16. století

16. století trvalo stejně dlouho jako 17. století, přestože to chvílemi vypadalo, že žádné další století už neproběhne. Někteří však argumentují, že 16. století začalo už v roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus zamával do kamery a vydal se hledat Indii. Tu sice nenašel, ale řekl si, že Amerika také není špatná.

Kryštof Kolumbus

16. století je taktéž obdobím, kdy:

• Martin Luther ještě před vynálezem internetu omylem založil Twitter;
• se lidé místo tradičního balkánského středověkého hesla "hlavně moc nemyslet" začali upínat k renesanční myšlence "tvářit se, že jsme chytří";
• Leonardo Da Vinci kreslil vrtulníky, které nefungovaly, a šestiruké lidi, kteří nefungovali;
• se hláška "svlékni se, je to pro umění," stala běžnou součástí života
• upnuté gatě naposledy vypadaly jakž takž;
• jsme si dokázali, že krást a zabíjet se dá i ve jménu Boha (a zlata);
• vzrostl počet encyklopedistů i hrobníků.

Kolonizace

Jak jsme již zmínili, šestnácté století započalo o 8 let dříve, než si matematici chtějí připustit (o 9 dřív, než udávají českopedisté). Kolumbus si chtěl tehdy ověřit své tvrzení o kulatosti Země. Tomu nakonec věřil on sám a možná i pár jeho "indiánů". Zbytek Evropy si prostě na své mapy doleva dokreslil krásnou část Ameriky. Proč krásnou? No protože jsme za dovezené nemoci ještě nemuseli platit dvacetiprocentní cla.

Na nový svět se Evropa vrhla jako dnešní důchodci na první den slev v Lidlu. Na americkém kontinentu se toho obecně během 16. století moc nedělo, jenom si Evropané zavedli pravidlo Moje vlajka = moje území a vypůjčili si pár černých pomocníků, neboť tehdy ještě lidská práva nebyla ani na wishlistu.

Evropa

Cítím průšvih. Oprávněně. Evropa šestnáctého století totiž vypadala jako šestnáctiletý student, který si o půlnoci vzpomněl na to, že má mít na zítra šestnáctistránkovou prezentaci. Všude samé reformy, války, objevy a lidi, kteří se velmi snaží působit důležitě s parukou na hlavě a knihou v ruce, přestože většina z nich sotva uměla číst. Byla to také poslední doba, kdy se na těsné nohavice dalo koukat; dneska by si je na sebe nic podobného jistě nikdo nevzal.

Reformace

Všechno to začalo, když Martin Luther v roce 1517 přibil na kostelní dveře ve Wittenbergu 95 tezí, což byl v podstatě první ragepost v dějinách církve: „Církev kazí, papež si žije, odpustky jsou scam.“ Boom, najednou máme protestanty, katolíci zuří a začne nekonečné kolo náboženských válek, které dalo práci jak encyklopedistům, tak hrobníkům, kteří pohřbívali oběti válek, tak i hrobníkům, kteří pohřbívali mrtvé přepracované encyklopedisty.

Twitter

Martin Luther svým počinem tak trochu omylem založil Twitter. A to úplně stejně, jako dnešní lidé přispívající na tuto síť – napsal své názory a čekal na reakci. Žádný tweet ale nikdy nevyvolal takové ohlasy, jako ten jeho, i když lajků moc nedostal.

První veřejný rant

Pojďme si to vysvětlit a rozebrat: Píše se rok 1517. Martin Luther, německý mnich s názory ostřejšími než žiletka Gillette, už má plné zuby církevního marketingu ve stylu: „Kup si odpustek a po smrti ti dáme VIP vstup do nebe.“ A tak udělá to, co by dneska udělal každý frustrovaný týpek – napíše veřejný rant.

95 tezí = 95 tweetů. Wittenbergské dveře = středověký Twitter. Církev = první zabanovaný uživatel.

Luther si ani neuvědomil, že vynález knihtisku od Gutenberga udělá z jeho „tweetstormu“ virál dřív, než řeknete „transsubstanciace“. Jeho teze se šíří Evropou rychlostí, jakou se šíří špatné meme – najednou jsou všichni buď „team Luther“, nebo „team Papež“, a začíná náboženský flamewar, který trvá dalších 100 let a končí tím, že se celá Evropa totálně rozhádá a vypálí si vesnice navzájem.

Luther mezitím sedí v exilu a zakládá protestantský merch bez odpustků. Twitter by ho dneska nejspíš shadowbanoval, ale v 16. století? Založil celou církev. Respekt.

Renesance

Lidé si řekli, že středověk byl cringe, a tak začali zase obdivovat antiku a kreslit nahaté lidi na stropy. Věda a umění fičely, i když občas skončily na hranici.

České země

V českých zemích došlo ke změně panovnického rodu, kdy Habsburkové převzali žezlo po Jageloncích. I zde rostly náboženské nepokoje, protože někteří Češi měli kalichy více rádi, než papež povolil.

Ferdinand I. Habsburský

Ferdinand byl prvním expertem na všechno z rodu Habsburků, který usedl na český trůn. Na něj se dostal zvolením, protože tehdy na tom byla česká pokladna bídně a on hodně nasliboval, což o to, že jeho pokladna byla ještě bídnější. Ze svých inauguračních slibů nesplnil téměř nic a žádného dobra po něm nezůstalo. Zůstal po něm však jeden odkaz v podobě inspirace pro naše politiky, kteří kopírují jeho cestu na trůn. Lidé holt mají krátkou paměť a za těch 500 let to zapomněli.

Kdo si z něj však inspiraci nebere jsou dnešní rodiče, kteří k výchově svých dětí (resp. svého jednoho dítěte) přistupují opačným směrem, než on k výchově celé šlechty. Ferdinand byl totiž docela drsným panovníkem a hned poznal, že šlechta je rozmazlená a netoleroval její rozmary.

Rudolf II. Habsburský

I pan Rudolf a jeho vládnutí během 16. století rozhodně stojí za zmínku. Šlo o panovníka věřícího v astrologii, alchymii a v to, že podporování malování nahatých lidí na stropy je podstatnější než panovník schopný řešit spory o kalichy. Můžeme se smát tomu, jak s naprostou vážností při svých záchvatech hněvu rozjímal o šestirukých lidech, lidé se v šestnáctém století však příliš nesmáli tomu, co po sobě zanechal – třicetiletou válku.