Orgasmus
|
Další vysoce odborné články obsahuje naše Vysoce odborná knihovnaTM |
 |
Tato stránka je rozcestník. Případně i scestník. Nasměruje vás totiž i tam, kam byste se snad ani v těch nejhorších snech dostat nechtěli. |
Tady si můžete vybrat, po čem vlastně toužíte:
Ženský orgasmus - račte vstoupit a nahlédnout.
Mužský orgasmus - jestli se bojíte vstoupit, udělejte se raději samy.
Tvrdě vydřený orgasmus - vstup jen na vlastní nebezpečí!
Orgasmus (ὀργασμός) je prudký výboj nahromaděného sexuálního vzrušení, spojený se změněným stavem vědomí a ztrátou volní kontroly nad jeho průběhem. Jeho dosažení je předmětem bažení nejen převážné části lidstva, ale i převážné části živočišstva obecně. Otázkou je, nakolik mohou být orgasmem zachváceny rostliny, houby, či jiní zástupcové pozemského života. Dalším zobecněním je možno dojít i k otázce, zda i taková řácká sluneční erupce s energií nějaké té miliardy megatun TNT a ejakulací divokého proudu elektronů, protonů a těžkých iontů, vyštvaných skoro až k rychlosti světla, není než projev slunečního orgasmu, ale to jsou otázky, na jejichž zodpovězení již s plným zaujetím pracuje Vědecký tým Necyklopedie.
La Petite Mort[editovat | editovat zdroj]
„Orgasmus, to je úžasné přechodné zatmění mysli. Bohužel, skutečně jen přechodné...“
- La Petite Mort
La Petite Mort, neboli “Malá smrt” je okamžik subjektivně rozšířeného vědomí v okamžiku orgasmické extáze. Je to kolaps našeho obyčejného ušmudlaného vědomí, který zažíváme při kontaktu s něčím, co je neskonale mohutnější než my. Podle literárního kritika Rolanda Barthese je orgasmický prožitek smyslem i středobodem veškerého umění. Malá smrt také naznačuje, že existuje i Velká Smrt. Sex a smrt, to jsou póly, mezi kterými je naše existence roztažená. Veškeré ostatní žití se odehrává někde mezi tím. Probíhající prudce vědecký výzkum zkoumá, co se to v mozku žen a mužů během orgasmu děje. Přitom bylo zjištěno, že v průběhu orgasmu se ženské i mužské mozky chovají víceméně stejně; veškeré vnímání se smrskne do orgasmického prožitku, který zaplní celý prostor mysli. Skenování mozků ukázalo, že rozsáhlé oblasti mozkové kůry skutečně během orgasmu svou aktivitu tlumí, což odpovídá oněm popisovaným stavům zatmění mysli, tedy oné "malé smrti", la petite mort. Prožitek orgasmické blaženosti se stává jediným rozměrem existence, v tu chvíli přestává existovat vše ostatní.
La Petite Mort, ona malá smrt, se dá, i co do vnějších projevů, popsat i anglickým termínem "full body orgasm". Jako nezvladatelný divoký požár uchvacuje celé tělo, "from hair to the tiptoes", od kořínků vlasů až do samotných špiček prstů rukou i nohou, a zároveň vyplňuje celou mysl, takže se v tu chvíli stává jediným rozměrem existence.
Orgasmus, onu "malou smrt", lze nahlédnout a rozebrat z hlediska jeho vnějších projevů a fysiologických procesů s ním spojených, nebo z hlediska vnitřního, pocitového a prožitkového.
Orgastický reflex[editovat | editovat zdroj]
Orgastický reflex je přirozený proces, který fungoval dávno předtím, než člověk začal používat slova. Je to souhrn napětí těla i spontánních, bezděčných pohybů, který provází orgasmickou episodu a kterým se nelze bránit, případně jen s velkou námahou. To vše má výrazně mimovolní, reflexivní charakter.
Orgastický reflex ovšem může být prožíván, aniž by musel být předem pociťován onen specifický silný růst vzrušení a jeho vybití jako při regulérním orgasmu, navozeném erotickou excitací. Podmínkou jsou ony silné pocity příjemného proudění, procházející skrze celé tělo, zejména pak pánví, generující spontánní, křečovité záškuby celého těla (Sharaf, 1994). To, jakým způsobem jsou navozeny, přitom není podstatné; orgastický reflex je autonomní a jednou nastartovaný orgastický komplex excitací a následných spasmů už proběhne automaticky a nezadržitelně (Fox, 1998). Proto je komplikované tyto přirozené fenomény slovy popsat. Vlna excitace probíhá přes hlavu, krk, hrudník, svalstvem břišním, a přes pánev dále postupuje dolními končetinami až do konečků prstů. To vše zcela automaticky, reflexivně, vůlí nezadržitelně.
Masters a Johnsonová (1970) uvádějí, že už na samém počátku orgasmu se u některých jedinců projevuje náběh k opistotonu (jevu typickému spíš pro záchvat epileptický). Arc de cercle či opistotonus je označení pro obloukovité prohnutí těla dozadu, kdy je celé tělo mimovolně vzepjaté jako luk, dotýká se podložky jen zakloněnou hlavou a patami. Především zádové svalstvo se tu nachází ve vzepětí slastného, orgasmického spasmu, se kterým se nedá dělat nic, jen si jej prožívat a vychutnávat.
Fysiologie orgasmu[editovat | editovat zdroj]
Orgasmus je psychotropní bouří, která tě odpálí tam, kam tě jinak dostanou jen hodně tvrdé drogy. Proto ten, kdo si na těchto drogách zvykne ujíždět, ztrácí zájem o sex, protože té nadzemské slasti chce víc a víc. Ten obyčejný, přízemně lidský orgasmus, je už jen chabou prskavkou proti tomu, co dokáží divoké kombinace rozkoší umělých.
Orgasmus je, jak výše řečeno, la petite mort, malá smrt. Jenomže ten, kdo chce víc a dál a ještě víc, snadno nalezne při svém neukojitelném bažení smrt velkou.
Průběh sexuální odpovědi orga(ni)smu[editovat | editovat zdroj]
Ten je rozdílný u mužů a u žen.
Mužský model má lineární průběh, v němž je orgasmus prostý cíl, ke kterému vše přímo a nekompromisně, stejně jako vystřelený šíp, směřuje. Ženský model orgasmu je naproti tomu cyklický, při kterém jeden každý dosažený orgasmus motivuje stále roztouženější ženu k dalšímu, a pokud možno ještě dalšímu vzrušení. Jinak řečeno; zatímco mužský po dovršeném díle nezvladatelně usíná, žena naopak touží prožít to vše znovu a ještě znovu.
Je za tím vším prostá chemická rozdílnost. Hlavní roli v mužském chlapáctví hraje populární hormon testosteron. Ten při sexu plní úlohu startéru a je i hormonem nadrženosti. Hlavní roli v uspokojení ženy hraje hormon oxytocin, jehož hladina se zvyšuje při erotické předehře. Dopamin, endorfiny... i onen oxytocin se ovšem uvolňují při orgasmu do těla ženského i mužského. Tedy v této věci je u obou pohlaví shoda.
Jenomže zatímco oxytocin u mužského po dobře vykonané práci navodí rozpoložení dobře nacucaného mimina, u ženské tentýž oxytocin roznítí toužebné ještě... a spokojené pochrupování, co se vedle ní ozývá, není zrovna to, co by její tužby naplňovalo.
Malá kasuistika[editovat | editovat zdroj]
Povídá chlap v hospodě:
"Tak jsem za ní zapadl do pelechu a začal si s ní hrát. Jenomže se mi děsně dlouho nechtěl postavit, a když už to šlo, tak jsem se ne a ne udělat. Dycky to skoro bylo, a zase nic. Když už jsem byl urvaný jako pes a konečně to přišlo, byl jsem z toho všeho natolik vykolejený, že jsem ne a ne usnout, tak jsem jen poslouchal její štěbetání a snažil jsem se jí uhladit, aby konečně usnula a byl klid. Pánové, nevím čím to bylo, ale byl to horor, úplné peklo."
V tu samou dobu jeho ženská u kafíčka nejbližším kamarádkám:
"Tak se ke mě přitulil, ale žádná rychlovka jako vždycky. Začal s předehrou, byla dlouhá, něžná, a bylo to stále krásnější. Když už to skoro nešlo vydržet, vklouzl do mne, a byl u mne neskutečně dlouho a udělali jsme se ani nevím kolikrát za sebou. Pak, to už jsem fakt dál nemohla, ze mne zvolna vyklouznul, ale dál mne laskal a povídali jsme si a ani nevím, kdy jsem usnula. Ale bylo to kráááásné, snad nejúžasnější, co jsme spolu zažili."