Americká celní válka
Nebo toto téma alespoň kdysi dávno bylo aktuální
Americká celní válka nebo Americká válka o cla či Americká válka proti Američanům je označení pro dlouhodobý konflikt mezi Spojenými státy americkými a zbytkem světa ohledně mezinárodního obchodu a související výše cel. Samotné označení tohoto boje jako sporu mezi USA a ostatními může být označeno (hlavně v moderních dějinách) za sporné, neboť tato válka občas působí jako válka mezi americkou vládou a americkými občany.
| Nová fáze americké celní války | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Je to daň na cizí země! | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
| Donald Trump Elon Musk |
mozek tučňáci
| ||||||
| síla | |||||||
| pěchota českých dobrovolných politiků | Síla ignorace | ||||||
| ztráty | |||||||
| Poslední zbytek důstojnosti pár hlasů teenagerů, kterým zdražily nesmysly na Temu |
Víra v lidstvo | ||||||
Dějiny této války sahají až do 16. století a dob kolonizace, konflikt se však táhne dodnes. Dějepisáři mohou namítnout, že v 16. století žádné Spojené státy neexistovaly, což je pravda, ale to neznamená, že nemůže být pravdivých více věcí zároveň. Pravdou totiž zůstává i to, co říkají ekonomové, tedy že zkušenosti Američanů s dovážením evropských nemocí zcela bez cel výrazně ovlivnily pohled průměrných občanů USA na celní politiku. Historie amerických cel samozřejmě pokračuje a to přes vyhlášení samostatnosti, 18. a 19. století, Smoot-Hawley Tariff (1930), druhou světovou válku až po současnost. Zde hlavní roli hraje expert na všechno, pan Donald Trump, který, jakožto samozvaný pravičák, uvaluje cla na všechny a všechno, teda kromě toho, co jeho první dáma, pan Elon Musk, potřebuje k výrobě svých automobilů. Cla uvalil dokonce i na ostrovy obydlené jen tučňáky; věří totiž, že za ním jednou půjdou do Bílého domu vyjednávat a ukážou ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, jak se má oblékat. Je ale otázkou, jestli tučňáci skutečně dorazí v tučňácích, když i oni jsou de facto ve válce – celní válce s Amerikou.
Časová osa[editovat | editovat zdroj]
Před vznikem USA[editovat | editovat zdroj]
Odborníci se shodují, že předtím, než Amerika vznikla, byl svět růžový, poté však už růžový nebyl, protože odborník žijící v 16. století už nevidí nejen barvy, ale vůbec nic. (Za to může USA!)
Obecně lze totiž říci, že se svět (čti: západní Evropa) neměl, co se týče vztahů s Novým světem, nikdy lépe. Za oceánem nás nikdo nezkasíroval a obchod s Amerikou byl neregulovaný a cla neexistující. Kromě výše zmíněných nulových cel na přivezené nemoci byl příjemným bonusem i neomezený obchod s bramborami a otroky.
Vznik USA[editovat | editovat zdroj]
Když se Státy osamostatnily, bylo hůř. Americká vláda začala zavádět a zvyšovat cla, protože potřebovali někde brát peníze – zavést federální daň bylo náročné a nešlo by o populární krok. Důležité je také zmínit tarif z roku 1828 (Tarif hrůzy), který způsobil napětí mezi Severem a Jihem a přispěl ke krizi federalismu. Jižní Karolíně vadil natolik, že hrozila odtržením.
20. století[editovat | editovat zdroj]
Zavedený Smoot-Hawley Tariff z roku 1930 zapříčinil extrémně vysoká cla během Velké hospodářské krize. Měl ochránit americké farmáře a průmysl, ale místo toho rozjela obchodní války a krizi ještě zhoršila. Je to jako když do požáru hodíš olej a říkáš tomu hasicí plán. Samozřejmě tento způsob vedení neunikl pár českým politikům, kteří se jím téměř o století později rádi inspirují.
Po druhé světové válce USA pomáhá budovat volný obchod. Cla postupně klesají – víc globalizace. Zde se už dostáváme do současnosti, kdy Trump jde zvyšováním cel nejen proti puberťákům nakupujících na Sheinu a Temu, ale i proti válečným veteránům z druhé světové, kteří i za svobodný obchod bojovali.
Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]
Obamův přístup ke clům byl v podstatě podobný jako pozorujeme u žáků zkoušených u tabule – nic neudělám, nic nezkazím. Volil tedy mírný způsob s výjimkou čínských pneumatik, jejichž smrad ho při vycházkách do restaurací otravoval.
Trump si během své první administrativy započal obchodní válku s Čínou: Trump uvalil cla na stovky miliard čínského zboží (a nejen toho). Důvody: krádeže duševního vlastnictví, nerovnováha obchodu. Uvalil cla i na spojence: např. cla na ocel a hliník postihla i EU, Kanadu nebo Japonsko. Trump si prostě vybral boj s Čínou a skončil v bitce i s Německem kvůli autům.
Potom mimozemšťané ukradli volby a na americký trůn dosadili Bidena. Pro toho však bylo, jak jsme viděli, náročné cokoli dělat, tak nedělal nic a pokračoval v zadlužování země.
Během Trumpovy druhé administrativy se začaly dít věci. Trump si totiž všiml, že cla zní dobře na mítincích, kde mu lidé (občas i) tleskají. Že v supermarketech zní o dost hůř, jeho ptačí mozeček nenapadlo. Alespoň zde prokázal svůj smysl pro fair play, když řeší problémy s Čínou tím, že potrestá vlastní spotřebitele. Podle ekonomů jsou cla vlastně daní na vlastní lidí, přestože si Trump myslí opak. A on má vždycky pravdu!
