Sámova říše

Sámova říše
státní zřízení:	Kmenová federativní monarchie
hlavní město:	Wanderhauptstadt Sámův Dvůr
jazyk:	Staroslávština
náboženství:	Každý svého boha má
hymna:	Všichni v jednom šiku směle kopnem Franky do prdele
měna:	Praeuro

„Ve čtyřicátém roce panování Chlotharova shromáždil muž jménem Sámo, původem Frank z kraje senonského, větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové. Slované se již začali bouřit proti Avarům a proti jejich králi kaganovi“

- Historia Francorum

„Tak se stalo, že Sámo založil první slovanskou říši. Oženil se pak s dvanácti slovanskými ženami, měl s nimi dvacet dva synů a patnáct dcer a šťastně vládl 35 let. Všechny další boje, jež za jeho vedení sváděli Slované s Avary, byly vítězné.“

- Fredegar

„Předhoďte mi Avary, nadělám z nich ovary!“

- Sámo

Samo že to je Sámo!

Založení Říše předloženo k diskusi

Schváleno!

Slavné vítězství u slavného Wogastisburgu, který však dodnes nebyl nalezen

Federace Slovanských Kmenů

Sámova říše, někdy též (asi chybně) uváděna jako Salámova Řiše (دار السلام dár as-salám, Dům Míru), oficiálním názvem Slovanský Kaganát - Federace Slovanských Kmenů (FSK), byla mocnost, existující ve střední Evropě v letech 624 – 659 (podle Fredegarovy kroniky). Byl to projekt franského obchodníka a podnikatele, pravděpodobně židovského původu, Sáma (Šemu'el), který si už předtím získal velkou prestiž jako velitel slovanské domobrany během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.

Vznik Sámovy Říše

„Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Slované pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Slované přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. ... Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Slovanů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit.“

- Fredegar

Jak je zjevné, jako již dávno předtím i dlouho poté, dějiny nabraly svůj obrat hlavně kvůli vyjasnění toho, kdo s kým, jak a proč bude nadále souložit. Už proto jsou celé dějiny lidstva v podstatě jeden veliký mrdník, a nemá tedy smysl hledat v nich nějaký vyšší smysl, snad kromě imanentní smyslnosti, prostupující celou historii člověčenstva.

Říše vznikla spojením slovanských kmenů, které byly do té doby sice mocensky podřízeny, nikoliv však poddány, Avarskému Kaganátu v Panonii. Tento kaganát byl však na začátku 7. století ve stavu vnitropolitického rozvratu. Tou dobou totiž shodou okolností Velký Chán Baján natáhl brka a jeho nástupci se pustili do urputného bratro/strýcovražedného boje o nástupnictví. Samo že toho Sámo využil a spojil slovanské kmeny proti nim. Následně byl jimi prozíravě zvolen společným vůdcem (Historia Francorum: "eum super se eligunt regem"). Nově vzniklá Sámova říše měla efektivní vládní systém, podobný avarskému turko-tatarskému kaganátu, tedy v té době obvyklého uspořádání kmenového svazu. Svaz Sámův byl posílen svazky manželskými, tedy prozíravou sňatkovou politikou (Fredegar tu píše o 12 manželkách). Už to samo, že byl Sámo schopen úspěšně ukočírovat plný tucet manželek, ukazuje, že to fakt musel být mimořádně a všestranně schopný muž.

Vojenská síla Sámovy Říše

Centrum Sámovy Říše se nacházelo v prostoru rozhraní Moravy a Dolních Rakous. Říše dosáhla nemalého významu. Již v době před jejím ustanovením slovanské kmeny slynuly velmi schopnou pěší armádou (hlavně též díky jejímu dobrému velení). Svou bojeschopnost posléze dokázaly v bitvě u Wogastisburgu v roce 631, v perfektně vedeném (a zatím jediném písemně doloženém) utkání, kdy porazily franská vojska krále Dagoberta I. V následujících pěti letech byly vojenskými silami Sámovy Říše podnikány nájezdy na franské území, kdy brali do zajetí tamnější obyvatelstvo, coby náhradu za domácí Slovany, zajaté Franky v předchozích válečných akcích.

Bitva u Wogastisburgu

Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi bojovníky Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. V této bitvě dosáhlo Sámovo vojsko významného vítězství.

Počáteční zápletka

Jak k tomu všemu došlo: Dle kroniky Historia Francorum, jediného věrohodného a dochovaného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (tedy roku 631/632) kdesi na území Sámovy Říše "přepadeni" blíže nespecifikovaní franští kupci. Skutečností je, že tito kupci odmítli nechat proclít své zboží federálními celními orgány. A to s tím, že jim nějací usmrkaní Slované nebudou cokoliv nařizovat. Celníci trvali na svém, drsné slovo dalo slovo a...

Frankové pak, vztekle meče,
tasili své ostré meče,
to si teda pěkně dali,
celníci je porubali.

No, v tehdejší drsné době to asi jinak ani dopadnout nemohlo...

Diplomatická roztržka

Následně na Sámův dvůr přišel zplnomocněný králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé "povraždili", a za majetek, kterého se "protizákonně zmocnili". Sámo odmítl škodu nahradit s tím, že od toho jsou zde nezávislé federální soudy, příslušné pro spory mezi oběma stranami. Vyslanec Sicharius prohlásil, co že je to Sámo za vládce, když nemůže nařizovat svým soudům, jak mají rozhodovat. Sámo se pokusil panu vyslancovi vysvětlit rozdíl mezi autokracií a konstituční monarchií. Poté však propukla hádka s mnoha ostrými slovy vyřčenými, načež byl Sicharius vyzván k odchodu, že ať přijde, až mu hlava trochu zchladne. Naštvaný vyslanec to ale vzal jako své vykázání a hned za tepla to jel žalovat svému králi. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.

Franská agrese

Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (na více částí rozdělené vojsko se lépe uživilo drancováním a zároveň vyplenilo větší území). Jednotlivé části vojska se pak na území nepřítele spojily na předem dohodnutém místě. Vedlejší jižní a severní křídla Dagobertovy armády, kterou na této frontě tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, sice dosáhla dílčího vítězství, a Frankové tak odvedli velký počet zajatců, určených pro pozdější pracovní nasazení ve Franckém Království coby otroci. Austrasijští Frankové naproti tomu ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády narazili na pevnost Wogastisburg, kterou hájil početný oddíl slovanských Vinidů. První nápor Franků byl však rázně odražen, a tak se Frankové strategicky rozhodli pro dlouhodobé obléhání. Třetí den však, kdy hlad a žízeň již pociťující oblehatelé šli naloupit v okolí nějaký ten proviant a chlast, došlo k rozhodné bitvě. Při nečekaném výpadu obránců pevnosti byl zajišťovací oddíl obléhatelů kompletně zmrtvolen. Zbytek Dagobertových vojsk se poté dal na panický útěk, přičemž ponechal na místě svou výzbroj i výstroj. Sámova Federace se ukázala pevnější, než její nepřátelé předpokládali a tak zavládl mír a všeobecná prosperita.

Wogastisburg

Bájný Wogastisburg je možno nejspíš lokalisovat na vrchu Rubín u Podbořan v Poohří. Protože právě tudy vedla významná obchodní stezka, kterou mohl v čele hlavního proudu invazního vojska využít Dagobert. Na této lokalitě totiž bylo nalezeno poměrně rozsáhlé slovanské hradiště s četnými nálezy slovanského i avarského původu ze 7. století. Našlo se tam mimo jiné hafo výstroje i výzbroje, například pěchotních radiostanic, ostruh, kování opasků a nejrůznějších úlomků dobových zbraní. Dá se víc než tušit, že by tu mohlo jít o zbytky výzbroje Sámovy armády.

Rozpuštění (rozpad) Sámovy Říše

Jenomže právě prosperita a všeobecný blahobyt způsobil, že po Sámově smrti (658 nebo 661) se jeho říše rozpadla. Tomu pravděpodobně velmi napomohl fakt, že Sámo měl podle Fredegara početné potomstvo (snad 22 synů a 15 dcer). Odstředivé kmenové tendence byly posíleny tím, že téměř každý mocnější svazový kmen měl mezi Sámovými manželkami svou zástupkyni a jejího syna, pretendenta trůnu, se kterým se mohl vytahovat. To, co bylo za Sámova života při udržování říše výhodou, se po jeho smrti stalo naopak překážkou, neb každý kohout touží po svém suverénním hnojišti, na kterém může svrchovaně kokrhat. Volební výsledky též nedaly jasnou většinu potřebnou pro sestavení funkční federální vlády, a tak bylo na setkání pod Posvátným Dubiskem rozhodnuto o smluvním, a tedy mírovém rozpuštění Federace Kmenových Svazů, což o mnoho let později bylo předlohou pro rozpad federativního Československa.

Období po rozpadu Sámovy Říše

O období po rozpadu Sámovy říše sice nejsou žádné dochované písemné prameny, přesto podle archeologických nálezů lze usuzovat, že říše nějak fungovala i nadále. Samozřejmě ne v takovém bohatýrském měřítku, jako někdejší Kmenový Svaz. Byla pravděpodobně rozdělena mezi Sámovy následovníky, kteří vládli na svých územích. V určitých pramenech se objevují jména jako kníže Marovod, Parovod, Vodovod, král Vladuc Karantánský či král Svanthos Wogastisburský, ale jejich historická identita je velice neurčitá, rozostřená a venkoncem poněkud rozmazaná. Sama hradiště, budovaná během Sámovy vlády, též nezanikla, dokonce se dále rozvíjela. Z tohoto lze usuzovat, že Říše Sámova nejspíš i byla dobrým základem budoucí Velkomoravské říše, kdy se moci chopili Mojmírovci.

Leč to už je další kapitola dějin...

Teorie matriarchátu

Z další stručné zmínky o přítomnosti Slovanů na našem území v kronice mnicha Fredegara se odvíjí alternativní příběh vítězného povstání žen:

Avaři odváděli matkám muže a syny do svých válek a pohledné dcery prodávali do otroctví. Z nájezdů se Avaři před každou zimou vraceli na hradiště, kde si opuštěné ženy s dětmi musely poradit se vším samy a ještě být Avarům po vůli. Nečekaná, živelná vzpoura porobených žen však zahálkou poněkud zlenivělou avarskou posádku zaskočila, vzpurné ženy v zoufalém boji zvítězily, ale obnovit v lítém boji spálenou pevnost a ještě k tomu čelit následné avarské trestné výpravě vyžadovalo pečlivou přípravu, odhodlání a důvtip. Situace byla zoufalá. Naštěstí v kritické situaci dorazil k hradišti houfec bojovných žen, které si tou dobou vítězně probojovávaly cestu zpět do své domoviny. V čele odboje tak mohla stanout jejich vůdkyně, charismatická uprchlice, Avary kdys zajatá a následně prodaná Maurům. Ač v otroctví, přeci jen poznala i jiný svět. Nelenila, a díky svým specificky ženským schopnostem následně získala respekt vlivného franckého kupce a zapojila ho do téměř beznadějného boje s avarským trestným vojskem. Aby vzbouřeným ženám zajistila pomoc jeho ozbrojeného doprovodu, obklopila kultivovaného a bohatého velmože svými v boji osvědčenými družkami, též bývalými otrokyněmi, z nichž každá navíc vynikala nějakým dalším užitečným uměním. Po vítězství nad Avary pojal jimi okouzlený Sámo oněch dvanáct slovanských bojovnic za manželky, počal s nimi postupně dvaadvacet synů a nejméně patnáct dcer. Postupně tak ukončil snad první (snad i) doložený matriarchát na našem území.

Viz též:

• Světová válka
• Dívčí válka
• Přemyslovci
• Praotec Čech
• Velkomoravská říše