1848

V dnešní době si nikdo nedokáže představit, že by v zájmu revoluce byl nárůst papírování

Je zvláštní, že roky končící dvojčíslím 48 se vyznačují nějakým významným konfliktem (1648, 1748, 1848, 1948, 2048 …). V tehdejší společnosti se rozrůstala vrstva lidí, kteří věděli moc dobře, co by měli panovníci a jejich šlechta dělat. To vyvrcholilo v roce 1848 (hned po prvočíselném roce) v řadu revolučních hnutí s cílem krafat panovníkům do vlády a řádně si na tom namastit kapsy.

Pražské petiční hnutí

11. března v Praze se sešli lidoví myslitelé v restauraci Svatovítských lázní. Schůze byla naplánována na šest hodin ráno, ale nikomu to zřejmě nestálo za to, takže se tam scházeli jako švábi na pivo. Protože jich bylo tolik a tolik si o sobě mysleli, tak se dokázali shodnout akorát na tom, že pošlou císaři Ferdinandovi I. dopis, který podepíšou a budou mu říkat petiční listina. Tento dopis dorazil do Vídně a tam naplnil svojí toaletní funkci. Císař jim na to odepsal slohové cvičení, aby jim nebylo tak smutno, čímž nechtěně docílil, že si myslitelé v Praze o sobě mysleli ještě více.

Počátky revoluce

Ve Vídni to měli k císaři blízko, a tak nebylo od věci rozpoutat demonstraci. Stalo se tak 13. března 1848. Císař Ferdinand I. neměl moc možností, a tak mu nezbývalo nic jiného než naslibovat ústavu a další úpravy v zákonech. Zřejmě se jednalo o úpravy, které už chtěl sám císař provést, jenom k tomu zatím neměl čas, nebo podporu. Také odvolal kancléře Metternicha, asi se už nehodil. Císař a jím povolaná šlechta zamakali na ústavě a koncem dubna ji měli hotovou. Císař se mylně domníval, že když bude ústava, tak dají revolucionáři pokoj. Potíž byla v tom, že do ústavy chtěl krafat kde kdo, a tak byl vymyšlen termín vnucená (oktrojovaná) ústava, aby bylo proti čemu bojovat. V květnu téhož roku rozpoutali další demonstraci, čímž si vynutili zrušení ústavy, takže byli vlastně tam, kde byli před tím (až na toho Metternicha). Císař raději odjel někam daleko, aby nemusel každý den odpovídat na dotazy ohledně přípravy nové (v pořadí druhé) ústavy.

Pražské červnové povstání

V červnu 1848 se konal v Praze všeslovanský sjezd. Organizace byla bídná, takže dělali takový nepořádek, že je musel 12. června generál Windischgrätz trochu (bombardováním) zklidnit. To je pochopitelné, když je mohl obvinit z toho, že mu zastřelili manželku (že prý omylem). Aby se podobné nehody neopakovaly, tak jim to všeslovanské mecheche rozpustil a zatrhnul jim i další případné sjezdy.

Vyvrcholení revoluce

Koncem července se sešel říšský sněm, na kterém měla být vypracována nová ústava, tentokrát to trvalo trochu déle, protože přece jenom bylo dovoleno krafalům do toho zasahovat, aby nová ústava se nemohla označovat slovem vnucená. Schválili zákon, který umožňoval se za jistou peněžní částku zbavit roboty, protože nějaké ty peníze ve státní pokladně se vždycky hodily. Mělo to ale jeden háček, tak nějak úplně zapomněli na Maďary. A to se projevilo v říjnu, těsně po té, co se císař vrátil do Vídně, přišli tam Maďaři a začali si další mazanici. Již ovdovělý generál Windischgrätz výzvu přijal a šel je tam uklidnit, snad aby se mohl vyznamenat a dostat za to peněžitou odměnu. Císař zase uprchl, tentokrát do Olomouce, a říšský sněm byl přestěhován do Kroměříže. Tím se docílilo, že císař nemusel ty výplody poslouchat.

V prosinci už z toho celého byl císař Ferdinand I. celý jurodivý, a tak předal žezlo svému synovi Františkovi Josefovi I.. Franta Procházka nechal tajně vypracovat svojí ústavu, aby zavřel klapačky těm krafalům v Kroměříži. Když už v březnu 1849 hrozilo, že by se v Kroměříži shodli na nějaké ústavě, tak je za pomoci vojska rozpustil a byli smutní. Sice ani Frantova tajně vypracovaná ústava nevstoupila v platnost, ale to se vyřešilo v následujících letech dalšími ústavami.

Poučení

• Kdo to nedělá, ten ví nejlíp, co by se mělo.
• Snadněji se řekne než udělá.