Vojenská základní služba

„Predovšetkým bdelost a skromnosť, súdruhovia.“

- podplukovník Fako k vojákům

„Celý národ se dělí na bojovníky a na válečníky. Bojovníci se bojí a válečníci se válí “

- Generál Čepička

„Keby toto viděl sůdruh minister Čepička, boli bysme všeci v rici! “

- Major Terazky

Základní vojenská služba (ZVS) byla soudruhy za socialismu považována za nejčestnější povinnost každého mladého muže. Mladí mužové však byli zcela odlišného názoru a považovali ZVS za dva zcela promrhané roky (raději by v civilu strávili dva promrdané roky). Hledali všechny možné cesty, jak se jí vyhnout.

Odvod

Po dovršení osmnáctého roku věku byl každý mladý muž pozván na vojenskou správu a byl zapsán do seznamu branců. Pro mladíka znalého věci to byl jasný signál, že je nejvyšší čas začít shánět dokumenty o svém chatrném zdravotním stavu. Bylo totiž možno očekávat v brzké době povinnost dostavit se k odvodu, před nímž bylo nutno absolvovat prohlídku vojenskými lékaři. Vojenští doktoři měli zažitý rituál: „předkloňte se, roztáhněte půlky, trochu víc, to je ono..., schopen, odveden“. Dlužno podotknout, že od dob mocnářství se lékařské vojenské prohlídky příliš nezměnily. Zdravotní stav nebožáka byl vždy posuzován dle potřeb armády, na nějaké zdravotní neduhy nebyl brán příliš zřetel, vše záleželo na tom, kolik nových vojáků armáda požadovala. Byl-li požadavek vysoký a branců málo, bylo to jako smrt, brali vše. Jen málokomu se podařilo, že neprošel a stal se hrdým majitelem tzv. modré knížky, která člověka zbavovala vlastenecké povinnosti sloužit v armádě. Jakmile byl branec schválen že vyhovuje, stával se tak zvaným odvedencem a čekal již jen na povolávací rozkaz. Odvod byl tolerovanou příležitostí, kdy se budoucí hrdinové mohli beztrestně opít do němoty.

Nástup do armády

Povolanec obdržel povolávací rozkaz, kde mu bylo určeno kde a v kolik se má hlásit v kasárnách. Dále obdržel dva dny placeného volna na vyřízení osobních záležitostí, stranickým předsedou byl nabádán, aby neudělal rodné vsi či zaměstnavateli ostudu. Na vojnu se tradičně jezdilo vlakem, přičemž povolávací rozkaz posloužil jako bezplatný lístek 2. třídy s rychlíkovým příplatkem na dráhu. V některých obdobích bývaly vypravovány i speciální vlaky (srovnej "sechs Pferde oder zwanzig Mann"). Povolanec se dostavil na nádraží, kde již byla spousta dalších nešťastníků a přes přísný zákaz se všichni opili. Po strastiplné cestě vstoupil nyní již nováček do kasáren, lákaný slavobránou "VÍTEJTE". Ono "Už vás máme" na rubu slavobrány spatřil již pozdě. Zásadou bylo, že byl-li někdo z Aše, rukoval do Humenného a naopak.

Kasárna

Je to velký komplex budovaný již od dob mocnářství. Kasárna se vyznačují především rozlehlostí a neustálým řevem poddůstojníků a přiblblých mazáků. Zkušenost říká, že čím menší mozek, tím větší a mocnější hlasivky. Po nástupu je nováček, neboli bažant či holub (další rok prakticky jiné oslovení neuslyší) zbaven civilu, ostříhán, vykoupán a vybaven haldou krámů pro něho neznámého účelu. Za neustálého řevu a křiku je mu přidělena postel, přikázáno, kam si má dát všechny ty krámy a potom má chvíli klidu, ale to jenom dočasně.

Výcvik

Vojákovi je neustále zdůrazňováno, že nepřítel nespí a je třeba být neustále připraven. Výcvik probíhá dnes a denně, ve dne v noci, protože je třeba myslet na to, jak zákeřní jsou imperialisté, a že jsou schopni všeho.

Je třeba si honit triko, aby pracující mohli v klidu budovat. Za příklad jsou mu neustále dáváni sovětští vojáci, což u normálního člověka brzy vyvolá pocit k nim ne zrovna přátelský. Kupodivu dril má své opodstatnění, jak říkají staří válečníci, mozek se může zastavit, ale ruce a nohy ne.

Život vojáka

Stručně řečeno, zvláště první rok vojny stojí za starou belu. Aby voják věděl, že vojna není žádný med, je neustále zaměstnáván a nejenom nadřízenými. Ti si odejdou na padla domů a začíná eldorádo pro mazáky. Nutno podotknout, že pokud jsou trochu rozumní, bývá to i pro postižené docela sranda. Je známo, že vojna zesuroví mysl člověka, a tak někdy bývají "žertíčky" mazáků docela drsné.

Strava vojáků stojí většinou za hovno. Nedá se říci, že by měli hlad, to jistě ne, ale zlatá kantýna někde ve fabrice. Stručně lze stravu charakterizovat jako výživnou a sytou, rozhodně však ne chutnou. Konec konců vojenští kuchaři jsou v civilu vším možným, jen ne kuchaři a vojna není kojná, soudruzi.

Politické školení mužstva

PŠM je nedílnou součástí výchovy socialistického vojáka. Koná se v neděli dopoledne (v 80. letech v pondělí dopoledne), kdy si jenom bláhovec myslí, že by mohl mít chvilku klidu. Účast je povinná u mužstva velmi "oblíbená". PŠM bylo podle svého předchůdce méně uvědomělými vojáky a občanskými pracovníky nazýváno ŠMOK (Školení Mužstva O Kundě, předtím, když se ještě nevědělo, co to je, o Komunismu). Někdy to bývala i zábava, takové kraviny jako na PŠM člověk jen tak neslyšel, vcelku to záviselo na inteligenci přednášejícího důstojníka. Jeho IQ často nedosahoval ani velikosti čísla podprsenky jeho manželky a pak to opravdu stálo za to. Bohužel v každém případě házel perly sviním, vojáci slyšeli, ale nedbali.

Ve velmi specifických případech byl standardní, výše uvedený obsah PŠM modifikován. Šlo například o vysoce kvalifikované specialisty, kterým bylo při studiu na univerzitě i při pobytu v jiných vzdělávacích institucích zatajeno, že kromě čísel (ta ovládali perfektně) existují i písmena, např. Tch. Takových vojáků se ujal starší prošedivělý nadpraporčík a za pomoci slabikáře se pokoušel o nemožné.

Vycházky

Pokud měl voják na vycházku nárok a skutečně ji dostal, sloužila výhradně ke konzumaci alkoholu a vyhledávání styku s pochybnými ženštinami. Co taky jiného dělat v posádkovém místě, kde každá hospoda připomíná vojenskou schůzi. Vojáci jsou vynalézaví a tak jim často, jak se říkalo, uděloval vycházku kapitán Plot nebo major Díra.

Závěr

Kdo byl za socialismu vojákem, většinou považuje vojnu za zbytečně ztracené roky. Že by vojna z někoho udělala chlapa, jak se tvrdívalo, to sotva, spíše lumpa. A rozhodně již nikoho nenaučila milovat socialismus a SSSR. Vojna každého hlavně naučila, jak se mistrně vyhýbat povinnostem. Dnešním mládencům je možno pouze závidět, že tuto čestnou povinnost plnit nemusí.

Šílený poslanec Bohuslav Chalupa by chtěl povinnou službu znovu zavést, naštěstí ho nikdo neposlouchá

Viz také

• Předvojenský řidičák
• Česká Armáda