Flamewar

Flamewar [flejmvo:r] je slovo, označující blíže nespecifikované přesvědčování za pomoci ohnivých prostředků. Výraz pochází buď z německého Die Flame war (v překladu plamen byl), nebo z francouzského flamme var (v překladu vroucí vášeň).

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Flamewar na české Wikipedii.

Flamewar v historii

Obyvatelé Sodomy a Gomory sledují zkázu svého města

První zmínka o flamewar pochází z Bible, kdy „Z nebe začal padat oheň“ a důsledkem toho byla zničena Sodoma a Gomora. Podle nejmenovaného zdroje se jednalo o experiment MOA, kdy bojovou šalinu T3X vybavili strojem času ukradeným Aštarovi Šeranovi, avšak vlivem torzní dilatace času došlo k poškození jaderného reaktoru a následné explozi, která rozmetala šalinu a zásobu lískových jader připravených na cestu domů. Hořící ořechy potom byly vypravěči mylně interpretovány jako boží trest, který dopadl na hříšné město.

Starověk

Řecký oheň uměl zatopit

Další zmínky nalézáme například ve starověkém Řecku, kdy námořníci používali takzvaný řecký oheň (předchůdce dnešního, a pro flamewar vhodnějšího, napalmu). V té době se flamewar těšila veliké oblibě. Jako další příklady můžeme uvést flamewar o Tróju, která byla dovedena k úplné dokonalosti takovým způsobem, že se do dnešní doby dochovaly pouze kamenné hradby, které tehdejšími zbraněmi nešly zapálit ani roztavit (termit i napalm byly vynalezeny o několik tisíc let později).

Od Řeků převzali lásku k flamewar také staří Římané. Jejich nejslavnější flamewar je o Kartágo. V této flame bylo ale učiněno několik chyb, které vedly k pozdějšímu úpadku této kratochvilné zábavy. Jako největší chyba je pravděpodobně opomenutí Kartagiňany osolit, tudíž po dohoření posledních plamenů byli k nelibosti římských legionářů bez chuti a téměř nepoživatelní. Tuto skutečnost nezvrátila ani snaha vojáků dodat sůl dodatečně. Jak bylo zmíněno výše, po Kartágu obliba flamewar postupně upadala. Nepomohla ani snaha císaře Nerona tuto tradici oživit tím, že zapálil Řím. Tento čin naopak tento druh zábavy na dlouhé roky pohřbil do zapomnění.

Středověk

Vyznavačky flamewar na svém tradičním setkání

V období středověku se opět objevovaly náznaky znovuzavedení tradice flamewar. Ke smutku všech však nebyla tato aktivita v celoplošném rozsahu, ale pouze individuálně. Nejznámějšími průkopníky flamewar jsou patrně Johanka z Arku (Francie), Giordano Bruno (Itálie), Mistr Jan Hus (České země).

Ve větším rozsahu se pokusili obyčej obnovit na Jesenicku a Zlatohorsku během 17. stolení. Jako obroditel zde vystoupil Boblig z Edelstatu. O období tohoto krásného a strmého vzestupu obliby flamewar vypráví například film Kladivo na čarodějnice (zajímavé je, že v té době už existoval feminisimus – o čarodějnících není v názvu ani slovo).

Další zemí, kde byla flame velmi oblíbena bylo Španělsko. Zde dosahovala tato zábava takové obliby, že dokonce pro dohled nad průběhem oslav byl ustanoven zvláštní orgán pojmenovaný Svatá Inkvizice. Ředitelem tohoto orgánu se stal flamisty oblíbený Torquemado, který často osobně řídil přípravy i samotný průběh těchto festivalů.

Novověk

Napalmová grilpárty ve Vietnamu - na účastníka v pravém dolním rohu nezbylo maso, tak je smutný.

Největší rozkvět flamewar nastal patrně během druhé světové války, kdy Luftwaffe laškovala s RAF a navzájem si házeli na hlavní města a továrny zápalné bomby.

Ve druhé světové válce však existuje i několik temných okamžiků, jako je například flamewar v Lidicích a Ležákách. Jednalo se o pokus šířit tuto kratochvíli mezi věci neznalé obyvatele. Tento pokus se ovšem nesetkal s kladným ohlasem, který vyústil až k nucenému odchodu říšského protektora, který později nalezl své uplatnění ve výzkumu kořenů hřbitovního kvítí.

Další slavnou kapitolou historie je válka ve Vietnamu, kdy se hojně používal napalm, vynalezený před koncem druhé světové války. Díky napalmu získala flamewar úplně nový rozměr. Bylo možné zapalovat nejen jednotlivé domy ve městech, ale celá města a rozsáhlé části džungle najednou.

Nevýhodou napalmu byla ovšem jeho toxicita, kvůli které nebylo možné dozlatova opečené Vietnamce, s křupavou kůrčičkou, požívat. Z tohoto důvodu se po této válce od používání napalmu ustoupilo.

Flamewar dnes

Zde se koná flamewar

S nástupem internetu jako masového informačního média se otevřela možnost zažít flamewar všem uživatelům, kteří o to stojí (a i těm kteří o to nestojí).

Vlády celého světa financují výzkum přenosu silně hořlavých látek přes internet. Podle serveru wikileaks se vláda USA snaží dokonce o přenos zakázaného napalmu. Výsledky tohoto výzkumu jsou ovšem tak přísně tajné, že nikdo, ani sami výzkumníci, neví, v jakém stádiu se vývoj momentálně nachází.

Výzkumem se zabývají také amatéři ze všech oblastí života, přičemž mnoho jich spolupracuje. Jako příklad bych uvedl následující spolupracující skupiny:

• uživatelé systémů Linux, MacOS a Windows
• fanoušci nejrůznějších fotbalových klubů
• voliči politických stran (zejména pak ODS a ČSSD)

I přesto že jsou výsledky vládních výzkumů tajné, z informací pravidelně zveřejňovaných pod články zabývajícími se politickou situací, operačními systémy, atd. můžeme jasně vidět, že vývoj skáče dopředu mílovými kroky. Podle posledních prognóz můžeme očekávat novou službu od poskytovatelů internetu zvanou „Napalm až do domu“.

Flamewar a současná móda

Odvážný vyznavač módy flamewar

Dávání na odiv své sklony k vyznavačství flamewar je dnes již bráno jako mimořádný módní výstřelek, který vždy vzbudí ve společnosti velké pobouření oproti minulosti kdy docházelo k pravidelným setkáním a předváděním i té více umělecké stránky flamewaru. Mezi odvážné průkopníky patřili v nedávné minulosti hlavně odvážní studenti pohrdající systémem. Jako příklad můžeme uvést Jana Palacha a Jana Zajíce. V současnosti ale naštěstí dochází k uvolnění poměrů ve společnosti a všichni tajní vyznavači flamewar čekají kdy se objeví nějaká módní ikona a odtabuizuje toto módní téma. Mezi tyto celebrity s očekáváním patří hlavně Lady Gaga a z českých Leoš Mareš.