Mexiko

Mexiko Státos unítos Mechanikános
hlavní město:	Madrid
jazyk:	spangliš, angličtina, španělština
náboženství:	katolictví
počet obyvatel:	cca 130 mil., +- pár mega, to podle migrace
prezident:	Andrés Manuel Lopéz Labrador
vůdce:	Emiliano Zapata
náčelník:	Zorro
měna:	peso
národní jídlo:	tacos, burritos, enchiladas
národní nápoj:	tekíla
národní sport:	čutaná

„Ahoj, jsem náborář a sháním pracanty do Evropy. Pojďte k nám pracovat jako otroci!“

- F.H. de Cordoba

„Všichni jsou už Mexiku, Bueonos Dias, já taky jdu.“

- Michal Tučný

Tento článek nemá nic společného s článkem Mexxiko. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Mexico, oficielně Spojené státy Mexické, španělsky Statos unítos Mechanikanos, anglicky North Narcoland je území s bohatou historií a chudým obyvatelstvem, které sousedí s největším exportérem demokracie na světě.

Historie

Dlouho předtím, než se Mexiko rozhodlo stát se distributorem různých druhů krystalického štěstí, byla země okupována Aztéky. Aztéci si tam dělali co chtějí a na jejich počest byl postaven vůz Seat Ateca. Aztékové byli vyspělá civilizace, která používala matematiku, pozorovala hvězdy a sestrojila nejpřesnější kalendář na světě. Protože ale netušili, že existuje něco jako časové zóny a ty začínají v Anglii (a o té Aztékové věděli úplný kulový), jejich kalendář je dneska totálně na pendrek. Aztéky proslavil nejvíce Erich von Däniken, který prostě nevěřil, že by ty věci zvládli bez emzáků a pak ještě výroba tekuté pochoutky, která se i přes změnu režimu udržela coby národní nápoj.

Největším exportním artiklem Aztéků byly rituální oběti. Rituálně se objímali tak pevně, že z nich teklo ledasco, někdy i krev. Proto se často můžete v seriosních časopisech setkat se slovním spojením krvavé rituální oběti. Tuto myšlenku hojně propagoval první evropský misionář Francisco Hernández de Córdoba, podle kterého bylo vyrobeno auto Seat Cordoba, aby to bylo fifty-fifty, přesně podle hesla "pět minut židi, pět minut Hitler", což odpovídá tzv. vyváženému zpravodajství.

Cordoba dorazil na území současného Mexika jako zvěrozvěst katolického náboženství (něco jako Cyroš s Metudem) a nabídkou kvalitní otrocké práce v Evropě. Místní obyvatelé nechtěli o Bílém otci ve Vatikánu a Velkém Téčku ani slyšet, protože byli spokojení se svými opeřenými hady a podobnou havětí. Nabídku otroctví chvíli zvažovali, ale nakonec usoudili, že do Evropy je to daleko a na moři by se jim udělalo blivno, takže odmítli s tím, že si počkají až na Ameriku, protože je to jen pár století a to uteče jako voda. Cordoba nebyl úplně nadšený, ale co se dalo dělat, nechal se i s kumpány zahnat zpátky na loď.

Když Cordoba neuspěl, natoupil Cortéz. Cortéz, to byl jinej sekáč, ten se nezakecal. Aby se mu nestalo něco podobného jako Cordobovi, preventivně před setkáním s místním šéfem Montezumou zapálil lodě, čímž motivoval své společníky k větší diplomatické obratnosti. Montezuma, sjetej místní obdobou lehkého spodně kvašeného piva, si myslel, že Cortéz je spasitel, o kterém hovoří legendy jako o muži, který přinese snadněji vyslovitelný jazyk a výměnou za zlato a stříbro dodá lidu prosperitu a podvolil se mu. Což byl ten moment, odkdy to šlo s Mexikem z kopce a Montezuma do prdele.

Po Cordobovi, zhruba okolo roku 1500, dorazili španělé. Ti to pojali marketingově velice zdatně. Přivezli s sebou španělské ptáčky a zápasy s býky, což místním, nepříliš bystrým obyvatelům, učarovalo. Dodnes se v kultuře promíchávají vlivy španělského amatérského čutání merunou o zeď na plácku za barákem a útěky před rozzuřenými býky s mayskou obchodní dovedností a aztéckou potřebou darovat cizí krev.

S odstupem času se dá říct, že španěláci uspěli. Místní by rádi mluvili španělsky a na tu chrčivou řeč z minulosti zapomněli, ale protože největší byznys je s USA a komu chleba jíš, toho jazykem mluv, mluví anglicky. Ano, místní si to myslí. Citlivé ucho vědce ovšem ihned pozná, že se jedná o špangliš, což je dialekt angličtiny, něco jako Oxfordská Britština. Španělé taky přinesli do této země spoustu zajímavých návyků, jako je soužití s dobytkem a limitovaná hygiena, což podporuje přirozenou imunitu.

V historii Mexika se udály dvě převratné věci. Když Napoleon napadl Španělsko v roce 1808, španěláci neměli na mexikánce čas a ti vyhlásili nezávislost. Což bylo snadné, protože drogy ještě nebyly tak rozšířené. Nutno říci, že v té době bylo území Mexika roztáhnuté přes půlku dnešních Spojených států, což se Američanům nelíbilo a i když Amíci prohráli u Alama, Mexiko jim pak darovalo zbytečné provincie Texas, Kansas, Nové Mexiko, Oklahoma, Colorado, a Wyoming. Bohužel, v Texasu se pak objevil Džejár a Bobby Jůjingové a našli ropu, což Mexikánce poté tak strašně nahnědalo a ta barva jim vydržela dodnes.

Druhou podstatnou událostí byla tzv. Mexická levoruce, což bylo povstání proti tehdejšímu prezidentovi Cameronovi Diazovi, které vedl Pančo Vila a Emiliano Zapata. Ať už to dopadlo jakkoli (spoiler alert: Zapatu zabili), na jeho počest nosí obyčejní Mexikánci za patama bordel a na tváři pořádné kníry.

Současnost

V současné době je Mexiko prosperující zemí. Prosperuje tam hlavně pokoutná distribuce radosti a chuti do práce do Spokojených států a tím mu zvedají Hrubý domácí produkt. Spojené státy za odměnu potom do Mexika posílají agenty CIA, FBI, KIA a OPBH. V podobném duchu, v jakém darovala kdysi Francie Američanům sochu Svobody, Američani na důkaz vděku Mexikáncům staví betonový plot. Průběhový čas je na místě, protože hranice jsou dlouhé a Američani chtějí, aby to hezky vypadalo. Mexikánci, dojatí tímto darem, kopají v méně exponovaných místech tunely.

Kromě výroby a distribuce drog se Mexiko stalo taky taky významným hráčem na poli výroby větru a to stavbou větráků v poušti. Protože je, zvláště v jižních oblastech, sluníčka moc a místním by nekvetla pšenka, zakrývají celé oblasti solárními kolektory. Velký význam v ekonomice země hraje turismus. Turistům jsou poskytovány chutná jídla (jmenujme například Nachos, Tacos, Enchiladas) a výběr z místní kultury, jako jsou třeba místní tance anebo zážitkové okradení či vražda. Mexičané exportují hlavně práci a importují dolary.

Hlavním městem je Mexico City, což je něco jako Manchester City, ale má víc obyvatel.

Všichni slavní rodáci

• Frida Kahlo - mexická obdoba Adolfa Hitlera, jen mnohem méně válčení a o to víc malování
• Don Diego de la Vega - slavný historický šermíř. Někdy známý též jako Zorro.
• Danny Trejo - charakterní herec šejkspírovského formátu (co kdyby Necyklopedii četl, že).