Schody

Některé šody jsou zvláštní

Schody (vyslovujeme s německým akcentem, tedy "Šody") jsou archaickou lunaparkovou atrakcí z dob, kdy ještě obezita nebyla tak rozšířená. Jako relikt starých dobrých časů zůstávají v některých domech, budovách, prametru, ba i rozličných stavbách a to převážně z nostalgických důvodů. Obvykle je tvoří několik jednotlivých šodů, což sou takové kvádříčky, co sou všechny stejné a jsou za sebou do takové pyramidky. Jednotkou šodů je jeden šod a jedny šody mohou mít několik šodů, kde slovo několik znamená více než jeden až bžilion.

Plně mlunifikované šody

Druhy šodů

• Šody mrtwostromowe - jedná se o velmi starou formu nástroje pro tvorbu infarktů a jejich hlavním povahovým rysem je vrzání. Chcete-li si vrznout, musíte najít klackovité schody, nic naplat.
• Šody betonowe - modernější forma dovezená ze země šišlajících lidí. Vypadá to jako šutrák, když se vo to bouchnete, bolí to jako vod šutráku, ale není to šutrák, vzácný pane, je to beton. Fakt. Nabeton.
• Šody mlunowe - staročeská krajová specialita aus Pilsen. Hejbá se to, šoupe to sportovně nadané osoby samo nahoru, někdy i dolů. Ovládá se magickým tlačítkem, pákou, nebo nedoukem v kabince. V mluvě prostého lidu se používá francouzského termitu "La Eskalateur".
• Šody klecowe - avantgardní bezpečná varianta šodů, které nemají šody jako takové, ale cestující (čili šodovatelé) jsou uzavřeni do klece a následně automaticky vyšodováni o patro výš. Jsou poháněni křečky v klecích, kteří jsou v Českých zemích napájeni jednou z výroben mluna. V jazyku prostého lidu se používá amerikanismus "zdviž".

Využití šodů

Jak již bystrý čtenář ráčil seznat - šody se používají hlavně k rekreačním účelům a dodávkám kardiaků pro Ústavy národního zdraví. Ty elektrické, například ve světoznámém brněnském metru, se využívají také k rozšíření obzorů nedospělých hochů, neboť jejich sklon jim umožňuje lepé stařence pod sukénku nakouknouti a znečistit si tak textil zevnitř. Neméně důležitou úlohou šodů poháněných mlunem je úspora energie získané z hamburgerů a Coca-coly, abychom naše těžce vydělané chechtáky jen tak nevypotili.

Šody nemlunowé, tedy ty z betonu a dřeva, slouží oproti tomu k opačnému účelu. Každé šodiště, tedy soustava jednotlivých šodů, má proto zabudovaného trpaslíka, který dělá při každém zpoceném sportovci čárku na malinkou tabulku ještě menší křídičkou. Na konci životnosti šodů jest tento trpaslík odměněn podle čárek, leč naprostá většina těchto gnomů permanentně chrápe, protože lid je líný a odmítá se po šodech šodovat.

Drobnou nevýhodou je fakt, že pod šody bývá dostatek prostoru, aby se tam usadili pavouci, drobní hlodavci nebo dokonce Harry Potter. Tomuto nešvaru předcházíme plnou betonizací celého tělesa tak, aby zatížilo patu budovy co nejvíce. Betonizací se dá předejít taktéž hromadění bordelu.

Šodovatel při nácviku jogínské spartakiádní sestavy s tzv. bezpečným oboustraným žebříkem - Schutzstafflemi

Používáme šody, aneb jak na to

Naprostá většina šodů je obousměrná a tudíž umožňují pohyb nahoru i dolů. Což je překvapivé, neboť naprostá většina moderních věcí má pouze jeden účel, jako například jednosměrné letiště. I toto potvrzuje tezi z perexu tohoto článku, že se jedná o zastaralou nemoderní archaickou věc, fosilii srovnatelnou snad jen s božskou Helčou. Příkladem jednosměrných šodů, je takzvaný deskalátor, používaný v prametru.

Manuální šody, to jsou ty ze zheblých kytek bývají opatřeny madly. Těm se mezi nevzdělanci říká též zábradlí, čili žbrdlinka a je nutné se jich držet, neboť instrukce Velkého bratra hovoří jasně. Za žbrdlinka se chytíme a položíme nohu na první šod. Soustředíme se a snažíme se tvářit, že to neděláme poprvé. Přeneseme váhu, odložíme si ji displejem nahoru, pečlivě hlídáme, abychom si nepřekousli jazyk. Bolesti v kolenou si nevšímejte, to přejde a pak to odpadne samo.

Zvládli jsme první šod, poplácáváme se po ramenou, zpíváme oslavné chorály, foukáme na frkačku, gratulujeme si, otvíráme láhev předraženého alkoholu a nenápadně střílíme konfety, abychom nepůsobili rozruch. Až si odpočineme, tedy zhruba po půlhodině, tento heroický výkon opakujeme až do úplného vyšodění celých šodů.

Nahoře vytahujeme deníček či drahý bloček, tropíme si poznámku a zanecháváme oslavný komentář na ksichtoknize, či kterou sociální síť používáme. Můžeme též telegrafovat přátelům a rodině, abychom se pochlubili svým výkonem. Volitelně píšeme básně a podobné výhrůžky výrobci šodů.