Libye
| Lybie Kaddáfistán | |
|---|---|
 Ano, to je opravdu všechno. | |
| státní zřízení: | anarchistické multivládí |
| hlavní město: | Tripolis |
| jazyk: | breberština, arabština s výraznými italskými gesty |
| náboženství: | islam |
| počet obyvatel: | kolísavě okolo 6,8 mil |
| měna: | libyjský dinár |
„Moje první manželka byla z Libye. Já už se nebojím ani zubaře.“
- zaslechnuto v Itálii
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zhruba odnepaměti okupovali Libyi Italové, kterým se v té době říkalo Římané. Lybijci se měli dobře, Řípská říše jim zbudovala dálnice, lazarety, vykopávky a všechny ty moderní věci, které byly v té době cool a in. Okolo sedmého století dorazili Arabové a přinesli s sebou terénní velbloudy, kterým nemohli místní konkurovat a taky mnohem lepší ocel a zbrusu nový způsob, jak se modlit. Protože Arabové byli v té době hodně vzdělaní, začali tam Islám vyučovat normálně na ulicích a pomocí biče, aby se to lépe pamatovalo. Libyjci se měli zase dobře, protože v tom byl pořádek a oni se nemuseli namáhat s rozvojem vlastní kultury a mohli si tam trajdat v poušti a dělat si tam ty večery pod hvězdami za romantických trylků právě vyvrhovaného osla.
Jenže pak přišli okolo roku 1551 Turci, kterým se říkalo Osmané. Lybijci se měli zase dobře, jen jim nikdo nestavěl další dálnice a amfiteátry a už po nich nechtěli tolik daní, protože Osmáci provozovali už tenkrát turecké hospodářství a byl v tom bordel. Jediné pozitivní, čeho se místní od Turků dočkali bylo kafe, které od té doby Lybijci podávají nitrožilně už od útlého věku.
Když se v roce 1911 stala Lybie opět italskou kolonií [1], místní jásali, protože se těšili zase na nějaké ty amfiteátry a dálnice a nemocnice na kraji města a hlavně na pizzu. Jenže Taloši jim nechtěli povolit si dávat na pizzu ananas, tak se místní beduíni vzbouřili a hodlali provozovat samostatnost. Taloši jsou známí svou liknavostí a siestou, čehož jezdci na vembloudech chytře využili a válčili zásadně v době siesty, nebo když se hrálo ligové derby. Posléze v tom byl zase takový nevěstinec, až to Taliáni vzdali a Lybijci si to tam začali pytlíkovat sami. Načež v tom byl ještě větší nevěstinec než předtím a jestli jste byli někdy v bordelu, tak ten bordel tam je úplnej čajíček oproti Libyi.
V průběhu Druhé světové války se Libyjí proháněla pouštní liška Rommel se svým potulným cirkusem Afrika Korps. Protože měl ale na zábavu monopol, vzápětí tam vlítli Britové, Australani a pak ještě herci z Marhoulova filmu Tobruk a jak se tam mezi sebou honili, rozjezdili veškerou vegetaci pásama (žebřiňáky byly na pásech) a ekologie dostala na prdel. Britové pochopili, že si místní beduíny musí získat na svou stranu, takže vyhnali Němce i s Italama a kus země dali Frantíkům, protože ti potřebovali někde chovat divoké bagety, kterých se jen v Paříži k pařížskému salátu dodnes sní denně celá přehršel.
Libyjci nikdy nebyli hloupí a vždy měli s okupanty svatou trpělivost, jenže takhle měli ve škole dva povinné cizí jazyky, navíc ani jeden ani vzdáleně nepřipomínal ten jejich a tak začali stávkovat, což dotáhli do zdárného konce v roce 1969 pod vedením módního diktátora plukovníka Kaddáfího [2].
Země pod vedením Kaddáfího prospívala, v poušti byl klid a Libye provozovala islámský socialismus, což bylo něco jako socík tady u nás, jen to bylo podle Koránu a tudíž větší nuda. Plukovník zakázal hazardní hry, zejména čertovy obrázky a Dostihy a sázky a také alkohol. Což zní strašně, ale místní stejně neměli z čeho pálit a import byl drahý. Oproti tomu probíhal velmi čilý export, zejména terorismu. Známá je dodávka do Lockerbie, podpora MOA a podobné. Tak, jak Západ neměl plukovníka v oblibě (zejména poté, co tam našli ropu), tak jej měli rádi obyvatelé Východního bloku, kteří vybírali peníze na Libyjskou chudinu a jiná divoká zvířata. Československo tam vozilo semtex a za to jsme dostali velké kulové.
S vypuknuvší občanskou válkou a zejména neopatrným postřelením Kaddáfího do hlavy a hrudníku, když se schovával v odpadové rouře a následným lynčováním prostým obyvatelstvem vypukl chaos, jak když dojde v korporátu ještě před polednem kafe. Čili je to tam jako kdysi a měli by přijít zase pizzažrouti a stavět dálnice.
Geografía, ekonomía a ostatní scienza[editovat | editovat zdroj]
Italové byli děsní lemplové a nikdy nenamalovali pořádnou mapu, takže se to toho o Libyi moc neví. Britové chtěli, aby to tak zůstalo a jediní žabožrouti nakreslili alespoň něco, díky čemuž víme, že v Libyi je poušť a tudíž hromada písku, který se dá těžit. Protože se ale duny za pomocí větrných elektráren neustále přesýpají jako hodiny, nemá cenu stejně žádnou mapu malovat, když je to každý týden jinak.
Místní beduíni jsou odjaktěživa posedlí dvěma věcmi: velbloudími závody a číslem 3. Všechno důležité musí obsahovat číslo tři, proto když demokraticky hlasovali, kde bude hlavní město, jeden beduínský kmen vyvraždil zbývající dva a píchnul prstem do mapy. Podle očitých svědků to probíhalo tak, že se vrchní věštec v rauši vyhrabal na dunu a vyvěštil:
„Vidím město veliké, jehož hromady odpadkových pytlů se hvězd dotýkají. Jděte směrem, který ukazují lišejníky na palmách a až dojdete k moři, uvidíte tři pole. Tam založte město Tripolis.“
- Libyjský věštec Al Libus
V Tripolisu najdete vše, co potřebujete. Baráky, velké baráky, malé baráky, domy, slumy i chatrče, bazary, tržiště i nákupáky, ropnou rafinerii a vojska všech vlád, které aktuálně Libye má. Země totiž aktuálně provozuje anarchistickou multiguvernii, což přesně koresponduje se systémem, kterým jim tam zanechalo Turecko.
Země vyváží ropu, zemní plyn a uprchlíky, které vozí převážně do Itálie jako odměnu za ty amfiteátry a silnice. Naopak dováží potraviny, automobily, předměty denní spotřeby a uprchlíky, které jim Itálie s díky zase vrací. Provozovat lodní osobní dopravu je proto v Libyi zlatý důl.
V zemi není skoro žádná fauna, nepočítáme-li místní obyvatele, nákladní velbloudy, osobní velbloudy, závodní velbloudy, motorky s nízkou kubatůrou a takové legrační žirafy s krátkým krkem a dvěma hrby na zádech. Flóra taky nic moc - najdeme tam fíkovníky, olivovníky, datlovníky a jiné vníky, které místní jedí, když nedorazí humanitární pomoc. Místní se dlouho pokoušeli pěstovat hříbky na export, ale nemají na to dostatek hnojiv.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Kultura je původní, tedy breberská, italská, arabská a turecká. Mluví se tam původně, tedy berbersky, arabsky se silným italiáno přízvukem. Na diskoškách duní hlavně italský devadesátkový pop, což je k zbláznění, ale místní jsou naštěstí muslimové, tak beztak nemohou provozovat žádný tanec a kalit už vůbec. V zemi jsou také křesťané, kterým se říká Koptové, protože pořád něco kopou a jsou celí ukoptění. Ti provozují ortodoxní křesťanství, čili hrajou tu hru s Ježíšem na hardcore obtížnost. Sofcore měkkouše, kteří poklonkují Vatikánu nepočítáme, protože mají jen dva biskupy a to je málo, když biskupa má každá slepice alespoň jednoho.
Místní jsou velmi temperamentní a pod vlivem Italů, takže když mluví, odhánějí mouchy. Mouchy jsou tam všude, zejména v místech, kde něco chcíplo, což je prakticky všude. Zvláště temperamentní jsou místní ženy, které nejdou pro zaklepání bačkorami přes obličej daleko.
Jazyk[editovat | editovat zdroj]
- Mé vznášedlo je plné úhořů - بلدي الحوامات مليئة الثعابين
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Libyjská vlajka je učebnicovým příkladem tzv. falešného marketingu. Namísto #008542 by měla být spíš #858300. Takle to vypadá spíš jako Grónsko.
- Z Libye pochází koření Libeček. To jen kdybyste chtěli vědět, jak smrdí velbloud.
