Stalingradský kotel
Ženy z Ozbrojených sil Ruské federace doporučují tento článek všem vojenským historikům, naprostým laikům i pacifistům.
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Vaření. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
|
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Šalingrad. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Bitva u Stalingradu neboli tzv. „Stalingradský kotel“ je úsměvnou epizodou se šťastným koncem z 2. světové války, kdy německé jednotky pomohly najít Sovětům jejich ztracený kotel. Náročné hledání v nehostinných podmínkách skutečně místy připomínalo bitvu.
Stalingradský kotel ztracen![editovat | editovat zdroj]
Stalingradský kotel byl vzácný bronzový kotel z 19. století, který používal kontroverzní ruský mystik a sexista Rasputin k míchání lektvarů. Pro Stalina měl tento kotel i velkou osobní cenu, protože věřil v jeho zvláštní moc na potenci. Ve 30. letech při stěhování muzea z Kyjeva do Vladivostoku však Sověti tento kotel někde ztratili.
Stalin zuří[editovat | editovat zdroj]
Stalina tato skutečnost neuvěřitelně rozzuřila, protože jeho potence byla tímto v troskách. Vrhl veškeré zdroje na hledání kotle po celém Sovětském svazu. Mylně byl informován, že se kotel ztratil někde u Oděsy a povolal na jih celý Jižní front. Marné hledání vyústilo v teror, hledání viníka a v období známé jako velká čistka či moskevské procesy. Tehdy se přiznal jakýsi vojín Žukov, že ho asi neztratili na jihu u Oděsy, nýbrž na severu někde u Stalingradu.
Hitlerova pomoc[editovat | editovat zdroj]
Stalin přesunul všechny síly ke Stalingradu. Sovětským vojskům se však nikde nedařilo kotel najít. Na pokraji zoufalství požádal Stalin o pomoc Společnost národů. V té době předseda Hitler neváhal a 22. června 1941 poslal všechny své východní armády na pomoc v hledání. Jako první ke Stalingradu dorazil generál Paulus se svou 6. armádou koncem srpna 1942.
Stalingradské operace[editovat | editovat zdroj]
Vojáci 6. armády se ihned zapojili do operací s pečlivostí němcům vlastní. Systematicky začali překopávat Stalingrad a jeho okolí metr po metru. Sověti byli překvapeni jejich organizovaným hledáním, Rudá armáda zvědavě obklopila Stalingrad a sledovala své německé kolegy při práci. Nepřálo jim však počasí, které hledání komplikovalo. Němci proto nasadili i nejelitnější jednotky dopravené letecky.
Slavné foto nálezu „Stalingradského kotle“ německými vojáky v jednom z výkopů. Povšimněte si těžkých podmínek.
Ve vedlejším výkopu si rozradostnění sovětští vojáci čtou tu úžasnou zprávu o nálezu „Stalingradského kotle“.
Klukům německým byla ve Stalingradu kosa, tak jim lidi posílali svetry.
Německá armáda slavnostně předává kotel Rudé armádě.
Stalingradský kotel nalezen![editovat | editovat zdroj]
2. února 1943 se německým ženistům za pomoci nejnovějšího detekčního zařízení skutečně podařilo kotel najít! Kotel byl slavnostně převezen do Moskvy. Od této doby kotel definitivně získal přívlastek „stalingradský“. Stalin z vděčnosti zaplatil generálu Paulusovi i jeho mužům dovolenou na Sibiři, povýšil vojína Žukova na maršála a Hitlerovi a Spojeným národům poslal děkovný dopis s příslibem, že se spokojí pouze s východní Evropou. Kotel byl pak až do Stalinovy smrti vystaven v Leninově mauzoleu. V současnosti není známo, kde se kotel nachází, protože při rozpadu SSSR v roce 1991 kotel zřejmě někdo ukradl.
