Lovci mamutů

Lovci mamutů je poučná knížka pro dětské i dospělé čtenáře od Eduarda Štorcha. Její autor chtěl přiblížit, jak žili naši jeho předci před nějakými bratru 27 000 lety. Četbou této knihy se můžeme dozvědět mnoho užitečných informací, které jsme dosud neznali.

• Lovci mamutů byli nepochybně Slovany, zcela jistě to byli Češi. Z jejich působiště v Dolních Věstonicích byli vyhnáni tlupou, jež přišla z Rakouska. Tato nespravedlnost byla odčiněna teprve v roce 1918 a 1945.
• Hlavní náplní práce lovců mamutů bylo vytváření archeologických situací, aby archeologové 19. a 20. století měli co objevovat. Tu někde zakopali mamutí kel, jinde zase zahrabali lišku nebo pomalovali jeskyni.
• Lovci mamutů, ačkoli to byli člověci, vypadali a chovali se jako neandrtálci.
• Lidé tehdy uměli počítat pouze do dvou, obzvláště zdatní počtáři možná do tří.
• Neměli také tušení o jakékoli souvislosti mezi pohlavním stykem a plozením dětí.
• Pozoruhodná je také úmrtnost lovců mamutů. Za tři roky zemře asi patnáct členů třicetičlenné tlupy. Můžeme si tak snadno počítat, jaká byla pravděpodobnost, že jejich populace přežije a zaplní celé Česko.
• Hrdinové této knihy se vůbec nechovali ekologicky. Vybíjeli zvířata z ohrožených druhů, která by dnes byla ozdobou každé zoologické zahrady. Však na to také doplatili, když vybili všechny mamuty, neměli co jíst. O tom se však v knize již nepíše.
• Oproti tomu však naši hrdinové disponovali strojem času. Tak se mohli snadno a rychle přesunout z období gravertinu (cca před 22 000 lety) do období magdalénienu (asi před 17 000 lety). Vzhledem k jejich výše popsaným schopnostem je zřejmé, že si ho nemohli sami sestrojit. Nejspíš ho někde ukradli. (Byli to přece Češi). Dosud nebyly vykopány pozůstatky nešťastných původních majitelů tohoto stroje času, archeologů z budoucnosti, kteří si počínali při svém výzkumu poněkud neopatrně.

Děj

„Naše“ tlupa si spokojeně žije v Dolních Věstonicích (ve skutečnosti Unter Wisternitz), když tu Kopčem zaviní smrt své matky. To má závažné geopolitické důsledky, neboť tlupa je odsud záhy vyhnána rakouskými pračlověky. Následně prchají přes Brno, které však nepovažují za příjemné místo životu, tak raději přezimují v Moravském krasu. Poté se stěhují do Přerova, kde se zapletou do sporu mezi Slováky a Poláky. Pomohou Slovákům pobít Poláky. Pak si užívají v Přerově, až je ten blahobyt přestane bavit a stěhují se radši přes Českou Třebovou do Prahy (nejspíš jeli vlakem). Jsou velmi nedisciplinovaná tlupa, velmi často přijdou o oheň, ketrý pak složitě získávají. Ovšem na konci Kopčem vynalezne, jak rozdělávat oheň bez pazourku, což byla znalost v civilizovaném světě (tj. mimo Česko) využívaná již nějakých padesát tisíc let.

Související

• Anel Tebabab řečená Otevřená tlama
• Ötzi
• Hejslováci, Keltové, Neandrtálci
• Menhir
• PSSD