Irsko

Irsko je republika, proto je někdy používán místo označení „Ireland“, termín „Republic of Ireland“.

Velmi se vžil i neoficiální název Zelený ostrov, který je odvozen od rozlehlých pastvin této nádherné země. O Irsku se také říká, že je to země zelená a šedá, to díky všudypřítomné trávě poseté kameny, skalami, menhiry či dolmeny.

Každý jistě zná pověst o malém skřítkovi s čtyřlístkem v ruce. O něm se traduje, že někde zakopal poklad v podobě hrnce plného zlaťáků. Je to jasné, Irsko díky své neuvěřitelné zelenosti v každém ročním období, romantické přírodě a často podmračenému počasí svádí k bájení a vymýšlení pohádek.

Patrik: bohém mezi svatými[editovat | editovat zdroj]

Patrik není jen tak ledajakým svatým. On vlastně oficiálně svatým ani není - papež ho nikdy nekanonizovaí. Asi k tomu má své důvody: Patrik obracel na víru nejraději bohaté měšťanky a dělal z nich jeptišky, v Británii byl souzen za zpronevěru a v jednom z pouhých dvou rukopisů, co po něm zbyl, se hájí, že nebral od irských věřících odpustky. A Den sv. Patrika se slaví především se sklenkou v ruce. Čili vyložený sympaťák; minimálně dnešní Irové jsou o tom přesvědčeni.

Svatý patron Irska žil v 5. století a byl to dobrodružný život. Narodil se v Británii, tehdy pod vládou Římanů. V šestnáctí ho ale lapili irští divoši a odvezli i ho jako otroka do Irska. Šest let jim tam dělal pasáčka, než se mu povedlo utéct - prý na Boží výzvu - a přeplavit, se zpátky do Británie. Tam vstoupil do církve a z pověření papeže se stal biskupem. Irům ale tu otročinu nezapomněl a rozhodl se, že z nich udělá slušné lidi. Proto se na modrý (za chvíli vysvětlíme) ostrov vrátil jako misionář a začal irské barbary obracet na víru. Byl v tom neobyčejně úspěšný a ostrované ho dnes pokládají za zakladatele křesťanství v Irsku. Byl to také svatý Patrik, který Irům pro štěstí utrhl trojlístek. Učil tak pohany svaté Trojici. A prý také ostrov zbavil hadů, to ale asi nebude pravda, protože podle přírodovědců v Irsku nikdy žádní hadi nebyli. To si trochu odporuje s aktuálnějšími informacemi, podle kterých zde byli spatřeni kolem roku 1993 v slušivých uniformách barvy khaki a i si o nich místní zpívají. Podle tradičních pramenů zemřel ve věku 120(!) let.

Dvanáct dní oslav[editovat | editovat zdroj]

Užili si s ním i po jeho smrti. Patrikovo tělo bylo po jeho skonu 17. března 493 uloženo v Dun Da Lethglas a v širokém okolí se prý po dvanáct dní nesetmělo. Z astronomického hlediska by to znamenalo, že si Země vzala dovolenou a přestala se točit; spíš se ale zdá, že irští věřící na oslavu velkého světce dvanáct dní a nocí slavili. Tady je třeba hledat i prapůvod oslav dne sv. Patrika a s tím spojeného festivalu.

Dneska tenhle velký den slavíme tak, jak se patří - se sklenkou whiskey Jameson. Zásluhou podivného patrona Jamese O'Mary to ale byl tuhý boj: James prosadil v roce 1903 coby irský poslanec v britském parlamentu zákon o tom, že smrt sv. Patrika bude oficiálním svátkem. To by bylo skvělé. Jenomže když Irové v ten den okamžitě začali slavit, předložil a nechal si schválit nový zákon, podle něhož budou na Den sv. Patrika zavřeny všechny hospody. Tahle smutná legislativa platila až do 70. let 20. století! Irové proto pili Patrikovi na zdraví svou whiskey doma, scházeli se venku a začala vznikat tradice průvodů.

Koncem tisíciletí se situace konečně obrátila podobně, jako když sv. Patrik obracel pohany na víru. Irové už mají během svátku otevřeny hospody a svůj velký den začali pojímat jako příležitost k oslavám. Neslaví se už jen v Dublinu, ale po celém světě, všude, kde žiji Irové.

Zelená a modrá[editovat | editovat zdroj]

Mnozí z nich nosí dosud během oslav za klopou trojlístek nebo zeleno-bílo-oranžové odznáčky (dle barvy irské vlajky). Mladí si barví vlasy nazeleno a malují všem, koho potkají, trojlístek na tvář.

Zajímavé je, že Irové zezelenali až tak nějak pod tíhou okolností, a to vcelku nedávno. První barevné letecké snímky ukázaly zelený ostrov, státní samostatnost uzákonila vlajku se zeleným pruhem, trojlístek je ostatně taky zelený. Jenomže to je všechno novinka. Ještě před sto lety se o Irsku mluvilo jako o modrém, nikoli zeleném ostrově (nepleťte si s Modrou, nikoli zelenou planetou). Modrá byla i tradiční barvou Dne sv. Patrika a dodnes má Irsko modrý státní znak. Až tedy budete chtít nachytat nějakého Ira na švestkách (ty jsou taky modré), zeptejte se ho na tradiční národní barvu.

A kdyby do té vaší oblíbené hospody zrovna žádný Ir nepřišel, živého Ira pouze nahraďte ještě živější irskou whiskey. Příjemně oslavte svátek svatého Patrika!

Počasí[editovat | editovat zdroj]

Počasí je děs. 5 minut svítí slunce, za pět minut prší a za dalších pět minut zase svítí slunce. Letní teploty jsou extrémně vysoké, okolo 20°C, a zimy tak kruté, že někdy dokonce i mrzne!!! Pravda, sněhu v zimě moc není a zjeví se na zemi 1-10 dní v roce, ale když napadne tak to stojí zato, už od 1 cm sněhu nastává v Irsku kalamita.

Irská zima[editovat | editovat zdroj]

10°C - Normálka
5°C - Zima, Irové si berou kožich
0°C a 1 cm sněhu - Hrozná zima, Irské silnice jsou nebezpečné a auta nejsou schopna bezpečně jet.
-3°C a 2 cm sněhu - Irové jsou zalezlí doma pod deseti peřinami, uzavírají se letiště, MHD už dávno nejezdí a auta zamrzly.
-5°C a 5 cm sněhu - Začíná hladomor protože obchody jsou vyprodané a zavřené. Nic nefunguje a všude je zavřeno, včetně pubů.
-10°C a 10 cm sněhu - Nastává apokalypsa, lidé umrzají a umírají hlady v domech, vše zamrzlo a ti co přežili později vyprávějí že přežili dobu ledovou.