Dívčí válka

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Necykloverzita-razitko.svg NECYKLOVERZITA
se zaručuje za správnost informací v tomto článku.
Tento článek může být překopírován a použit
jako plnohodnotná diplomová práce.


Však ony si ho, děvy lačné, pěkně vychutnají... zajat on byl chlípnou lstí v chlípné dívčí válce. Zdivočelou bandou vilných dívek statný Ctirad posléze k smrti umrdán.

Citát na úvod[edit]

Kosmas ve své kronice popisuje události po založení Prahy takto:[1]


„A poněvadž toho času dívky naší země, dospívajíce beze jha, usilujíce jako Amazonky o vojenské zbraně a vůdkyně si volíce, vojensky sloužily stejným způsobem jako mladí mužové a po mužsku si hleděly lovu v lesích, nebrali si muži jich, nýbrž ony samy si braly muže, které a kdy chtěly, a jako skythský kmen Plavci neb Pečeněgové, v oděvu se nijak, muž a žena, nelišili. Z toho přibylo ženám tolik smělosti, že si vystavěly na jedné skále polohou pevný hrad, jemuž od jména ‚děvy’ bylo dáno jméno Děvín. Když to viděli jinochové, rozhorlili se na ně velikou žárlivostí, mnohem četněji se shromáždili a o nic dále než na doslech polnice vystavěli na druhé skále mezi chrastím hrad, jejž nynější lidé nazývají Vyšehrad, tehdy však od chrastí dostal jméno Chrasten. A poněvadž často uměly dívky chytřeji obelstít jinochy, často zase jinoši bývali statečnější než dívky, brzo trvala válka mezi nimi, brzo mír. Když nastalo příměří, dohodly se obě strany, že se ke společnému jídlu a pití sejdou a že po tři dny budou konat slavné hry mezi sebou na stanoveném místě. Co dále? Jinoši dají se do hodování s dívkami nejinak než jako draví vlci, hledající žrádla, aby vpadli do ovčína. První den strávili vesele při hostině a hojném pití.

Nová vyrostla žízeň, když žízeň hasiti chtěli,
jinoši se svou touhou jen stěží se do hodin nočních zdrží.
Noc byla, zářil měsíc a jasný byl nebeský blankyt.
Vtom z nich zatroubil jeden a tím znamení dával, řka:
‚Již jste si pohráli dost, již dosti jste jedli a pili
vzhůru již, Venuše stříbrná vás zvučnou polnicí budí‘.

A ihned unesl každý jednu dívku. A když nastalo ráno a mír byl uzavřen, odnesše pokrmy i nápoje z jejich hradu, prázdné zdi dali na pospas Lemňanu Vulcanovi.“

- Kosmas

A od té doby, po smrti kněžny Libuše, jsou prý naše ženy pod mocí mužů. Nojo, Kosmas Pábitel...

Kosmas zde odkazuje na řecký mýtus o Amazonkách a uzavření míru upomíná na římský mýtus o únosu Sabinek. Měl holt kliku, kronikář Kosmas, že tenkrát ještě plně nefungovaly plagiátorské komise. To by to jinak pěkně schytal!


Takhle nějak vypadala rozcvička před dívčí válkou pod vrchem Děvínem

Jak to kronikáři postupně prasili[edit]

Kosmův příběh ve 14. století převyprávěla Kronika tak řečeného Dalimila, kde Kosmův starší, spíše rozverný příběh o bujných hrátkách (ludus), získává fungl novou podobu skutečné války. Byl to právě Dalimil, kdo si vymyslel a do příběhu vkomponoval typicky středověké lahůdky, jako vplétání nešťastného Ctirada do popravčího kola zdivočelými dívkami, i bezuzdné vraždění vlastních dcer i manželek rozzuřenými muži. V této verzi se už objevují veškerá jména protagonistů (Vlasta, Mladka, Hodka Svatava, Vradka, Radka, Častava [2](viz obrázek), Darka i její lstivá ségra Šárka). Objevuje se tu i motiv pozvání dívek na Vyšehrad a jejich zneuctění, které vyprovokovalo konečný útok Vlasty, i sladkobolný příběh svázané krásky, vykradený z germánského příběhu o Sigurdovi a Sigrdrífě. Dalimil také nejspíš jako prvý spojil tento příběh s vyprávěním o Lucké válce a prohlásil, že jméno Vlasty je odvozeninou jména luckého vladyky Vlastislava.

Častava - jedna z velice zdatných bojovnic dívčí války dle Vlastimíra Rady

Přerod rozverného příběhu v krvavý popis vražedné války dokonal farář Přibík ve své kronice Přibíka Pulkavy z Radenína, dost mizerné kompilaci sepsané v druhé polovině 14. století, kde také nadobro mizí veškeré erotické motivy a zůstává jen úděsně surový masakr, kterému novodobý masakr motorovou pilou nesahá ani po kolena.

Další drsné detaily do příběhu zakomponoval ve své kronice Václav Hájek z Libočan v první polovině 16. století. Ten už zkrátka zná Veškeré historické pozadí oněch bájných dob, oženil všechna knížata, vdal Kazi i Tetu a veškeré události opatřil přesnými letopočty. Celou tu dívčí válku pak rozvinul v hrdinský epos, který si nikterak nezadal s nejlepšími fejky tehdejších dob.

Nakonec to samozřejmě dorazil Velký Alois řečený Jirásek, který svými Starými pověstmi českými téměř dosáhl úrovně Starých pověstí hebrejských, známých mezi zasvěcenci též coby Bible.

Historické pozadí dívčí války[edit]

Samozřejmě celá ta nesourodě splácaná story se příliš nezazdávala zejména historikům a ti jí brali spíš jako snůšku plků a blábolů. Ne však všichni, protože jádro příběhu, onu dívčí válku, lze také vykládat jako odkaz na někdejší předkřesťanské slavnosti letního slunovratu. Ty vskutku zahrnovaly i třídenní, dosti nevázané hry mládeže, hodování a rituální promiskuitu. Při těchto slavnostech dívky a chlapci zápasili o makety hradů, závodili v hodu oštěpem i jízdě na koni a končili mnohými zásnubami. Odkazem na tento rituál pak můžou být některé místní názvy jako Dívčí hrad na Bruntálsku.

Analogický rituál se dochoval až do 19. století ve Švýcarsku, kde první květnovou neděli dívky a chlapci stavěli dřevěný „hrad lásky“, který na dívkách chlapci dobyli a celá událost skončila hostinou, tancem a ..... , no ono čím taky jiným.

Děvín[edit]

Dívčí válka v původním podání Kosmově se jaksi zcela samozřejmě ometá kolem vrchu Děvín, což by měl být zlíchovský vrch proti Vyšehradu a už podle názvu by to měl být "dívčí hrad". Jenže chyba lávky. Děvínů, coby zhusta pustých a nevlídných kopců, je totiž v našich krajích roztroušeno povícero, a rozhodně to nevypadá na to, že by jeden každý byl nazván podle luzných hrátek mládeže s nezanedbatelným erotickým kontextem. Jak profesoři jazykozpytci (jazykozpitci?) Josef Janko a Václav Tille hlubokomyslným bádáním zjistili, místní název Děvín je protějškem též místního jména Vráž. Obojí je přitom označením někdejšího pohanského kultovního místa. Rozdíl je v tom, že Vráže bývaly místem výskytu duchů vraživých, zatímco Děvíny hostily duchy vysloveně nevraživé. Tudíž Děvíny bývaly spíš obětištěmi, kde duchové nevraživí ku vraživosti opětné obětmi hojnými měli být obměkčováni. Právě Děvín zlíchovský měl být mezi těmito pohanskými kultovištěmi snad i nejvýznamnější. (K nejrůznějším Děvínům viz též půvabnou stať Popelky Biliánové z roku 1906.[3])

Svatý Prokop se s běsy, bubáky, démony, pidižvíky ni ďáby nikterak nemazal

Z tohoto hlediska je víc než pochopitelné, že církev tehdejší do tamního Dalejského (později Prokopského) údolí, přímo pod ten zpropadený Děvín, nasadila svůj nejtěžší kalibr, totiž (svatého) Prokopa, který byl na vyhánění démonů prostě špica. Vždyť jen na Sázavě tento odborník na slovo vzatý prokazatelně vyhnal rovnou tisícovku tamních, tamnějších i nejtamnějších běsů, bubáků, démonů, pidižvíků i ďáblů!

Kosma pábitel[edit]

Je nyní i jasnější, proč Kosma, kanovník kapituly pražské, spáchal onen půvabný příběh o dívčí válce, aby zakryl skutečný význam slova Děvín i paměť místa, stále ještě čerstvě čpícího peklem. Bylať to doba, kdy pohanství zdaleka ještě nebylo čímsi zašlým, co je už jen zasutou historickou vzpomínkou.

A do Pěruna! Už je to tu zas!

Od Kazi[edit]

Merkava-2.jpg Války edit 
Atomové bomby na velrybyBitva na Bílé hořeBitva u BasryBitva u Little Big HornuBitva u VídněBlitva u SudoměřeČesko-norská válkaDívčí válkaFlamewarHitlerovo vítězstvíChilsko-česká válkaKonfliktní týmKopřanská krizeKřižácké výpravyNultá světová válkaPrvní světová válkaDruhá světová válkaRovníková válkaŘeporyjská válkaSedmidenní válkaSlovensko-francouzská válkaStalingradský kotelStudená válkaSvětová válkaSyrská občanská válkaŠvýcarská invaze do LichtenštejnskaTřetí světová válkaVálka dvou NecyklopediíVálka s čolkyVálka s švábyVálka volůZimní válka