Slovensko-francouzská válka
|
Tento článek patří mezi nejkvalitnější články na celé Necyklopedii. |
| Soubor:Jan Slota - Do Tankoch
Řeč Jana Sloty k příležitost ovládnutí Francie Židomaďarem Sarkozym. |
| Soubor:Le clip qui déchire 2 The King of the World
Jeden z mnoha propagačních videoklipů, které pomoholy Sarkozymu vrátit politickou reputaci a respekt. Díky dobře provedené propagandě, kterou zajišťovali němečtí profesionálové svět rychle na nešťastnou slovensko-francouzskou válku zapomněl. |
Slovensko-francouzská válka, (ve slovenštině Slovensko-francúzska vojna či Slovenská svätá vojna, ve francoužštině Merde grande) byl ozbrojený válečný konflikt v říjnu roku 2007, který se podařilo velmi dobře ututlat.
Politický vývoj ve Francii před volbami[editovat | editovat zdroj]
Ve francouzských prezidentských volbách roku 2007 proti sobě stála socialistická kandidátka Ségolène Royalová a konzervativní kandidát Nicolas Sarkozy. Na tom, že jsou ve Francii volby samo o sobě není nic podezřelého, protože to se tam stává poměrně často, většinou každých pět let. Slovenské informační službě (SIS), což je něco mezi CIA, KGB a KFC, se však podařilo zjistit šokující informaci o kandidátovi Sarkozymu: ve skutečnosti se jmenuje Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bocsa a má židovské (!) a maďarské (!!!) předky. Slovenská vláda premiéra Fica vládnoucího spolu s Mečiarovou HZDS a Slotovou SNS (neplést s SMS) byla zděšena a uvědomila si možné negativní dopady vítězství člověka s takovou historií. Hrdá slovenská srdce bušící v hrudích našich východních bratří, sester, sestřenic a pratet tak jednomyslně nechala vytvořit akční plán, který měl situaci řešit.
Francouzské prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]
V květnových volbách roku 2007 se naplnily nejčernější myšlenky členů slovenské vlády. Zvítězil v nich Nicolas Sarkozy s maďarskými kořeny, což bylo pro národ Jánošíků totéž co pro Čecháčky Mnichovský diktát. Byla to zrada a nůž do zad. Legendární slovenský politik Ján Slota k tomu tehdy řekl: „Pane Bože, páni bratia, drahé sestry v Kristu! Nie je možné, aby taký zasratý židomaďar, taký mongolský krpatý somár, mohol viesť takú veľkú a mocnú zem! Ak by sme toto dopustili, bolo by isté, že by Francúzi chceli zničiť naša decká, chceli by znásilniť naše ženy! Musíme konať, musíme konať veľmi tvrdo!“ (Ve videu vpravo je zachycena část Slotova projevu, v němž řečnickými otázkami hledá řešení - mimo jiné navrhuje například anexi Maďarska.)
Mobilizace a příprava na válku[editovat | editovat zdroj]
Jako řešení stávající situace byla Slovenskou vládou vybrána okupace Paříže a dosazení Slovensku loajální vlády. Tehdy se mělo za to, že zabrání francouzského hlavního města bude daleko jednodušší a rychlejší než snaha o útok na Uhry, protože - jak známo - Francouze v historii vojensky porazil (s výjimkou Francouzů samotných) doposud každý, kdo se o to pokousil nebo se o to alespoň chtěl pokusit.
Slovenská armáda proto nechala nastartovat všech patnáct pojízdných tanků, které měla k dispozici, a poslala je v předstihu vlakem do Francie. Slováci si bohužel neuvědomili, že není chytré posílat něco vlakem přes české území, kde na železnici vládnou České dráhy. Stalo se tak totiž, že vagony s tanky se kamsi zatoulaly a dodnes je nikdo nenašel.
Slovenský útok byl ovšem promyšlený a nespoléhal se pouze na tankovou armádu. Vypraven byl také konvoj s osmi válečnými autobusy plnými slovenských bojovníků, dvěma nákladními vozy Tatra vezoucími proviant (šlo o vysoce energetické brynzové halušky s extra tučnou slaninou v prvním voze a s paprikové klobásy ve voze druhém) a velitelským terénním vozem GAZ vybaveným GPS systémem, rychlovarnou konvicí a vysílačkou kvůli kontaktu s Bratislavou. Tato kolona se bleskově přesunula do Paříže (bez větších potíží na cestě a po pouhých čtyřech měsících od výjezdu z Bratislavy) a připravila tak cestu k bezproblémovému útoku na Elysejský palác.
Napadení Francie Slovenskem a zásah vyšší moci[editovat | editovat zdroj]
Dne 29. října 2007, dva dny poté, co dorazily Slovenské ozbrojené síly před brány Paříže (potřebovaly dva dny na dotankování benzinu, občerstvení se po náročné cestě a okoštování místního vína) mohl vydat premiér Fico rozkaz k útoku. Postup Slovenské armády byl velmi rychlý, menší potíže byl pouze v okolí Vítězného Oblouku, před nímž byla momentálně pravidelná ranní dopravní zácpa.
Přesný harmonogram okupace Francie[editovat | editovat zdroj]
- 9:15 - Slovenská armáda začíná útok na Elysejský palác
- 9:18 - Francouzská armáda zaznamenává útok a mobilizuje
- 9:27 - Francouzský prezident Sarkozy dostává hlášení o napadení státu
- 9:29 - Francie vyhlašuje bezpodmínečnou kapitulaci
- 9:46 - O napadení Francie se dozvídá José Manuel Barroso, předseda Evropské komise a uvědomuje si závažnost situace: francouzským národním koníčkem je vedle stávkování i vzdávání se cizím armádám a že každé takové vyvěšení bílé vlajky nad Paříží znamená pro Evropu potíže.
- 9:53 - Barroso telefonuje do Bratislavy a nesúspěšně se snaží odvrátit slovenský útok
- 9:58 - Barroso zjišťuje, že Francouzi už stihli kapitulovat, což ho velmi pobuřuje
- 10:05 - Barroso znovu telefonuje slovenskému premiérovi Ficovi a hrozí mu přesunem všech Rumunských Romů (!!!!!) k Žilině, pokud se slovenské ozbrojené síly okamžitě nestáhnou
- 10:14 - Fico krátce konzultuje zásah vyšší moci z EU se Slotou a následně přikazuje Armádě Slovenské republiky stáhnout se z Francie
- 10:22 - Slovenská armáda dostává rozkaz k ústupu; vojáci přestávají demolovat Louvre a znásilňovat ovce a nastupují do bojových autobusů
- 10:25 - Nejkratší - téměř hodinová - okupace v historii Francie je prohlášena za ukončenou
Následky válečného střetu[editovat | editovat zdroj]
Evropa se rozhodlala konflikt ututlat a do značné míry se jí to dodnes daří. Eskymáci (správně se dnes říká Inuité) na události reagovali preventivní investicí do nových a lepších obranných iglú z obavy před případnou další slovenskou agresí.
