Halucinace

Tento článek nemá nic společného s článkem Vaření. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Jen koukej, pořádně koukej, jak tě vtahuji do svého světa... a už tě nepustím!

Žeby konečně přírodní Pamela?

Ukázka halucinogenních účinků psychotropních košer okurek

Pokud v láhvi vpravo vidíte něco jiného než okurky, pak pravděpodobně prožíváte aktivní fází intoxikace paradinitrotetrametylbicyklocucuminem!

---

Halucinace, smažkami familiérně nazývané halušky, to je takové čistě soukromé představení, biograf, promítaný na vnitřní stranu očních víček. Většinou se dostaví po požití některé z mňamek, které se dají legálně, či méně legálně pořídit od toho hodného pána, co stává v tmavém koutě každého většího náměstí, každého pořádného města. Pokud ovšem nám to potěšení nevyrostlo samo někde na zahrádce, či na palouce při kraji lesa.

Typické typy halušek

Příjemná haluška

Letní vánek si pohrává s listy palem. Sedím v pohodlném lehátku, dívám se na západ slunce a vychutnávám si vůni tropických květů. Nebe je plné červánků, život plyne pomalu a já konečně relaxuji. Z moře vystupuje bohyně s rozpuštěnými blond vlasy, přichází ke mně a nabízí chladivý nápoj. Bere mou hlavu do dlaní a tiskne ji mezi svá bujná ňadra. Zcela omámen mezi nimi usínám, aby se mi ve snu zdál další, ještě nádhernější sen.

Chaotická, nicméně příjemná haluška

Zcela nahý sedím na tropickém ostrově v baloňáku, s jemným, praskavým šustěním o hladinu moře se lomících paprsků právě zapadá nádherné, dunivě modré slunce a já jsem obklopen omamnou vůní pestrobarevných, doširoka rozkvetlých pneumatik. Po nebi, poháněn pravidelnými rázy svých uší, zvolna a majestátně pluje růžový slon, rozhrnujíce dlouhé struny bledavých cirrusů, melancholicky laděné v tónině d-moll. Vše je až neskutečně krásné. Z astrálních výšin svou zvonivou chůzí přichází Pamela Anderson, hladí mne jedním svým chápavým ňadrem po tváři a druhým graciézně podává skleničku s totálně vyjetým, rozchechtaným olejem. Ve skleničce je malé paraplíčko, které na mě spiklenecky mrká.

Typický představitel postavy z halušky

Chaotická, fakt dost nepříjemná haluška

Sedím na ostrově, co se mlaskavě chvěje jak hromada sulcu. Pronikavě kvičící slunce lítá zběsile nahoru a dolů, občas s vrzavým zachrastěním uhne do strany, a vždycky, když sebou jebne o čáru horizontu, mění své temně hučící barvy do hnusně špinavého ultrafialova. Jeho paprsky bodají jako tisíce ohnivých jehel. Vůkol ostře čpí vyceněné zuby rozkvetlých masožravek. Strašně mne svrbí nos, ale zaboha ho nemohu najít. Odporně hnědozelený smrad v hustých chuchvalcích vystupuje z mých nohou, ke kterým se svými ostře zahnutými drápy divoce lísá mihotavě mňučící Schrödingerova kočka. Doširoka rozcapený starorůžový slon luští křížovku, která se tím zvolna mění na nevábnou hromadu bublavě tlejících luštěnin. Pamela, neurčitě rozostřených obrysů, prudce přijíždí na mrazivě skřípající koloběžce, a s čvachtavě temným žuchnutím se rozplácne přímo vedle mne. Na nohu, hustě pocákanou sliznatě rozpláclou Pamelou, mi zvysoka močí šíleně hypertrofovaný, fialový pes. Smradlavé zbytky rozpláclé Pamely, v podobě zelenavých chrchlů, v chraplavém proudu psí moči zvolna splývají k zemi, kde se s purpurově chrochtavými zvuky prudce vsakují do potměšile zářícího monazitového písku. Moc mě to neba, protivný vnitřní hlas mi furt dokola říká hnise, odpovídám mu hnuse, ale nejde to, nehnu se, jsem vláčně ochablý až do bleděmodra, a nic víc s tím nenadělám.

Hodně nepříjemná haluška

Sedim před barákem, vedrem zpocený, a připadám si jako na pustým, nevlídným ostrově. Je zima jak v ruskym filmu a ještě do toho začlo pršet. Co pršet, přímo divoce chcát. A kroupy do toho! S nebes, mezi kroupama velikosti Kolumbova vejce, zvolna za obzor zapadá sestřelené, úplně sežvaněné letadlo. Sem nasranej jak rozhvízdaná kadibudka a šel bych dom, jenže když šáhnu na kliku od dveří, ta zmizí a vyroste úplně jinde. Dveře taky nejsou tam, co by měly být, a navíc za nima stejně číhá malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou tchýně, co vypadá jak vzteklá Pamela po třistatřicetitřech letech.

Zatraceně nepříjemná haluška

Ležím v pohodlné posteli. Všude kolem jsou krásně načechrané polštáře, já pokuřuji drahý doutník, v bedně je fotbálek, v ruce krásně vychlazené pivko. Z koupelny přichází jen rouchem Eviným oděná, nádherně svůdná, roztoužená Pamela, která se však s každým dalším svým krokem nezadržitelně metamorfuje do podoby sardonicky se usmívající tchyně, v síťovaných punčochách, lakovaných botách nad kolena... a s vošklivým, pěkně macatým bičem ve své svalnaté, šlachovité, hnusně žilnaté ruce.

Haluška typu totální horror

Předzkouškové období...

Zkouškové období...

Halušky typu noční můra

Viz níže. Zde totiž obrázek řekne víc, než hafo i těch nejvybranějších slov.

Haluška typu noční můry. I když... on ten ďáblík vypadá trochu rozpačitě, zjevně tak úplně neví, co si v nastalé situaci vlastně počít.

Haluška typu "vysnil jsem si zviřátko"

Jééé, nejsou ta zviřátka fakt roztomilá? A to ještě, kdybyste slyšeli, jak nádherně jiskřivě ňafají...

Tento typ halucinací je charakteristický pro intoxikaci diethylamidem kyseliny psí (Ψ-acid diethylamide, PAD, anglicky slangově doggo), získaným nejspíš přes obskurní internetové sítě coby i-PAD.

Ty vůbec nejlepší halušky

Fakt betelné halušky!

Brambory nastrouháme na jemném struhadle nemlich stejně jako kdybychom chtěli udělat bramborák, přidáme do toho sůl, nějakou tu mouku, a prohněteme. Takto vzniklé těsto protlačíme do vroucí vody přes velkoděrové haluškové síto, nebo, jsme li šikovní kňubové motorní, nasekáme těsto na prkýnku a do vroucí osolené vody shazujeme. Můžeme je taky vykrajovat lžičkou namočenou ve vroucí vodě, nebo je odkrajovat nožem z hrany prkénka, jak kterému soudruhu je libo.

Vaříme asi 4-5 minut; tak dlouho, až halušky vyplavou na povrch vody, to jsou uvařené. Pokud nechtějí vyplavat, asi se přichytily ke dnu, protože jsme je, coby paka jedna nemrcoušská, zapomenuli ode dna odmíchnout.

Hotovo je teda když vyplavou. Buď je pak všechny najednou scedíme a krátce propláchneme studenou vodou, že aby se haluščata zbavila slizkosti, nebo je z té vody lovíme a vytahujeme dírkatou naběračkou per partes. Vodu haluškovici rozhodně nevylívat, to by byla škoda!

V teplé míse haluščata dobře promícháme s bryndzou, která se v těch horkých haluškách parádně rozpustí. Vrzneme do nich taky část ještě prskající škvařené slaniny, kterou jsme v mezidobí připravovali vedle na pánvičce, halušky pak jdou líp od sebe.

Halušky z mísy pak kydneme na příslušný počet talířů. Na talířích je pak ještě pěkně dosypeme a polejeme onou výše zmíněnou, do voňava rozškvařenou, na kostičky nakrájenou slaninou. Samozřejmě, na čundru se to dlabe ze společného začouzeného ešusu, což je ten vůbec nejlepčejší způsob aplikace.

!!! VAROVÁNÍ !!!

Takto připravené halušky mohou vyvolat těžkou psychickou i fysickou závislost! Není li zajištěn jejich pravidelný přísun, pak může akutní haluškový deficit vyvolat těžký abstinenční syndrom!

Haluškovice, ona zbývající halušková voda, je pak perfektní základ pro nějakou tu mňammňamsuper polívku... třeba zrovna tu, co se jí říká demikát. Kdo nezná, neví o co přichází, kdo zná, tomu více slov netřeba. A protože tento článek nemá nic společného s článkem Vaření, recept na demikát si najděte a oprubujte sami.

Zdroje a prazdroje

No, i ten prazdroj je k haluškám dobrý...