První Skalicko-Borská válka
První Skalicko-Borská válka byl konflikt mezi republikou Nový Bor a Skalickou Velkoříší v letech 2046 až 2055.
Příčiny[editovat | editovat zdroj]
Díky Strážsko-libereckokrajské válce ve které Skalice ztratila mnoho lidí a smrt majora V.Trana zapříčinila vzrůst nacionalistických idejí se k moci dostal A.Anchluš. Ten chtěl ze Skalice udělat velmoc.V tom mu zabránila republika Bor.
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Po dosažení moci se A.Anchluš rozhodl reformovat celou Skalic. Žacel v armádě kde po smrti V. Trana zůstala mezera kterou neměl kdo nahradit. (V.Tran zemřel 21.5 2044, kdy si špatně zabrzdil své vozidlo a přejel se jím). Anchluš dosadil na jeho místo kapitána Van Hessla který byl hvězdou Strážsko-libereckokrajské války. Vedl útok proti Doksům, které vyřadil boje natrvalo. Ten nahradil staré PzKpfw. III za PzKpfw. VI Ausf.B Tiger II.Taktéž zvýšil armádu z 350 vojáků na 1000 vojáků, čímž málem zničil celou mužskou populaci Skalice. Jeho další reformy nebyly tak podstatné.
Nevýhodou Skalických byla jejich malá populace proto se A.Anchluš rozhodl obsadit menší vesnice, čimž by rozšířil armádu. V prvním roce Skalice expandovala kolem sebe,odpor místních byl minimální nebo žádný díky věhlasu Hesslera se vesnice vzdávali samy. Důležitá místa dobytá v prvním roce: Nový oldřichov, Žandov, Stružnice, Horní Libchava, Svojkov, Sloup v Čechách. Tím to krokem byla oddělena Lípa od Boru což se projevilo v pozdějších konfliktech.Nynější armáda Skalice činila 8718 vojáků, 548 tanků a samohybných děl a 380 letadel proti Borským 7783 vojáků, 640 tanků a samohybných děl a 354 letadel.
Republika Bor vyhlásila 26.8.2046 nově přejmenované Velkoříšské Skalici válku kvůli její podpoře nacionalismu.
2046-2049[editovat | editovat zdroj]
Boje probíhali převážně v Nové Skalici kde se obě armády snažily vytlačit tu druhou, ale marně. Největším zlomem bylo zapojení České Lípy do války na straně Boru tom musela Skalice rozdělit svoji armádu
na dvě části. Už tak oslabená Skalická armáda musela čelit tlaku z obou stran. V těchto dnech se, ale objevili pro Skalici nové armádní hvězdy, (vypěstoval je V.Tran) které na bojišti vytvořily zázraky-Wolfram Grandel který se svými 1200 vojáký zajal 3000 Borských vojáků (na místě je popravil) nebo Albert Emoli který vyřadil celé 2 divize Lípy čímž jí ochromil. Pár vesnic pod vedením Skalice vyvolaly puč který byl, ale rychle potlačen. Puč se ovšem konal i v Novém Boru, kde se tamější nečeši vyvolali pogrom pomocí dvou tanků Vickers Medium Mark I, které ukradli z novobroských armádních rezerv poblíž "Cyklistického Oválu", a zabili na 30 novoborských policistů. Kolona dvou velmi slabých vozidel pokračovala až na Náměstí Míru (to Novoborské), kde tamější češi naopak vytáhli posádku ven a zlyčovali ji. Tanky poté opět zavezli do skladů.
Skalice ovšem měla nový problém. Jelikož se tanky Tiger II již dobrých 110 let nevyráběly a samotný Henschel se zavázal, že už nikdy nebude vyrábět vojenskou techniku, tak se rozhodlo, že je bude vyrábět MITOP v Mimoni. Ovšem Mimoň byla od Skalice kvůli Lípě odříznuta, tudíž musel vzniknout letecký most. Stroje provozovala společnost GYMIAIR, která byla oficiálně civilní, tudíž s tím byl problém jakžtakž vyřešen. Ovšem piloti GYMIAIRU byli dosti nekompetentní, zvláště při přistávání, tak se 15 strojů zřítilo z různých příčin. Od srpna 2047 do března 2049 se tak do Skalice importovalo na 150 tun náhradních dílů. Ty ovšem nebyly příliš kvalitní, a Tigery II se porouchávaly ještě více, než ve Wehrmachtu. Navíc jich Skalice měla pouze 20 a do konce roku 2049 jich bylo provozuschopných pouze 5. A navíc, ostatních 528 tanků různých typů bylo notně zastaralých a ztráty byly obrovské.
2050-2053 (Republika Nový Bor)[editovat | editovat zdroj]
Boje byly tvrdší a tvrdší. Skalice začala používat "šarlatánské zbraně" jako rakety V-2 s konvenční i smrdíkovou hlavicí či dokonce Gay bomby. Pozemní síly byly restrukturizovány nákupem 996 tanků T-72M1, 374 tanků M60A3 Patton, 100 tanků Chieftain, 45 tanků Leopard 2A4, 61 demoličních tanků M728 a 1187 bojových vozidel pěchoty. Mezitím se pro letectvo sehnalo 65 stíhaček MiG-23, 195 stíhaček MiG-19 a bombardér B-17G. S novým dechem se Skalická říše rozjela do bojů a to se značnými úspěchy. Jelikož nepřátelské stroje byly primárně tanky Pz. Kpfw. IV Ausf.H a T-34/85, či dokonce tanky Vickers Medium Mk.I, tak byl postup až překvapivě rychlý. Do roku 2051 Skalice expandovala do Polevska, Zákup, Bukovan, Božíkova a Kamenického Šenova. Jak Českolipské, tak novoborské jednotky si ztrát všímaly, a dělalo jim vrásky, co s tím mají dělat. Generální tajemník Ústředního Výboru Komunistické Strany Nového Boru F. Klempíř zuřil a nechal zastřelit svého nejlepšího vojevůdce A. Hanzlíka, který si během dne nechal zničit čtyři tankové divize. Během roku 2052 začal skalický bombardér B-17 shazovat kazetové pumy nad Novým Borem, čímž Bor takřka srovnal se zemí. Během intenzivního bombardování zemřelo na 6000 osob. Nicméně nikdo se nesoustředil na cyklistický okruh, kde novoborské letectvo skladovalo 21 stíhaček F-4 Phantom II, které následně začalo letectvo používat na odvetné akce. Ty byly taktéž zničující. 30% obyvatel Velké Skalice bylo bez pitné vody a pozemní vojsko přišlo celkem o 280 strojů a asi 3000 vojáků. Nový Bor byl těžce ochromen a dobrý rok nemohl bojovat.
2050-2053 (Českolipské Císařství)[editovat | editovat zdroj]
V roce 2050, kdy napětí mezi oběma celky dosáhlo bodu varu. Konflikt se rozhořel kvůli sporům o zdroje, územní nároky a politickou moc. Místní vlády obou měst se nebyly schopny dohodnout na rozdělení klíčových zdrojů, což vedlo k eskalaci situace a nakonec k otevřenému konfliktu. Nicméně byl mnohem méně brutální, než v Novém Boru. Jedním z kuriózních a poněkud humorných momentů této války bylo nasazení starého tanku T-26, který Česká Lípa vytáhla ze svého muzea vojenské historie. Tento tank, původně památník, byl kvůli nedostatku tanků T-34 zprovozněn a nasazen do boje, avšak kvůli svému stáří a technickým problémům zůstal často stát na místě. Obyvatelé České Lípy si z něj proto začali dělat legraci a přezdívali mu "Velký Hněv", přestože jeho bojová efektivita byla minimální. Další veselý moment přišel, když jedna z českolipských jednotek (konkrétně 3. Husarská divize Diviš) omylem obsadila místní pivovar místo vojenské základny. Místo bojového střetu se vojáci rozhodli, že se občerství čerstvým pivem. Toto „obsazení“ se stalo legendou a často se vzpomíná na to, jak vojáci s půllitry v rukou oslavovali své „vítězství“. Navzdory těmto vtipným epizodám byla českolipsko-skalická válka vážným konfliktem, který si vyžádal značné oběti na životech na obou stranách a způsobil rozsáhlé škody v obou státech. Zemřelo 126 skalických a takřka 800 českolipských mužů.
2053-2055[editovat | editovat zdroj]
V letech 2053 až 2055 se odehrávala poslední fáze Českolipsko-skalické války, kdy tři hlavní frakce – Skalická Velkoříše, Republika Nový Bor a Českolipské Císařství – pokračovaly ve vzájemných bojích. Boje se však postupně zmírňovaly a do roku 2055 téměř utichly. Toto období bylo plné válečných zločinů, absurdních situací a neuvěřitelných pitomostí, které by snad ani Monty Python nevymyslel.
Jedním z nejbizarnějších incidentů bylo, když jednotky Skalické Velkoříše během bitvy o manušické pole omylem napadly vlastní zásobovací konvoj, protože si myslely, že jde o nepřátelskou jednotku. Toto fiasko, které později dostalo přezdívku „Bitva o Tůnič“, vedlo k tomu, že vojáci skončili bez zásob a byli nuceni jíst lesní bobule a kořínky. Historici dodnes přemítají, zda byla větší hrozbou nepřítel, nebo žaludeční křeče, které následovaly.
V Republice Nový Bor zase došlo k incidentu, který je znám jako „Operace Sejměte Mostecko“. Při pokusu o sabotáž Skalického mostu se sabotéři spletli a odpálili starou rybářskou chatku, která s mostem neměla nic společného. Vojáci Nového Boru pak byli nejenom zesměšňováni nepřítelem, ale i místními rybáři, kteří je prokleli až do sedmého kolena za zničení oblíbeného místa na rybaření.
Českolipské Císařství mělo také svůj vlastní podíl na absurdních situacích. Nejznámější je „Incident s Císařským Balónem“. V rámci propagandy se císař rozhodl, že pošle balón s císařskou vlajkou nad nepřátelské území. Nicméně, balón se díky špatným povětrnostním podmínkám ztratil a přistál ve východních Čechách, kde byl místními obyvateli považován za novou atrakci a použit jako stanoviště pro místní trh s perníkem.
Obě strany se dopustily mnoha válečných zločinů, včetně plenění vesnic, hromadných poprav a využívání civilistů jako lidských štítů. Válečné tribunály, které následovaly po skončení konfliktu, odhalily hrůzné činy, které byly páchány pod rouškou absurdity a chaosu války. Konec války v roce 2055 přinesl úlevu a začátek obnovy. Skalická Velkoříše, která přišla o Horní Libchavu, Stružnici. a Žandov, Republika Nový Bor s extrémními ztrátami a Českolipské Císařství, které bylo všem pro smích, podepsaly na skalickém úřadě mírovou dohodu, která měla zaručit, že se tato situace již nikdy nestane.
