O třech prasátkách
O třech prasátkách, ve voriginálním znění s titulkama "Votřech prasákoj", posudecku "Drei Parlamentmitgliede", je plnobarevný lyrikál se sborovými zpěvy a sprostonárodními tanci, určenej těm nejmenčím děckám, že jo.
Achtung! Bнимание! Alert!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.
Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.
Vo co gou[editovat | editovat zdroj]
Tak určitě vo hodně, že jo. Páč jako šecky ty světla a barvy, to jako působí na psychedeliku malýho sviště stejně dobře, jako sleva na okenu v drogošce pro obyvatele mostecka. Fakani sou z toho štajf, zírají, nevěnují pozornost opatrnýmu pokusu mámy s tátou na hru na schovku, ty využívaj příležitosti a maj čas si cvaknout z čutorky, aniž by děcka somrovaly a tak vůbec. A taky se dovědí, že stavět svépomocí je tak nějak na prdlačku. Že jo.
Stručnej vejcuc[editovat | editovat zdroj]
Ač by to nikdo neřek, tak jako hlavníma postavamama sou dost neočekávaně tři prasata. Neopakuje se tedy známej francouzskej paradox s těma mušketýrama, co byli čtyři, menovali se tři a vlastně šecko voddřel jeden. Tak tady ne. Tady jako ději šéfujou tři (což je prvočíslo) kňouři, jak vod Nohavici. Jo a ještě vlk, co má astma.
Tři prasata hned po stavebním učňáku tragicky přišla vo matku při letecké katastrofě v místním sviňhausu. Načež došly škvarky z kapesnýho, chechtáky z dědictví zmizly jak puberťák, co našťouchne spolužačku, přišla bída na kozáky, nebylo co do rypáčku a čuníci si třeli navzájem nouzi. Díky krizi nesypala ani pouliční prostituce, tak se začli živit poctivě.
První začal randit s prodavačkou v knihkupectví, takže si pučil knížku o programování v excelu a začal dělat kariéru. A páč jeho nová držka byla celá hin do sobáše, začli kómat, gde budou bydlit. Hypošku nedostali, prasák Arnošt si vzpomněl na svá studia a zbouchnul nejen prasnici, ale i barák z trávy. Knhovnice pak vrhla obloukem tři normální prasátka a jedno číncký, páč každý čtvrtý je číňan, že jo. No a přišel vlk, kterej nenafasoval už měsíc dávky a co von vám udělal, milé děti? Natáh do plic, vočmama zakoulel, zachrhlal a haciendu sfouknul jaxvíčku. Načež hodil sicnu, scháloval co bylo a něco skoval do mrazáku k živé vodě, co si šetřil na hroší časy.
Jenže každá voda steče jednou dolů, Stázina s Kubou příde do jináče, napucnutej bachor splaskne a i vlk konečně ze zažívacího traktu vytlačí i ta poslední kopýtka a přijde hlad. Vlk prolistoval zlaté stránky, našel bydlo druhýho prasoně a vyrazil na návštěvu.
Druhej absolovent stavební univerzity byl taky bystrej jak Tatra bláta a tak když sobě pojal medvídka mývala za registrovaného druha, splácal si s ním bungalov z klackoj. Cožpa voto, hezký to bylo, takový rustykální a kdejakej hipstér valil voči, až se mu kroutil plnovous, jenže jak dorazil steroidama nafrčenej vlk, 2x kejchnul, soplík mu z čenichu vycmrnd a ejhle - chajda v řiti a v posteli mýval zjevně pašíkovi Věnceslavovi umejvá záda. Hlad je svině jako prase, děcka, takže netrvalo dlouho a rozehřátý vepřík už se tulil v útulném plechovém pelíšku s jabkem v chrochtáku a vlk si pořídil novou chlupatou čapku jak z národního podniku Kara.
A to třetí čuně, to se jmenovalo Bořek. Jako by to samo vo sobě nestačilo, uvnitř německojazyčné inkontinenční vložky pašující mafii byl známý jako "Bořek Der Baumeister". Tragédyje jak vod Šejkspíra. Všichni se mu smáli. Smál se mu ostatní dobytek, smáli se mu potulní kejklíři, pojištováci, ba i učitelé češtiny a jiná lůza a svoloč.
Takže milé prase hořklo jako návštěva tchýně a rohodlo se bejt na všecky pěkná svině. Ale taky mělo fištróna, však i základku vyšlapalo už za deset let, takže volšový kopejtka nevadily, podmázlo tady toho, támhle tamtoho, slovo dalo slovo, sem tam vobálka, že jo a voila - vila jak pro Rittiga byla na světě. Pěkná, bíle vohozená, samej hogo fogo šutrák, šoška a věžička. Sem tam kamerka, hlídací krokodýl, padací most, vroucí volej ve vědrech na hradbách a takový ty další děsně moderní špumprnákle.
Takže když to zas na lítou šelmu přišlo, v břiše měl prázdno jak v hlavě voliče ČSSD, tak navštívil Bořka takhle z rána. Zazvonil, páč není žádnej nýmand, diplom z Foxfordu si do životopisu napsal, svině juklo do kamerky, přátelsky pozdravilo hladového vlčka fakováčem a dál se věnovalo byznysu na burze. Což psíka krapítek nahnědalo.
A prasátko s walkmanem sebou pláclo do kanafasu, potáhlo z čibuku, vyfouklo čtyři kroužky, že to vypadalo jako reklama na Olympošku v Soči. A pak freneticky tančilo jako když orangutan líznutej svalovou distrofií potřebuje fofrem na velkou, páč Dow Jonesův index vzrostl vo půl prcenta. A vlk dole funí, štěká, kašle, slzy tryskaj ze slznejch análků jako vo život, kašle, hodně kašle, tumáš ven vyletí plíce, pajšl, čepec, bachor, kniha i slez, vlk švác sebou do komatu, zorničky jak pětikačky, sanitka hů hůů ne asi, šup s ním na nosítka, hů hůů do špitálu, tam přijímací technik konstatuje překvapivě smrt, což je dějovej zvrat jaxviňa, šup s ním do penálu, sup s ním do výtopny a milý vlček už prolétává komínem.
Bořek dohulí brčko, cinkne dýlerovi vo další, sjede si záznam z kamery, zasměje se až mu vypadne protéza, pár kliků na myšku, šup s tím do střižny, filmový fesťáky, Bartoška ve Varech slzí dojetím, Zlatej globus, Voskar, Bořek fasuje škváru, doma to přehazuje vidlema, má fotky v časopisech ne asi, soukromej tryskáč, nákup ostrova v Karibiku, návštěva z berňáku a luxusní pokoj ve Valdicích.
