Asfyxifilie

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Necykloverzita-razitko.svg NECYKLOVERZITA
se zaručuje za správnost informací v tomto článku.
Tento článek může být překopírován a použit
jako plnohodnotná diplomová práce.


Palec.png

Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!

To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.

„Smrt? Na tu tak akorát vypláznu jazyk!“

- David Carradine

Asfyxifilie, též erotická asfyxie či erotická asfyxiofilie, někdy se též používá český název koczwarismus, je záměrné zamezení přívodu vzduchu do plic a krve do mozku během provádění erotické aktivity. Při tomto typu erotického škrcení či dušení dochází k prudkému nárůstu sexuálního vzrušení i znásobení prožitku následného orgasmu. To vše jak při souloži, kdy se tomu v jazyce anglickém říká breath control play, či při osamělým hrátkách se smrtí (často takzvaná noose play), kdy jde o autoerotickou asfyxii (AEA). Při autoerotické asfyxii si jedinec ono vytoužené dušení či škrcení zařizuje sám, obvykle i za použití různých více či méně složitých pomůcek či zařízení. Což onen jedinec dosti často nepřežije, protože zákon schválnosti platí i zde. Co se může pokazit, pokazí se zákonitě v té nejméně vhodné chvíli. Vytoužená la petite mort, neboli “malá smrt”, tedy podivuhodný stav rozšířeného vědomí v okamžiku orgasmické extáze, plynule přejde ve smrt velkou a nevratnou.

Záliba v této praktice, označované jako asfyxiofilie, je klasifikována jako sexuální úchylka.

Autoerotická asfyxie

Provozování erotické asfyxie je hodně nebezpečné, protože při ní, když se to trochu přežene, snadno může dojít k poškození mozku. Při drsných hrátkách se smyčkou pak může nastat i reflexivní zástava srdce (hrubým tlakem na baroreceptory krkavic vyvolaná vagotonie). Ještě nebezpečnější je osamělá autoerotická asfyxie, během jejíhož provozování může dotyčný úplně ztratit vědomí a jsa neschopen se uvolnit, protáhne svůj erotický psychotrip nade všecky meze.

Historie[edit]

Erotická asfyxie není nějakou novou, módní praktikou. To, že při boji o dech dochází u oběšených k erekci či dokonce k ejakulaci, si lidé mohli všimnout už v dobách pradávných. Obdobně pradávní Mayové prokazatelně znali mechanismus, kdy při regulaci příjmu vzduchu dochází k zvýšení sexuálního prožitku, což též podrobně popsali ve svých odborných knihách zvaných mayovky. Zde zmiňují i svou speciální bohyni jménem Ixtab, bohyni oběšování erotického i oběšení sebevražedného.

Ixtab, mayská bohyně oběšení, zde její novodobé ztvárnění

Jako sexuální praktika je pak erotická asfyxie pojednána i v rozsáhlém díle Donatiena Alphonse Françoise, markýze de Sade, jehož filosofické rozbory temných stránek člověčenství jsou až obdivuhodně nadčasové, výstižné a nesmírně přesné v popisech opravdové povahy člověka jako živočišného druhu.

Česká stopa[edit]

Mezi prvé spolehlivě dokumentované slavné oběti této bezdeché praktiky patří dávný český muzikant; violista, kontrabasista a skladatel František Kočvara (1730–1791), po kterém se tato úchylka i v cizozemsku nazývá koczwarismus. Soudobých slavných a ještě slavnějších obětí, pro které byla jejich asfyxiofilie místo vytouženého zážitku definitivním zásmrtkem, je už hafo, a mají přitom tu smůlu, že po nich se jejich zpackaný asfyx úlet už nepojmenuje.

Mechanismus účinku[edit]

Při erotické asfyxii je využíván změněný, halucinatorní stav vědomí, blízký tomu, který přináší prožitek blízké smrti. Tento změněný stav vědomí je vedlejším účinkem primárně neuroprotektivního mechanismu, který chrání mozkové buňky, zvané neurony, před poškozením v případech akutního nedostatku kyslíku a přebytku kysličníku uhličitého. Asfyxií navozený změněný stav vědomí je blízký prožitku intoxikace ketaminem či fencyklidinem (PCP, Angel Dust)[1], vyvolán je synergickým působením α-endopsychosinu[2], anandamidu, noladinetheru, endorfinu, případně i látek dalších. Kyslíkový deficit je pravidelně spojen se zvýšeným obsahem oxidu uhličitého v krvi. I zde nastává výrazný psychotropní efekt. On už v padesátých letech dvacátého století L. J. Meduna, český psychiatr na americké univerzitě v Illinois, zkušebně podával svým pokusným pacientům směsi kyslíku a kysličníku (oxidu) uhličitého v různém poměru, co že to jako s nimi udělá. A ono to s nimi vskutku něco dělalo. Vyvolával tím u nich pravidelně pocit lásky všehomíra, velice sugestivního přesvědčení chápání všeho, i pocity souznění a extáze[3].

Asfyxií změněné stavy vědomí, navíc v kontextu vrcholného erotického vybuzení, pak ve své součinnosti neboli synergii dokáží vyvolat subjektivní prožitky mimořádné síly.

Positivně vnímaný prožitek erotické asfyxie proto velmi snadno může vést až ke vzniku nezvladatelného bažení po jeho opakování a následné těžké psychické závislosti. Jeden známý sexuolog pravil, že snáze dokáže vytáhnout ze závislosti starého heroinistu než mladou dívku propadlou asfyxiofilii.

Subjektivní prožitek (záznam, 1968)[edit]

"Jedním z nejzranitelnějších míst lidského těla jsou krční tepny. Jemné pohlazení tepajících prohlubní mezi sloupy svalů a vystupujícím hrtanem způsobí, že partnerka zamhouří oči jako předoucí kočka a lehce zakloní hlavu v očekávání dalších něžností. A něžným stiskem tu začíná cesta do úchvatné krajiny za hranou vědomí, plné nadzemského jasu a neskonalých krás. Nemohu popsat její pocity, i když je vnímám. Mohu se ale pokusit o zachycení pocitů mých, když se role otočí.

Jemný, ale rázný a obratný stisk sevře obě mé krční tepny. Dýchací cesty zůstávají volné, žilní řečiště je rovněž nezasaženo. Cesta za hranu vědomí začíná. Prvý pocit je, že tu něco asi není úplně v pořádku. Je to stejný pocit, jako když prudce vstanete a zatočí se vám hlava a vy se honem musíte něčeho chytit, pouze trochu silnější a bez onoho točení hlavy. Taky čeho se chytat, když přece tak příjemně ležím... Ten pocit je takový nijaký, nevarující a rozhodně ne dominantní. Vůbec nebrání jinému vnímání ani činnosti. Převládá ve mě dojem, že vlastně ani o nic nejde, dál pokračuji ve zvedání ruky, abych se mohl dotknout její... její.....

?...nicota?...?

...jsem naplněn zářivým pocitem rozkvetlé letní louky, žádná louka samozřejmě není, ani sám pojem léta, jen ten základní, čistě živočišný pocit, takový co asi zažívá ještěrka v teplé lázni paprsků, pocit, pro který slova nebyla a ani nemohou být vynalezena a trvá věčně, protože tady nic nezačíná ani nekončí, naprosto homogenní animální blaho, ale taky se zdá, že tu někde je i nezřetelný náznak tušení jinakosti, jakási neurčitá nerovnoměrnost, turbulence, cosi snad možná i nepatrně rušivého, ale jen jako jemné pohlazení neskonalé něhy; ale ta nehomogenita tu skutečně je, ono totiž kromě mě tu je ještě cosi cizorodého, co sem vlastně asi ani nepatří, je to... je to jakési tělo, které se dá i vnímat, je vlastně docela zajímavé ho sledovat, jak se o něco snaží, ale netřeba se jím nechat vyrušovat, protože je tu přece ta nekonečná lázeň libocitu, kam se dá tak báječně hroužit, jenomže ono to už nejde tak lehce a bezstarostně, stále tu překáží to tělo, pořád něco chce, kam se ale podělo to animální bezbřehé blaho, kde je, ono není, škoda, ale je tu jiný zdroj rozkoší, to tělo přece, co se tu vzpíná a které je jejich zdrojem, jak nádherné je nechat ho takhle vzepjaté, a co třeba ještě tady kousek přidat, proč ne, vždyť si s ním můžu dělat co chci, samozřejmě, protože je moje a je nádherné ho ovládat, jako koně, cítím ho a vnímám, letím s ním s větrem o závod, což je úchvatné, přitom já a mé tělo vnímáme, jak po něm něco úžasně žhavého přejíždí, jak ho cosi krásně svírá, a hele, ono je tu ještě jedno tělo, ušlechtile vypracované, opálené do bronzova... no teda; vždyť já mám dvě těla, to je báječné, přitom ale jsme jedno, protože ta rozkoš se dá přelévat z jednoho těla do druhého a je jí pořád víc, víc a víc, tu záplavu rozkoše už snad ani nejde vydržet... ale samozřejmě že nemám dvě těla, protože tohle přece je má milovaná bronzová bohyně, vnímám jak se ty její krásné, dlouhé, pevně vypracované svaly svíjejí jak hadi, aby ne, když si je ta má běžkyně udělala pří judu, má už zelený pásek, ale ne teď, protože teď je nádherně nahá a drží se na mém vzpínajícím se těle jako na koni a ústa má do široka otevřená, vždyť já ale taky, co to tu ale tak strašně vyje, ty výkřiky, jsem to já, nebo ona, co se na mne nabodla, vždyť je to jedno, jedno jsme a ať je to tak pořád a pořád a pořád !!!... Samozřejmě, že to tak pořád nezůstalo, protože tady na zemi i ta nejhezčí písnička končí a tohle pak už byla pouhá obyčejná skutečnost."

Odkazy[edit]

Reference[edit]

  1. The Ketamine Model of the Near-Death Experience: A Central Role for the N-Methyl-D-Aspartate Receptor, Dr. Karl L. R. Jansen, MD. https://digital.library.unt.edu/ark:/67531/metadc799042/
  2. https://europepmc.org/article/med/3001770
  3. https://psycnet.apa.org/record/2009-02912-000

Externí odkazy[edit]


Kapilarni perpetuum.png Další vysoce odborné články obsahuje naše
Vysoce odborná knihovnaTM