aby lidově demokratický výdobytek poháněl nějaký imperialisticko-revanšistický buržoazní vergl. Takže se na všechno muselo zapomenout, a to velmi důkladně. Povedlo se to natolik, že kromě prapraprapamětníků už nikdo neví, odkud se slovo "fichtl" vzalo, a i erudovaní lingvisté jej považují za pradávné slovo rázovité řeči brněnské, jehož počátky se ztrácí kdesi v šerém dávnověku.

Historie vzniku

V padesátých létech minulého století rozhodl ÚV KSČ, že je třeba vzít vítr z plachet imperialistickým štváčům, kteří kritizovali nízkou životní úroveň našich pracujících, týkající se motorizace. Protože nejrozšířenějším dopravním prostředkem té doby bylo jízdní kolo, jako nejjednodušší řešení se jevilo kolo motorizovat. Úkolem celou akci koordinovat byl pověřen jinak nepoužitelný soudruh Čvaňhal, jehož jedinou kvalifikací byla bezmezná oddanost ideálům socialismu.

Vývoj fichtlu

Soudruhem Čvaňhalem byl postižen konstrukční tým tehdejšího n.p. Jawa. Zadání bylo prosté:

• Všechny síly strany a lidu pro splnění programu XI. sjezdu KSČ, komplexně racionalizovat výrobní proces k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti - přeloženo do češtiny, muselo to být co nejlevnější, konstrukčně nenáročné. Zadání vycházelo z filosofie - vyrobit z bezcenného svinstva, ale výsledek budiž skvost.

Staří machři z Jawy si vyčíhli chvíli, kdy Čvaňhák (jak svého vedoucího politicky nekorektně přezdívali), vypadne na čtrnáctidenní stranické školení, a pustili se do práce. Nic složitého, trochu se zesílil osvědčený rám dámského bicyklu, osadil se německým motorem F&S, co se jich válelo ve skladu hafo ještě od války, udělal se koncept smlouvy na další dodávku těch samých motorů od Sachse - a bylo to. Za čtrnáct dní tu byl funkční prototyp s kompletní výrobní dokumentací. Soudruh Čvaňhal, stále ještě pod vlivem těžké kocoviny po mimořádně náročném stranickém školení, jen nevěřícně valil bulvy. Jenomže, namísto toho aby byl rád, že je hotovo, se šíleně nasral, že ho z celého procesu tak nějak vyšoupli. Aby ukázal svou nepominutelnou důležitost, celou dosavadní práci strhal. Poté, ač stále ještě těžce společensky unaven po náročném stranickém školení, usoudil, že výroba klasických kol je technicky zbytečně náročná. Ze své moci nařídil, aby stroj byl osazen "jednoduchými, geometricky profilovanými koly". Když toto rozhodnutí prošlo všemi vrstvami stranických kádrů, začala z dílny vycházet čtvercová svařovaná kola (jednodušší výroba nevyžadující tolik přesnosti). Prototyp, těmito koly osazený, však vykazoval dosti zásadní nedostatek, totiž zvýšenou drncataci celého vozidla. Jezdec byl dynamickými rázy, vyvolanými nadměrnou hranatostí Čvaňhalových hranokol, neustále vymršťován vzhůru a jen stěží se na stroji udržel. Na návrh chytrého soudruha Kudličky, povolaného k naléhavé konzultaci, byl stroj opatřen kompensačními čtvercovými ložisky, pootočenými svou hranatostí oproti hranatosti kol o 45°. Touto vzájemnou kombinací měl vzniknout dynamický kulatý čtverec, který by měl výslednou drncavost vozidla zcela eliminovat Za tento zlepšovací návrh obdržel soudruh Kudlička peněžitou odměnu, a navíc i účastenství v zájezdu do SSSR "Po stopách Lenina".

Tento imperialistický vergl do socialistického mopedu nesmí a basta!

Ani tento zlepšovací návrh výsledný stav nezlepšil, čtvercová ložiska byla sice elegantní řešení, ale hranokolo jimi vybavené se odmítalo otáčet. Proto bylo rozhodnuto, samozřejmě opět po projednání se stranickými orgány, stroj opatřit běžnými koly kulatými. Za návrh osadit moped koly kulatými namísto dosavadních čtvercových, která se provozně neosvědčila, dostal s. Čvaňhal vysokou peněžitou odměnu a vysokou stranickou funkci, takže výrobě již dál nepřekážel.

Иж-49. Rozvoj firmy Ižmaš nastal po druhé světové válce, kdy sovětští soudruzi získali coby válečnou kořist plány německé značky DKW.

S motorem zásadní problémy nebyly; poté, co byly stranickými orgány striktně zakázány imperialisticko revanšistické motory německé, již naprosto zoufalí konstruktéři údajně zmenšili výtečný sovětský motor z motocyklu Иж-49 (výrobku to továrny Ižmaš ve městě Iževsk) tak, aby jeho obsah nepřesáhl 49 ccm. Takže pod krytím této legendy mohl být bez překážek konstruován originální motor Jawa, typ 552, následně vyráběný v národním podniku MOTOR České Budějovice. A konečně bylo možno, pouze s ročním zpožděním, rozjet výrobu...

První typ byl pojmenován Stadion S 11, další pak Jaweta, vzdáleným nástupcem pak byla Babeta. Jelikož v této době byla technologie sofistikovaných kurvítek teprve hudbou vzdálené budoucnosti, byly Stadiony i jejich klony Jawety vyráběny natolik důkladně, že mnohé přežívají v provozuschopném stavu dodnes. To je samozřejmě jev v mnoha ohledech nežádoucí, a tak bylo rozhodnuto až příliš dobře zavedenou výrobu zrušit a výrobu jiného typu fichtla, nazývaného Pionýr, převést do někdejších Horních Uher. Jen ať se tam taky trochu přiučí strojařině... Stroje nástupnické se tak začaly masově vyrábět v n.p. ZVL Povážská Bystrica na Slovensku, tehdy součásti ČSSR. Odpadu po zbrojní výrobě, vhodného k výrobě fichtlů, zde byl totiž dostatek.

Technické údaje

Terénní fichtl

Fichtl je poháněn vzduchem chlazeným dvoutaktním hvězdicovým jednoválcem. Výrobce udává výkon 1 a půl koně, zkušenosti jezdců však mnohdy hovoří o výkonu kulhavého poloolosla. To je dáno tím, že přepůlený kůň je za všech okolností pouhá mrtvá váha, se kterou se ten jeden celistvý kůň musel zbůhdarma tahat. Přesto bylo před svědky prokázáno, že za vhodných podmínek dokáže rozdrážděný fichtl hravě překonat 50Km/h hranici - což může být doloženo i útlým konvolutem pokutových lístků s nominální hodnotou 10Kčs a pietně uchovaným štípnutým kuponem růžového řidičáku.

Přestože v té době theorie kurvítek dosud nebyla vědecky rozpracována, tak naši soudruzi již tehdy vybavili stroj systémem PNS ("přestávky nucené system"), jakýmsi předobrazem pozdějších, už mnohem sofistikovanějších, kurvítek. Základem byla pohonná směs benzinu s obzvláště rafinovaným motorovým olejem. Systém PNS díky této pohonné směsi zajišťoval zastavení vždy maximálně po půl hodině jízdy, někdy však již po necelé minutě, kdy bylo třeba vyšroubovat pěkně rozpálenou zapalovací svíčku a planžetkou odstranit uhlíkový můstek, narostlý mezi elektrodami. Tím měl být zajištěn řádný odpočinek řidiče během cestování. Účinnost tohoto systému byla předmětem mnoha diskuzí, neboť systém byl velice nespolehlivý. Někdy stroj odjezdil dlouhé štreky bez nejmenší závady, jindy však znovuuvedení stroje do opětovného provozu vyžadovalo mnohdy i značné úsilí, někdy dokonce totální rozebrání karburátoru či jiné části motocyklu. Určitě to přispívalo k výraznému navýšení technické zdatnosti řidičovy. Je však otázkou, zda tento systém pomáhal odpočinku jezdce nebo zda naopak způsoboval jeho větší vyčerpání. Rozhodně však nehrozilo usnutí řidiče z nudy jednotvárné jízdy.

Ovšem poté, co byl touto vymožeností vybavený stroj rozložen na prvočinitele a znovu, tentokrát ovšem pořádně, složen, jeho celková provozní spolehlivost stoupla o několik řádů. Operaci rozložení a opětného složení celého stroje přitom bylo možno provést i v domácím prostředí, s minimální vybaveností a za pomoci běžného nářadí. Systém PNS byl tímto účinně negován. Osiřelá zkratka PNS pak byla vděčně adoptována Poštovní Novinovou Službou, kdy její zaměstnanci pro rozvoz tiskovin obvykle používali právě některou z variant fichtla.

Jízda na fichtlu

Steroidy nadupaný fichtl ve službách Veřejné Bezpečnosti

.

Jízda na fichtlu skýtala neuvěřitelný zážitek - jelo to!!! Sice pomalu, ale na druhou stranu o to bezpečnější byl na něm pozdní návrat z hospody. Fichtl v provedení "moped" byl opatřen šlapátky jako kolo, snad ani ne tak kvůli startování stroje, ale hlavně proto, že do kopce bylo jinak výkonnému motoru nutno pomoci přišlápnutím do pedálů. Typ Pionýr, ať už v provedení "pařez", nebo v slovenské versi "dvojsic", měl sice místo šlapek startovací dupnu, do kopce však mu bylo nutno rovněž pomáhat, zde odstrkováním nohou. V pozdějších inovacích babetických se opět využilo starých dobrých pedálů. Proč byl stroj vybaven nosičem na převoz zavazadel, to nebylo jasné snad ani jeho tvůrcům, ale na druhou stranu s nosičem vypadal pěkně a budil v majitelích pocit hrdého majetnictví všestraně užitečného stroje.

Vzpomínky pamětníků vyluzují slzu v oku. To byly časy! Benzin byl za babku, případně se šlohl v zaměstnání, policie (SNB) honila diverzanty a záškodníky a na řidiče fichtlú neměla čas. I na nějaké to promile se při řízení nehledělo, a kdyby nedejbože došlo k nehodě, opilý řidič udal SNB za sebe souseda a měl svatý pokoj (R.I.P.).

Pojmenováno po fichtlu

Dojčlanďáci po fichtlu pojmenovali pohoří u hranic s Čechistánem Fichtelgebirge, a to na oslavu toho, že se jej, dokonce opakovaně, podařilo na fichtlu úspěšně překonat. Česky se toto pohoří nazývá Smrčiny, z čehož vyplývá, že německý název nemá s českým nic společného.

Existuje sice spiklenecká teorie, že fichtl získal své jméno skrz německou firmu Fichtel & Sachs AG, v řeči dojčlandské „Schweinfurter Präzisions-Kugellagerwerke Fichtel & Sachs“, kterou ve věku elektřiny a páry dali v roce 1895 dohromady dva fernseheři (tedy ti, co vidí do daleka, slovem dnešním tele-vizionáři), pánové Ernst Sachs a Karl Fichtel.

Ernst Sachs by byl i v době dnešní ohromující zjev (viz přiložený obrázek), a u jména pana Fichtla šlo nejspíš o přezdívku; kouknete li se totiž na jeho nepřehlédnutelný vous, i otočíte li si jej (tedy ten obrázek!) bradou vzhůru, seznáte, že to vousisko je nefalšovaný smrk.

Ernst Sachs. I dnes by jezdec takovýto zaslouženou pozornost vzbuzoval

pan Karl Fichtel se svým velebným vousiskem

Ale to vše je pouhá spiklenecká teorie, jakými dnes ONI zamořují mysl lidí. Navíc, jak známo, slovo Fichtel nemá nic, ale opravdu nic společného s německým výrazem pro smrk.

A přestože výroba fichtlů začala ve věku elektřiny a páry, pánové Fichtel & Sachs osadili svůj jezdivec pádivý nikoliv motorem parním či elektrickým, leč výbušným motorem benzinovým. To jsou holt ty paradoxy.

Kluby a soutěže

• http://www.fichtl-klub.cz/
• Fichtlistika - oficiální olympijský sport sestávající z 250 metrů roztláčení stroje, 50 metrů jízdy a 300 metrů dotláčení do cíle (přičemž prostřední etapa je nepovinná)

Odtud vylížděly prvé fichtly