Lužice
|
Tento článek nemá skoro nic společného s článkem Srbsko. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak. |
|
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Tornádo. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
| Lužická republika Rěpublika Łužica Rěpublika Łužyca | |
|---|---|
  | |
| státní zřízení: | Republika |
| hlavní město: | Budyšin |
| jazyk: | lužická srbština, |
| náboženství: | křesťanství, pohanská božstva Slovanů, antigermanismus |
| počet obyvatel: | 666 666 |
| hymna: | Rjana Łužica |
| měna: | Lužická koruna (LUK) |
Lužice je nezávislý stát ležící v Lužici, podél řeky Lužické Nisy (německy Lausitzer Scheisse). Hlavním městem je Boudyšín (lužicky Budyšin).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Potom co odtud Slovani poprvý vystrnadili germány, byla tato oblast přičleněna k Sámově říši, po jejím zániku k Velkomoravstánu a pak po dobytí Moravy čehúny k českému státu.
V novověku ji němčouři ukradli Slovanům, které se pokusily vyvraždit, což se jim však (narozdíl od polabských, definitivně vybitých roku 1756) naštěstí nepodařilo díky národnímu obrození. V rocích 1918-1920 usilovali o připojení k českoSlovensku, místo toho byly šoupnuti zpět skopčákům.
Po druhý swětowý wojně byla Lužice rozdělena mezi německo a Polsko, až v roce 2020 získala nezávislost. Úrědným jazykem se stala lužická srbština; stát se stal po norsku druhým evropským státem, kde má jeden úřední jazyk dvě úřední varianty.
Jazyk[editovat | editovat zdroj]
Úředním jazykem Lužice je lužická srbština, kterámá dvě spisovné podoby - horní a dolní. Uznané menšinové jazyky jsou všechny ostatní slovanské jazyky, naopak němčina a jiné germánské jazyky jsou zde zakázány (viz antigermanismus).
Základní slovíčka a fráze[editovat | editovat zdroj]
- rjany = rědny = hezký
- Hač do jutřišeho - Vypadni!
- Moje woznašadło je płne wuhořow - Mé vznášedlo je plné úhořů
Antigermanismus[editovat | editovat zdroj]
Státní ideologií de facto je zde antigermanismus, z čehož plyne zákaz používání germánských jazyků (kromě jejich výuky a komunikace s cizinci) a jmen. Názvy germánských jazyků, zemí, národů atd. a od nich odvozená slova (např. germanistika a vandalismus) se vždy musí psát s malým počátečním písmenem. Naopak názvy Slovanských se vždy píší s velkým (přesněji větším než malým).
