Studená válka

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search

„Podle soudobých genetických poznatků tenkrát převažovaly především svazky mezi neandrtálskými muži a moderními ženami. Je možné, že velkou roli zde sehrála větší atraktivita neandrtálských mužů pro moderní ženy“

- Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Mezi sebou měli půvabnou samici, která jakoby soudobé Raquel Welch z oka vypadla...

Studená válka se odehrávala v době ledové, v období klimatických nestabilit (Heinrich’s Events) H2 a H1, tedy nějakých 20.000 let zpátky.

Neandrtálský filosof tenkrát úplně zapomněl filosofovat a jen roztouženě zíral na tu nově příchozí ženskou

Vše nastalo, jako již mnoho válek předtím i poté, kvůli ženské. Tehdy totiž opětovně navštívila hlavní tábor neandertálských, nacházející se poblíž dnešního Gibraltaru, výprava Kromaňonských. Ti však tentokrát mezi sebou měli půvabnou krasavici, kterážto pěknice kromaňonská jakoby soudobé Raquel Welch z oka vypadla.

Neandrtálská krasavice: Jsem snad horší, než ta kromaňonská mrcha?!

Cílem výpravy Kromaňonských bylo další pokračování už tenkrát velice oblíbeného seriálu "Výměna manželek". Tato populární záležitost byla vítaným zpestřením nudy doby ledové, a taky vítaným zpestřením genofondu obou zúčastněných stran. A tak všichni spokojeně zalezli do pelíšků, aby se potěšili vítanou změnou. Neboť stará, přímo dřevní moudrost praví, že lépe spolu křížit geny, než křížit zbraně. Jenomže tentokrát něco nevyšlo, a zpětně lze jen v nástinu rekonstruovat průběh dalších událostí, a to kvůli zoufalému nedostatku zdrojů a pramenů. Zřejmé je zde pouze to, že výprava Kromaňonských přišla v dobrém úmyslu, plná těch nejlepších předsevzetí - leč právě těmi, jak to později moudrost lidová zformulovala, je dlážděna cesta do pekla.

Stalo se totiž, že v úvodu zmíněná kromaňonská kráska zaujala jednoho mladého neandrtálského básníka a filosofa natolik, že najednou měl oči jen pro ni. A to přesto, že ve srovnáni se statnými dívkami neandrtálskými tato kromaňonka vypadala jako vyzáblá vycmrndlina, možná že právě proto. Dívka kromaňonská pak roztouženě shlížela na jeho svalnatou postavu, a už pouhá představa jeho mužného objetí jí přiváděla až na okraj slastných mdlob. Prostě po ničem víc netoužila, než aby ji co nejdřív objel. A tak nebylo divu, že s ní na svém chundelatém koni odjel kamsi do pryč, aby se někde v závětří udělali sami pro sebe.

No, udělali se, což o to, ale bezprostřední následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zdivočelé dívky a ženy kromaňonslé zuřily, že jim ta mrcha vyzáblá odloudila toho nejkrásnějšího a nejoblíbenějšího mladíka neandrtálského, a neméně zuřily dívky a ženy neandrtálské, protože i ony byly do krásného filosofa a básníka neandrtálského zamilované až po boltce ušní.

A kvůli té couře kromaňonské mne ten bídák opustil. Ale tohle mu nedaruju!

Tato zdánlivě malicherná příčina následně dala vzniknout nesmiřitelnému střetnutí, později označenému coba studená válka, jejíž následky byly pro obě zúčastněné strany osudové.

Prvé bojové srážky vypukly hned z rána příštího dne. Neandrtálci zde využili svou strategickou výhodu, a to schopnost bojovat i v nejtěžších mrazech, a ty toho dne skutečně nastaly. To je také důvod, proč právě z těchto potyček i následných těžkých bojů neexistují obrazové záznamy, protože veškerá záznamová technika, kterou kromaňonci disponovali, beznadějně zamrzla. Dírkové objektivy ucpala jinovatka a fotocitlivé povrchy tenkých asfaltových řezů v kamerách pokryly ledové květy. Mráz byl takový, že i těm nejotužilejším kromaňoncům zmrzl úsměv na tváři.

Nejstarší dceři neandrtálského náčelníka se ovšem kromaňonský náčelník pranic nelíbil. Stále pokukovala po tom ztepilém neandrtálském mladíkovi, se kterým prožila už tolik rozkoší

O celé následné kruté studené válce tak existují pouhé kusé, místy i rozporné záznamy. Jisté je, že vše začalo tím, že nejstarší dcera demokraticky zvoleného despoty neandrtálského, krajně neuspokojená výkonem, který podal Bílý Nos, náčelník kromaňonský, pustila do svého teplého pelíšku svěží ranní vzdoušek. Vzhledem k tomu, že náčelník kromaňonský byl zcela nedostatečně oděn, a navíc i zcela vyčerpán po těžké noční práci, nápor čerstvého vzduchu jej bez milosti skolil. Mezitím, co se krásně nahatá neandrtálka rochnila v báječně kyprém sněhu, nebohý náčelník kromaňonský zmrzl na rampouch. Takže když despotova nejstarší dcerka dokončila svou obvyklou ranní hygienu, shledala, že kromaňonský náčelník, co v noci tak nečekaně vyměknul, už je sice opět pevný a tvrdý, leč nikoliv tím způsobem, který od něj v noci očekávala. Tož, žádná škoda ho není, pomyslela si, nadhodila si tuhého náčelníka kromaňonského přes rameno a lehkým krokem zdatné bojovnice s ním doklusla k jeskyni poradní skály. Tam opřela již totálně nepoužitelného náčelníka hned vedle vchodu do posvátné jeskyně o skálu a šla si zaplavat do ledové vody, že aby se po tom všem trochu schladila.

Nahatá neandrtálka po ranní koupeli

To, že se kromaňonští náhle ocitli bez náčelníka, mělo bezprostřední a dalekosáhlý následek. Rozzuřené dívky a ženy kromaňonské okamžitě vyhlásily matriarchát a se vší ženskou vehemencí se vrhly na nic netušící neandrtálské muže. Neušetřili ani jediného, a zmatek, který následně nastal, by se těžko dal označit jinak, než jako totální mrdník. Ženy neandrtálské ovšem byly nejen odvážné bojovnice, ale i zdatné samice. Když už si holt kromaňonky rozebraly jejich muže, uspořádaly alespoň hon na zbývající kromaňonce. Ti však rozhodně nechtěli sdílet neblahý osud svého náčelníka a dali se před srocenými ženštinami na strategický ústup.

Neandrtálský náčelník byl už od pohledu liška podšitá

Despota neandrtálský, jejich demokraticky zvolený náčelník, byl zatím náporu sexuchtivých kromaňonek ušetřen, protože pobýval na diplomatické cestě v sousedním táboře spojeneckých neandrtálců. Jakmile po návratu uviděl, co se u něj doma děje, zahnal svou prostřední ženu s malýma děckama do hloubi posvátné jeskyně a šel dělat pořádek. Než se k tomu dostal, musel sice rychle uspokojit dvě rozdivočelé kromaňonky, ale to mu sil neubralo.

Neandrtálská rodinka skrytá v posvátné jeskyni

Jakmile měl možnost seznámit se se situací, viděl, že to tentokrát bude pěkný průšvih. Celá širá pláň před tábořištěm byla krvavým bojištěm. Tu a tam leželi padlí muži kromaňonští, ze kterých neandrtálky vytáhly poslední zbytky sil. Někteří byli rozsápáni, to jak se o ně neandrtálky přetahovaly, jiní ještě z posledních sil klopýtali hlubokými závějemi v zoufalé snaze spasit se před lačnými pronásledovatelkami.

Nejmladší dcera byla pověřena vypracováním plánů válečného tažení

Náčelník neandrtálských byl ovšem liška podšitá. Velice dobře věděl, že nechat zahynout kromaňonské by byla strategická chyba, kterou by si před neúprosným soudem dějin šeredně odskákal. Shromáždil proto všechny své muže, kteří už stihli plně nasytit nenasytné kromaňonky, a rozdělil je do dvoučlenných hlídek. Ty měly pročesávat okolí, zmocňovat se dosud ještě živých kromaňonců a ulovené jedince shromažďovat poblíž táborového ohně, aby alespoň trochu rozmrzli. Hlídky byly vybaveny podrobnými plánky, které promptně vyhotovila nejmladší z velkých dcer náčelníkových, takže vše se podařilo stihnout dříve, než kromaňonci stačili zmrznout dočista dočista.

Neandrtálská předsunutá hlídka na průzkumu

U jasně planoucího ohně se tak postupně shromažďoval hlouček rozklepaných, v cáry kožešin se choulících mužů kromaňonských, obklopených mlčenlivým kruhem stále ještě neuspokojených neandrtálek. Byl na ten hlouček zbědovaných, až na samý okraj sil svých vyčerpaných kromaňonců pohled stejně truchlivý, jaký byl později na Němce u Stalingradu, nebo cajzly u Šalingradu. Neandrtálský parlamentář je sice ujišťoval, že pokud alespoň občas uspokojí ženy neandrtálské, budou moci žít pod ochranou Neandrtálských v klidu a pokoji. Po dlouhých a vyčerpávajícich jednáních tak bylo kromaňonským dohodnuto, že pro ně bude zřízena autonomní reservace, v řeči neandrtálské nazvaná Protektorát, kde o ně bude pečováno s láskyplnou péčí a bude jim poskytnuto zvláštní zacházení (Sonderbehandlung). To nevěstilo nic dobrého.

Parlamentář Neandertálských

Byl sice vyslán pomocný sbor kromaňonský z okolních sídel i tábořišť, aby se pokusil zvrátit neblahý průběh nyní už zcela regulérní války, ale v osobním souboji štíhlí kromaňonci neměli proti nabušeným neandrtálcům a namakaným neandrtálkám ani tu nejmenší šanci. Síly kromaňonských se tak ocitly na kraji katastrofy. Obzvláště představa toho, že budou vydáni na pospas těm strašlivým neandrtálkám, v nich vyvolával přímo panický strach, děs a hrůzu. Chopili se tedy jediné zbývající možnosti, která by vítězícím neandrtálcům vzala jejich největší výhodu, totiž schopnost neandrtálců vést boj v mrazech, které, po mnoha tisíciletích, budou nazývány mrazy arktickými.


Ukázalo se, že rafinovanost kromaňonských neznala mezí. Ve vzájemné dohodě se rozhodli provést zásadní klimatickou změnu. Dospěli k rozhodnutí způsobit prudkým globálním oteplením konec doby ledové. Prostředky, kterými to provedli, byly geniálně jednoduché. Kromaňonci odmítli přijmout jakákoliv omezení emisí skleníkových plynů, rozhodli se nepoužívat systém emisních povolenek, neomezovat jakýmkoliv způsobem používání fosilních paliv v energetice či dopravě, a dokonce ani nezavedli systém povinných ekologických štítků pro svá obydlí. Následky byly z geologického hlediska téměř okamžité.

Tetravoj (tuplovaný bivoj) neandrtálský a kus masa z lednice doby ledové

Prudké tání ledovců zaplavilo neandrtálské základny, a jejich strategické zásoby masa začaly smrdět tak, že se staly nepoživatelné i pro ty nejotrlejší neandrtálce. Všude bylo lze zahlédnout bezvládně ležící statné neandrtálské bojovníky zmožené vedrem, rozpláclé na posledních zbytcích sněhu a s jazyky vyplazenými jak u přehřátých bernardýnů. Už i těm nejprostomyslnějším z nich začalo docházet to, že tahle vedra nepřežijou, že onou zákeřnou změnou klimatu jsou odsouzeni k vymření. A tak se konečnou strategií národa neandrtálského stalo pomilovat se s tolika dívkami a ženami Kromaňonských, nakolik jen jejich mužné síly a zásoby semene ještě stačily. Kromaňonky v mohutných náručích ztepilých neandertálských mladíků i neméně mohutných náručích statných namakaných chlapů omdlévaly rozkoší, zatímco muži neandertálští omdlévali vedrem, únavou a vysílením.

Nojo, usnula... Ale s těma našima neandrtálkama to bylo mnohem žhavější a divočejší!


Už nezbývalo více sil na další vedení kruté a nelítostné války. Muži neandrtálští dobře věděli, že tentokrát je celý jejich starobylý národ odsouzen k vyhynutí, stejně tak jim bylo jasné, že jejich ženy a děti budou vítězným kromaňoncům vydány v plen. Zároveň však také doufali, alespoň ti nejmoudřejší z nich, že právě skrze svou porážku mohou zvítězit, paradoxně právě prostřednictvím sých nepřátel. Ti sami se jednou zaslouží o slavný návrat lidu neandrtálského ve zcela nové době, čímž bude naplněna dejinná spravedlnost.

Vyhynutí se nakonec ukázalo tou nejlepší strategií. Národ neandertálský, umně skrytý v genofondu lidí moderních, zdánlivých vítězů studené války, se tak dochoval až do současnosti. Po celou tu dobu zvítězivší moderní lidé s sebou nesli neandrtálce v sobě, a ono vnitřní neandrtálství je zhusta ovlivňovalo mnohem víc, než si byli ve své pýše ochotni připustit.

I moderní lidé mají v sobě velký kus neandrtálce. Zde však nejspíš došlo i ke zkřížení s ploskonosou opicí...

  Nezadržitelný pokrok vědy konečně dosáhl stavu technické i technologické vyspělosti, kdy nastala možnost zpětnou genetickou rekonstrukcí znovu přivést k životu neandrtálce v celé jejich někdejší kráse.

Profesor N. E. Ander, PhD, vědecký pracovník CERN, je novou nadějí rekonstituovaného národa neandertálského

Základním zákonem přirozenosti lidské je navíc i to, že je li něco možno provést, dříve či později to někdo skutečně udělá, ať je to cokoliv. Takže zcela zákonitě, přes veškerá právní, etická a bůhvíjaká další omezení, to kdosi učinil, a dal tak základ vzniku nové populace neandrtálské. Došlo tak, během pouhých tří generací, i k rekonstituci národa neandrtálského a následnému uznání jeho plnoprávnosti ve vztahu k ostatnímu lidstvu. Nemusí se to nám, lidem moderním líbit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je venkoncem asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Dějiny jdou dál, svou neúprosnou cestou.

Poté, co byly uznány právní nároky na restituci všech míst, kde Neandrtálci v minulosti prokazatelně žili, získal národ neandrtálský i své vlastní území. Neandrtálci se tak stali řádným členem OSN a v době recentní zahájil Neandertálský Despotát i přístupová jednání s Evropskou Unií.

Zplnomocněný velvyslanec národa neandrtálského při přístupových jednáních o připojení Neandrtálského Despotátu k EU