Polednice

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Pohlednice?


Polednice polní
Časová osa: v ČR 19. až 20. století, přežívá ve východní Evropě
Polednice.jpeg
Takto vypadala průměrná česká polednice v 19. století

Stupeň ohrožení
neohrožený
Vědecká klasifikace
Doména: pole
Nadříše: nadživočichové
Říše: živočichové
Podříše: krutoživočichové
Nadtřída: chodci
Třída: shrbenci
Nadčeleď: zabijáčtí
Čeleď: smrtonosní
Podčeleď: velice smrtonosní
Poddruh: vesnický

Polednice, anglicky "afterfridge", německy "Mittagkinderwegtragsfrau", je dnes již ne tak úplně vymřelá postava žijící ve slovanských zemích. Blízce se podobá kombinaci současné důchodkyně a tzv. Karen, přesněji její fázi samozvané strážkyně zákona a vrchní kontrolory morálních zásad.[1] Při podrobnější studii této bytosti přežívající v českých zemích v dobách 19. a 20. století si můžeme všimnout mnoha jejích charakteristických vlastností, které jsou mezi ostatními živočichy velmi neobvyklé.

Co se týče časoprostoru, datujeme její výskyt k poledni, pro dnešní méně vzdělané obyvatele nevnímající denní slunce kvůli sezení u PC tj. k 12. hodině. Prostor výskytu tohoto druhu je taktéž velmi snadno definovatelný jako místo, kde se střetávají pole a vesnické domky, v nichž přežívají zlobivé děti. Kdo povinnou maturitní četbu skutečně poctivě četl či si prostě dobře pamatuje obsahy internetových rozborů, už ví, že stará paní expertka na výchovu dětí tchýně polednice se postará o to, aby takové dítě dále jednak nezlobilo a jednak ani nežilo, přestože na něj ani nesáhne. O jejím rozmnožování toho příliš nevíme; jsme si však jisti, že existovalo více druhů polednic a nějakým způsobem k rozmnožení dojít muselo. Po logickém vyškrtnutí pučení a klasického lidského množení z potenciálních variant zůstává pouhá jediná teorie spojená s mrkvemi, které kradla lidem, které nachytala v poledne pracovat. Svým procházením se po polích velmi připomíná dnešní chodce.[2]

V českých zemích byla naposledy polednice spatřena za komunistů na konci 20. století. Přestože pravidelně kradla úrodu i tehdy používaná hnojiva, při unášení děti požila takovou chemickou látku, kterou by nehnojili ani kovaní komunisté a po níž se už neprobrala.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Realita[editovat | editovat zdroj]

Báseň dosti věrně popisuje případ otravy oxidem neboli kysličníkem uhelnatým, povstalým nedokonalým spalováním dřeva při přípravě jídla na kuchyňském ohništi v uzavřené místnosti. Dobře vystižen je stupňující se neklid dítěte i vzrůstající rozčilení matky, později pak i halucinace spojené s postupující otravou.

Česká polednice[editovat | editovat zdroj]

Socha Polednice.jpg
Polednice česká
Biografické informace
Pohlaví žena
Diagnóza zvláštní poddruh pedofilie
Barva očí nelze zjistit
Vlasy ano
Narozen pravděpodobně velmi dávno
Úmrtí skoro
Rodina ne
Děti krade
Národnost Polní, Česká
Tituly Sp. (strážce polí)
Přezdívka Pohlednice
Nástupce Policie, Inspektorát práce, OSPOD
Povolání Polní dohled, místní ministryně spravedlnosti

Život[editovat | editovat zdroj]

První spatření polednice na území dnešního Česka datujeme dle kronik k začátku 19. století, konkrétně k roku 1802. Tehdy se vyskytovala jen v jižních Čechách, resp. jižně od západočeských Domažlic. Během pozdních nultých a brzkých desátých let 19. století hledala útočiště mimo Chodsko, kde se i ona, zdatná chodkyně, začala cítit kvůli tehdejšímu dekretu o neustálém povinném chození značně vyčerpaně. V roce 1811 (všimněte si, že se jedná o prvočíslo), kdy se narodil Karel Jaromír Erben, doputovala na severovýchod Čech, kde zmiňovaného Erbena již od jeho narození neustále děsila. Toto nekončící trauma ho inspirovalo k sepsání básně Polednice v roce 1834.

Přínos[editovat | editovat zdroj]

Kradla děti ponechané bez dohledu o poledni na poli a ty, které kradly ovoce – v boji proti tomuto nešvaru byla tedy mnohem účinnější než současní strážci zákona, kteří za podobné chování udělují blokové pokuty. Kromě kradení dětí kradla také úrodu a vařila si z ní jídlo. Dále měla strašit děti, přičemž, jak bystří čtenáři ví, strašila spíše jejich rodiče (podobnost s paní Zubatou jest čistě náhodná).

Nešťastná smrt[editovat | editovat zdroj]

Říká se, že od komunistického převratu v Československu existovala poslední bytost svého druhu a přežívala kdesi na jihomoravských polích, kde kromě úrody, zemědělců a zlobivých dětí také vybavená prásknotesem kontrolovala poctivé dodržování pětiletek. Údajně zemřela, když si ji matka inspirovaná básnickým dílem Polednice, čtvrté balady sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena, zavolala domů na své zlobivé dítě.

Příběh se na svém začátku až na pár drobností (např. dítě stojící u lednice) neliší od svého originálu. Polednice na chvíli při vykonávání dohledu nad polem přerušila svou činnost inspektorátu práce a po zaslechnutí volání zoufalé matky vchází do domácnosti, v níž matka vaří svému manželovi oběd. Na rozdíl od původního příběhu, kdy dítě zemře, neboť se matka zalekne hrůzostrašného pohledu polednice a své dítě příliš silně obejme, zde nastává pro rodinu i polednici mnohem horší tragédie – polednice v domácnosti ještě před příjezdem manžela vypila všechnu whisky, slivovici i petrolej, po jejíž konzumaci zemřela.[4]

Je důležité podotknout, že česká polednice nikdy žádné dítě nezabila a ani nebyla alkoholičkou, neboť dle pitvy zemřela na konzumaci petroleje, kterou rodinka náhodou schovávala pod postelí vedle zásob slivovice.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Během 20. století, kdy se snižovala její aktivita (a počet), musela československá vláda nalézt řešení, jak nahradit její důležitou práci a nezbytný přínos pro společnost. Přestože o polednici hovoříme spíše s posměšným tónem, nesmíme opomenout její význam. Během 19. století plnila v tehdejším Rakousko-Uhersku důležitou úlohu obsahující nemálo (česky hodně) podúloh.

Aktuálně její práci nahrazují:

  • Inspektorát práce, jehož zaměstnanci dohlíží na pracovní podmínky, délku pracovní doby a bezpečnost práce;
  • Městská policie, která koná dohled (v současnosti rozdává botičky špatně parkujícím autům, polednice napadala pracovníky pracující ve špatný čas) a kontroluje dodržování nočního klidu (polednice dohlížela na klid polední);
  • OSPOD, který svou „ochranou“ dětí blízce připomíná jednání polednic;
  • bábušky a padesátileté ženy v tramvaji, které výchově dětí rozumní nejlépe.

Na rozdíl od současných orgánů se nikdy nenechala uplatit mrkví ani slivovicí a svou práci plnila opravdu svědomitě.

Polednice v cizině[editovat | editovat zdroj]

V podobných časech existovala v různých, ale dost podobných podobách ve všech slovanských zemích. Všude šlo v podstatě o shrbenou starou paní ve starém oblečení s děsivým výrazem na tváři. To by ale nebylo Rusko, kdyby tam neexistovala zase něco speciálního.

Polednice v Rusku[editovat | editovat zdroj]

Ruská poludnica (transkripce do současné ostravštiny) se totiž zjevuje jako vysoká hezká dívka v bílém oblečení. Chodí po polích a tomu, koho tam v poledne zastihne, točí hlavou dokola – ne, že by na to Rusové už nebyli z jejich jiné oblíbené aktivity zvyklí. Někde je považována za strážkyni osetých polí. Rusové na Sibiři si ji představují jako stařenu s hustými kudrnatými vlasy žijící v rákosí a kopřivách, která unáší zlobivé děti.

V posledních letech (zhruba od poloviny roku 2022) začala podobně jako bojeschopní muži záhadně mizet a mnohé sibiřské a jiné odlehlé vesnice v Rusku se začaly vylidňovat. Mířili stejným směrem – muži do mlýnků na maso (na ukrajinskou frontu), polednice pak údajně začaly na Putinův povel unášet děti z Ukrajiny za hranice do Ruska. Prý jsou využívány i na předávání brambor a ručníků rodinám padlých vojáků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Burning book-293x300.jpg
Knihy

BabičkaBabiškaBibleBible IV.Dobrý voják ŽvejkĎáblova bibleČervený trpaslíkJak na křečkaJízdní řádKoránLovci mamutůNecrotelecomiconMladý hodný chemikO letadélku KakánětiO třech prasátkáchPolednicePrasohlavciPříručka pro pohádkového panovníkaRudá, nikoli modrá planetaStopařův průvodce po GalaxiiTeologický výklad jízdního řáduTři negřiWesmírný omylZlaté stránky

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Může za tím stát i její nostalgické vzpomínání na dobu, kdy dělala PéeSVéBéčko.
  2. Chodci se obvykle prochází městy až později během dne a do ranních hodin (poledne prospí). Polednice byla tím typem nezaměstnané seniorky, která vstávala extrémně brzo a po uvaření si oběda v půl dvanácté ze včerejší nakradené zeleniny byla připravena vycházet na svou směnu v poledne.
  3. Polednice (Kytice, K. J. Erben): https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-jaromir-erben/polednice-kytice.html
  4. Báseň zobrazující smrt poslední české polednice: https://www.mimibazar.cz/vtip.php?id=17063