Malá Evropská válka
Malá Evropská válka je název pro konflikt, který trval půl roku a jeho výsledek všechny šokoval. Přestože očekávané bylo logicky vítězství velkých států (jsou velké, dokonce větší než státy malé i než státy menší než státy malé), konec války byl úspěšnější pro malé státy.
Povstání se týkalo všech evropských mikrostátů – Andorry, Lichtenštejnska, Lucemburska, Monaka a San Marina – které se spojily do společné koalice s názvem Sdružení Evropských států. Velkým E v názvu, přestože by zde dle pravidel mělo být malé, chtěli poukázat na to, že nechtějí být dále malými státy.
Velké E je obsaženo i v názvu války, přestože by vám ho každá češtinářka hned červeně škrtnula, neboť pořádně nezná dějepis či čerpá z nedůvěryhodných zdrojů, o nichž sama tvrdí, že jsou důvěryhodné. Až se rozhodnete ve slohové práci pojednávat právě o této historické události a vaše učitelka se bude vztekat, odkažte ji na tento článek.
Můžete se, a máte na to právo, zeptat, kde je Vatikán. Na ten se zbytek mikrostátů vykašlal, neboť ho považují za de facto městskou část Říma, tedy tzv. mikromikronejsistát (neplést s Mikronésií, ta je taky mikro, takže to nevadí).
Důvod[editovat | editovat zdroj]
Státy povstaly, neboť se jim nelíbilo, že na mapách vydávaných velkými zeměmi působí jako drobné fleky o velikosti Brna, v lepší případě jsou vyzobrazovány jako kolečka bez charakteru.
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Začátek[editovat | editovat zdroj]
Původní myšlenkou států bylo, že na dosažení svého cílů půjdou skrz kompromisy a věcnou debatu. S diskusí začalo Lucembursko, jediný člen Evropské unie ze Sdružení Evropských států, v Evropském parlamentu. Bylo jim to k ničemu, neboť je nikdo neposlouchal, a to z mnoha důvodů. Mnoho zemí Lucembursko za mikrostát nepovažuje, protože by museli začít považovat za mikrostát sami sebe, když od sebe velikostně nejsou daleko. A větším státům jsou malé státy ukradené, dokud nejde o to, že by jim měli poskytnout dotace.
Alternativní cesta[editovat | editovat zdroj]
Jít na to vojensky bylo také jednou z myšlenek. Státům hned došlo, že použít vojenskou sílu je nesmysl. I kdyby nahromadili všechny své obyvatele a pokusili se zvětšit alespoň jednu ze zemí, okolní státy by je hned zničili a spolkli zbylé, pusté mikrostáty.
Nakonec došlo na rozhodnutí začít s informační kampaní. Státy daly hlavy (a finance) dohromady, a tak si koupili tiskárnu, na níž započaly tisk nových "Evropských map". Na nich si mikrostáty nárokují tolik území, kolik jen chtějí. Dobrovolníci v současnosti roznáší letáky a mapy do okolních států.
Výsledek[editovat | editovat zdroj]
Výsledkem tedy je, že občas se nějaká jejich mapa zatoulá a dostane se na internet nebo do učebnice. Evropané si tak uvědomili, že i mikrostáty jsou státy.
