Chodí pešek okolo

Pešek je tradiční staročeské příjmení, jež pochází ze slavného rodu Pešků. Tento rod se proslavil vynálezem hry "chodí pešek okolo, nekoukejte na něho", kterou hrávaly generace našich praprapředků a která je nesmírně oblíbena až do dnešního počítačového věku. Na tradicích rodu Pešků vyrůstaly u nás rodiny jako Kludský, Humberto či Schwarzenberg. Hra vychází z rodových tradic statečného chodského lidu.

Hra chodí pešek okolo

Hráči stojí nebo sedí (nikoli na židli, ale tureckým sedem na zkřížených nohou) v kruhu čelem dovnitř v předklonu a s rukama založenýma vzadu. Jiný hráč obchází kolem kruhu a v ruce má pomůcku, které se lidově říká pešek. (je k dostání v Tescu a Bille, zručný kutil jej však vyrobí sám). V nouzi si můžeme vypomoci i svými údy. Na chodícího hráče se nikdo nesmí dívat, nebo dostane ránu. Ten chodí a říká: „Chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne“. Peška pak dá libovolnému vybranému hráči do ruky, hráč pak pronásleduje svého souseda napravo ranami, dokud tento nevběhne zase na své místo. Potom chodí pronásledovatel jako „Pešek“ okolo.

Výchovný účinek hry je sice ze současného pohledu sporný. I když se žádný z hráčů poctivě nekouká, přesto dostanou nakládačku. Sociolog René Štamgast o tomto problému říká:
Motivací je zde pravidlo "padni komu padni", jež hlásají všechny současné politické strany a které nebylo ještě nikdy naplněno. Občan, volič, tak má dojem, že alespoň někde funguje nějaká spravedlnost.

Varianty

Postupem času se v různých pracovních, školních, církevních a zájmových kolektivech vytvořily některé modifikace či mutace hry.

Jedna varianta, velice oblíbená mezi žáky druhého stupně základních škol, má pravidla lehce odlišná. Uprostřed v kruhu sedí hráči a okolo chodí jeden, který drží v ruce stojícího "peška". Záleží na chodícím hráči, zda uprostřed budou pouze dívky, chlapci, nebo taková směska. Věta, která se říká zní: „Chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek zbouchne“. Nevýhoda této varianty je, že každé zbouchnutí nelze aplikovat na všechny, kteří jsou v kruhu (nejedná-li se vyloženě o "dívčí kruh"). A zda se to opravdu povedlo lze zjistit až za několik měsíců. U rodičů a učitelů je tato varianta neoblíbená. Jako důkaz slouží níže uvedený článek.

• Variace z katolického Polska