Náboženství
Předeslání:
- Nábomužství - ideologie, vztahující se k mocné, nadlidské a většinou i nesmrtelné bytosti mužského pohlaví (bohu)[1].
- Náboženství - ideologie, vztahující se k mocné, nadlidské a většinou i nesmrtelné bytosti ženského pohlaví (bohyni).
Že aby genderovým požadavkům bylo vyhověno, bude se zde hovořit o náboženství i tehdy, bude li se výklad týkat entity maskulinní, obecně známé coby Bůh Ocet.
Je prý dobré uvést každý širší poplk nějakými mudronosnými citáty. Zde tedy jsou:
„ Náboženství je opium lidstva. “
„Opium? Tak schválně - čí filosofie lidem udělá betelnější halušky? Moje nebo tvoje?“
- Bůh
„Zarputilý Marx neodpovídá... Asi našel ve své filosofii chybičku jakousi.“
- 'Neznámý theolog'
„Ad tvrzení atheisty: "Přesto si vsak myslím, že člověk se jako věřící nerodí..."
Re: To je sice pravda, ale v nejranějším formativním období miminěcím je člověk životně závislý na protektivní autoritě mateřské/rodičovské - a nějaké to protektivní transcendentno je pak surrogátem někdejší protektivní autority rodičovské. Odtud, předpokládám, pramení veškeré ty víry v omnipotentní božstva, která je možno si typicky mláděcím chováním naklonit a uchlácholit (kupříkladu zjevně projevovanou submisivitou, pokorou, bázní boží, modlitbou...).
Tato niterná víra, transformovaná do ideologie, pak dá ve výsledku onen výsledný skvost - tedy náboženství. Proto byla, jsou, a nejspíš i budou všelijaká ta náboženství všudypřítomná. Přesto, že se člověk vskutku jako věřící nerodí, tak niterná potřeba víry je mu do vínku dána... alespoň tak se domnívám.“
- 'Známý theolog'
„Když už i ta pitomá Českopedie má o tomto tématu stránku, musí ji přece mít Necyklopedie také. Takže v následujících odstavcích si něco povíme o náboženstvích celkově - kdy že jako vznikala, co je jejich základ (pokud mi sem někdo připíše nějakou filosofii která není náboženstvím, skončí jako Sean-Bean Stark v 1. řadě toho seriálu, jehož jméno nevyslovujeme! (Mimochodem ten také nemá tady stránku - já ji mám ale zapovězeno dělat).“
- Dávný zakladatel této stránky'
Seznam náboženství[editovat | editovat zdroj]
Si to tady teda vezmem pěkně popořádku, že aby v tom nebyl čurbes.
Judaismus[editovat | editovat zdroj]
Judaismus je náboženství židovského národa, a taky státním náboženstvím Izraele. Do nějakého 19. století se mezi křesťanama používaly pro židovskou víru pojmy jako „izraelitská víra“ (israelitischer Glauben), „židovská víra“ (jüdischer Glauben) nebo taky „mojžíšská víra“. Židi si svou věrouku sami pro sebe označují jako emuna, teda víra, nebo da'at, jako že náboženství.
Moderní termín jahadut (židovství) se vztahuje spíš k tomu, co Němci označovali jako Judentum, tedy to, co by se dalo nazvat 'kulturně-národnostně-náboženskej celek'. Jazykem i písmem judaismu je hebrejština, ta je taky jazykem Izraele, a tímhle jazykem je sepsána i jejich posvátná Tóra, taková kvintesence biblickýho Starýho Zákona.
Obzvlášť zadubení židi, co neuznávaj nic než Starý Zákon, přesněji Tóru, a to komplet od א do ת, se poznají podle toho, že jsou pejzatí, kloboukatí, a vyhýbají se vojenské službě.
Teologie judaismu je základem hafa dalších náboženství, včetně křesťanství a islámu. Takže proto je v tutom necyklopedickým přehledu judaismus uvedený hned na začátku.
Vztah judaismu a křesťanství prošel zatraceně komplikovaným vývojem. Křesťanství dosti nabubřele samo sebe považuje za pokračovatele a nástupce judaismu. Nový zákon je tak podle nich dovršením Starého zákona – Tanachu. Náčelníci naprosté většiny směrů judaismu tohle neberou, anžto považují křesťanství za ideologii co Tóře odporuje, a to z následujících důvodů:
- neuznávají učení Nového zákona jako něco, co je v hrubém rozporu s učením Tóry
- neuznávají Ježíše jako Mesiáše
- odmítají křesťanskou hypotézu vtělení Boha do osoby Mesiáše
- odmítají trojiční dogma, považují je za polyteistické trojčení a tedy za zásadně neslučitelné s Tórou
- neuznávají celý hafo všemožných vymyšleností, co jsou obvyklá v křesťanských církvích (dědičný hřích, predestinace, neposkvrněné početí, vykoupení světa skrze smrt Mesiáše a podobné ptákoviny.)
Hlavní komplikace vztahu mezi judaismem a křesťanstvím spočívá v postoji k židovské Tóře. Judaismus trvá na tom, že zákony Tóry jsou platné stále, furt a jednou pro vždy, kdežto křesťanství svým Novým Zákonem tohle popírá. Jsou sice mezi křesťanama i církve, které na dodržování některých přikázání Tóry lpjejí, třeba zrovna Adventisté sedmého dne, co mají v sobě zachovávání sobotního šábesoidního odpočinku nebo rozlišování mezi čistými a nečistými zvířaty, přesto ale Tóru neberou celou, odmítají například učení Tóry o povinnosti obřízky, přes kterýžto foršrift u Židů vlak nejede. Za zmínku jistě stojí i verš připisovaný Matoušovi (5, 17:) Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit, což prej jsou přímo slova Ježíše.
Takže vztah mezi židovstvím a křesťanama je ambivalentní (autor se omlouvá za použití sprostého slova).
Podobně jako v případě křesťanství, tak i s islámem má judaismus (slušně řečeno) komplikovaný vztah.
Ačkoli se Mohamed, se vší svou skromností, prohlašoval za nástupce Mojžíše i Ježíše, a přestože islám uznává za proroky starozákonní i novozákonní postavy, a dokonce přesto, že to byli právě Židé, u nichž Mohamed hledal oporu pro své učení, tak právě Mohamedův nabubřelý nárok na prohlášení se poslem Božím (rasúl il-lláh) byl Židy zcela pochopitelně odmítnut a Židé (i křesťané) zdůrazňují tvrdé rozpory mezi učením Koránu a Bible. Na rozdíl od triádového křesťanství je však islám považován Židy alespoň za plně monoteistické náboženství.
Důvody, proč se Židé nepřiklonili k islámu, jsou tyto:
- Judaismus neuznává Mohameda jako posla Božího a jeho proroctví jako autentické
- Korán není podle judaismu zjevené slovo Boží, neboť obsahuje učení, které je v rozporu s učením Tóry.
Ono by se toho při dobré vůli dalo najít i mnohem víc, a když už jde o to, dát si navzájem přes hubu, tak se ta dobrá vůle vždycky nějak najde. Oko za oko, zub za zub, raketu za raketu... koneckonců vždyť celý ten Starý Zákon je v podstatě jeden velký krvák a vražedný horor, tak proč taky ne.
Křesťanství[editovat | editovat zdroj]
Křesťanství se odkazuje k jednomu z židovských apokalyptiků z doby okupace Judey silami Římského imperia, konkrétně z doby panování císaře Tiberia. Obecně je tento apokalyptik znám coby Ježíš, vlastním jménem Jošua ha Nocri. Jeho reálná existence nezávislými historickými prameny doložena není[2], z pozdějších konstruktů evangelistů vyplývá pouze jeho existence imaginární. Tyto dodatečné konstrukty uvádí jeho příslušnost ke skupině vyznavačů psychedelických stavů navozených přechodnou cerebrární hypoxií za pomoci praktiky nazývané křest. (Těchto stavů změněného vědomí bylo dosahováno tím způsobem, že "křtěný" byl držen pod vodní hladinou tak dlouho, dokud "neuslyšel zpívat andělíčky".) Vůdčí osobnost vyznavačů těchto asfyxifilických úletů, Jan zvaný Křtitel, byl za pobuřování
a nejspíš i neúmyslného poškození či zabití několika až příliš důkladně křtěných osob popraven stětím, zatímco Ježíš byl později odsouzen k smrti ukřižováním[3]. Dle již zmíněných dodatečných konstruktů ovšem Ježíš následně vstal z mrtvých, což mu nečinilo problém, jelikož měl být synem božím. Aby apologeti této poněkud zmatené víry nějak vysvětlili jak je možné, že Bůh je jenom jeden a přesto je zároveň svým vlastním synem, vymysleli učenci učení o božství Ježíše Krista a o Nejsvětější Trojici. Víra v toto vše je základem víry křesťanské, kterážto se následně rozprskla na velehafo navzájem rozhádaných spolků, kdy každý jeden z nich, na rozdíl ode všech ostatních, je majitelem té jedné Jediné Pravdy.
Na rozdíl ode všech ostatních náboženství je křesťanství náboženstvím lásky a míru, viz příslušný Cytát z Byble:
„
- 34. Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
- 35. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
- 36. a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.
- 37. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.
- 38. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.
- 39. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
- 40. Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.
- 41. Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.
“
- Údajná slova údajného Syna Božího dle jejich údajného svědka Matouše: 10,34-41(NZ)
Amen!
To, že Jošua byl dle tzv evangelií odsouzen právě k smrti ukřižováním a nikoliv třeba oběšením, je pro církve křesťanské velikou výhrou. 
Představte si jen, že by se v chrámech, nad hroby, a vůbec na všemožných i všenemožných místech, namísto úhledného, krásně rozepjatého a zjevně relaxujícího vymakaného atleta na kříži, blimbal na šibenici schlíple hadratý viselec s vyplazeným jazykem, to by fakt nic moc estetického nebylo...
Islám[editovat | editovat zdroj]
Islám je jednobohé biblické náboženství, odvozené z učení Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století, kterýžto se prohlásil za proroka. Islám je neagresivním, mírumilovným a progresivním náboženstvím, které vyzdvihuje život, svobodu, rovnost a toleranci. Svatá kniha islámu – Korán – je jedinou knihou před Danteho Dekameronem, která se nestaví proti homosexualitě. Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, kteréžto se zovou Sunna nebo Ší'a. To, že se sunnité a šíité navzájem bratrsky nenávidí, je zajisté pouhá konspirační teorie. Islám kromě jiného neuznává křesťanské učení o božství Ježíše Krista, ani dodatečný theologický konstrukt Nejsvětější Trojice.
Vedle Mekky a Medíny je pro islám svatým místem též město Jeruzalém. Problémem je, že totéž tvrdí o Jeruzalému i mnoho dalších náboženství. Dlouhodobý konflikt mezi Izraelem a Palestinou v 90. letech zdánlivě zdárně vyřešili Šimon Peres, Jicchak Rabin, Jásir Arafat a Saddám Husajn, za což jim byla odměnou vedle míru rovněž Nobelova cena. Pořadatelé však měli připraveny jen ceny tři a tak se na Saddáma Husajna nedostalo. Poslední jmenovaný byl tímto aktem neúcty velice zklamán.
Naneštěstí byl o desetiletí později hrdina Jásir Arafat otráven životem a umřel na starobu. Dle islámských kořenářů (neboli radikálů) však byl otráven gangem sionistických tuláků vedených jakýmsi Mojžíšem, kým taky jiným. (Že je to nesmysl? Neboj, ONI ti to už vysvětlí/vytmaví.) Konflikt se následně rozhořel nanovo. Především tzv. salamisté využívají chaosu, aby rozsévali semeno a teror. Samozřejmě by toho při větší snaze mohli dosáhnout víc, ale... vlastně proč se snažit, když pokrokové síly Dár al-harbu pracují pro jejich věc rádi a s nadšením.
Zatímco učení islámu bylo před civilizací vlivem Mojžíše utajeno, judaismus a následně křesťanství Korán a jeho verše zneužili a dezinterpretovali. Mnohé navíc začlenili do Bible, a to jak do Starého zákona, tak do Nového zákona. Tento šok islám poznamenal a dodnes se „učenci“ Západu a Izraele snaží světu namluvit, že to je právě islám, který čerpá ze dvou Abrahámovských náboženství. Přes tuto demagogii bylo dokázáno, že pravý okap je pravdou!
Člověk věřící v islám se nazývá muslim. Říkat mu machometán či dokonce muslimák je fujkyfuj.
Hinduismus[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Hinduismus je označení pro tradiční indický filosofický a náboženský koncept založený na historických duchovních praktikách, které jsou součástí životního stylu. Vlastně se tu jedná o nábožensko-filosoficko-sociální systém, který (podobně jako islám) v sobě zahrnuje i právní a společenské normy.
Zajímavý je přístup ke stvoření světa ve Védách. Nejzákladnějším hymnem celého Rgvédu je Píseň o stvoření světa:
5. Kdo v pravdě ví, kdo může na světě říci,
odkud vše vzniklo, odkud se vše vytvářelo.
Bozi se zrodili později s tímto světem.
Kdo tedy ví, z čeho svět povstal
6. Ten, jenž toto stvořil svou mocí,
ať sám vše vykonal nebo ne,
on, bdící nad světem v nejvyšším nebi,
jistě to ví - nebo neví to ani on sám.
Vlastně by se to celé dalo shrnout do prosté maximy:
- "Vím, že nic nevím, ale nevím to mnohem lépe než kdokoliv jiný."
Jediismus[editovat | editovat zdroj]
Soubor:Logo-jedi-order.png Jediismus je věrouka, založená na filozofii rytířů Jedi, vydestilovanéné z filmů a knih bujně fantastické ságy Star Wars. Vyznavači této víry věří v "sílu", přesněji v temnou energii, která vše vesmírné i nesmírné sjednocuje a propojuje a všemu dává smysl i nesmysl. Jediismus se snaží být uceleným systémem, a tak, kromě fysiky, vykrádá i mnohá jiná náboženství a sosá z hromady filosofických systémů, které se samy bránit nedokáží. Hodně nasává zejména z křesťanství, buddhismu a taoismu, ale dycinky jen to, co se mu zrovna nejlíp hodí. Výsledkem je výživný a hustý filosofickonáboženský eintopf.
Při sčítání lidu se jen v angloplkavých zemích k Jediismu přihlásilo na přelomu milénia nějakých 500 000 lidí. V královstvích a zemích na říšské radě zastoupených (Die im Reichsrat vertretenen Königreiche und Länder) i v jinde po světě se jediismus i Jedi jako takový stali populárním fenoménem a memem. Zde zvláště pak internetickým memem. Co je to za zvíře ten mem, to snad bude objasněno ve spešl článku později.
Řád Jedi byl poprvé představen v roce 1977 v Nové naději jako řád bojovníků, ochraňující za pomocí mystické Síly mír a spravedlnost v jakési blíže nespecifikované galaxii. Odmítají přitom být válečníky nebo vojáky, neboť to nějak odporuje jejich niternému přesvědčení. Jeden z posledních ještě žijících Jediů, Obi-Wan Kenobi, vysvětlil, že byl řád Jedi zničen blíže nespecifikovaným Impériem, jakousi sithskou diktaturou, před téměř dvaceti lety. Rozhodl se tedy v užívání Síly vycvičit poslední naději řádu Luka Skywalkera, aby se utkal s Impériem, ztělesněným cyborgem Darth Vaderem a Imperátorem Necyklopedie. Luke výzvu přijal, rozhodl státi se Jediem a následně podstoupil intenzivní trénink u posledního jedijského mistra Yody na Dagobahu. Mistr Yoda Luka varoval před pokušením Temné strany Síly, jež Jedie ohrozí prostřednictvím „strachu, nenávisti a násilí“ jako rychlejší, snadnější a svůdnější cesta k dosažení cíle, kterou zvolil kdysi Vader, Lukův otec. Následně Luke odolal pokušení Temné strany při konfrontaci se svým otcem aj i Imperátorem, a objevil způsob, jak svému otci pomoci k návratu na světlou stranu.
Další pokračování celé hvězdnoválečné ságy se táhnou jak nastavovaná kaše, tak nějak to připomíná námořní válčení hrdých Američanů s krutě zákeřnými Japonci (trochu šmrncnutými německohelmovým stylem) v epických bitvách blahých let druhoválečných - ono co už si taky jiného vymyslet.
Celé to jedistické učení lze shrnout do několika málo vět:
- Není emocí, pouze míru.
- Není nevědomosti, pouze poznání.
- Není vášně, pouze klidu.
- Není chaosu, pouze harmonie.
- Není smrti, pouze Síly.
- Zdraví, Sílu, najdeš v Sýru,
- Velkou Fůru v Romadůru!
Temnou energii spolu s temnou hmotou nověji kosmologičtí mágové vzali za základ celého našeho vesmíru, ve kterém nám jest žíti, takže tvůrce oněch Hvězdných válek byl vlastně prorok. Tedy aspoň pro rok.
Zoroastriánství[editovat | editovat zdroj]
Zoroastrismus neboli zoroastriánství je perské dualistické náboženství, jehož byl ve starověku zakladatelem prorok Zarathuštra (řecky Zoroaster). Bývá nazýván také mazdaismus, protože jeho vyznavači nade vše milují japonská vozidla této značky, vyráběbá v magickém, z popela znovu povstalém městě Hirošima.
Zakladatelem zoroastrismu byl staroperský náboženský reformátor Zarathuštra, latinsky Zoroaster, Zoroastres nebo Zaratus, persky Zardušt. Zarathustrova reforma spočívá v tom, že odvrhl starší polyteismus a za jediného svrchovaného boha označil „vládce-moudrost“ Ahuru Mazdu. Zarathuštra tvrdil, že se mu zjevil jako dobrý, spravedlivý bůh, odměňující dobro a trestající zlo. Ahura Mazda je zároveň nejvyšší pravdou, je nesmrtelný a nedělitelný. Má tedy základní božské atributy a je tak plně způsobilý provozu.
Ahura Mazda (nejvyšší božstvo)
Spenta Mainju Angra Mainju
(svatý duch Ahura Mazdy) (zlý duch)
Améša spentové Daivové
• Kšathra Vairja - duch moci • Aka Manah - démon zlé mysli
• Aša Vahišta - duch práva • Indra - démon války
• Haurvatád - duch zdraví • Saurva - démon destrukce
• Vohu Manah - duch dobré mysli • Náonhaitja - démon nájezdnictví
• Spenta Ármaiti - duch zbožnosti • Tauru - démon temnoty
• Ameretát - duch nesmrtelnosti • Zairi - démon opilství
Kromě toho je v zoroastrismu zaznamenán výskyt Jazzatů, což mají být nižší, leč stále ještě božské bytosti, věnující se hudbě jazzové. Vyskytují se ovšem v zoroastriánství i nižší zloduši, jacísí poddaivové. Známý z nich je kupříkladu Indra Alois, kterýžto v roce 1968, během srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, sehrál velice neblaze proslulou úlohu. Bylť on podepsán pod tzv. zvacím dopisem, v němž prosovětská frakce KSČ žebrá u nejvyšších vládců Sovětského Svazu o pomoc na obranu před kontrarevolucí. Bezprostředně po spuštění sovětské invaze se pak pokoušel velice aktivně, leč zcela neúspěšně sestavit kolaborantskou a naprosto neústavní "dělnicko-rolnickou vládu" (spáchat reakční punč). Holt pouhý derivát Indry - démona války.
Klausiánství[editovat | editovat zdroj]
Klausiánství je uhlířskou vírou v božského Václava Klause a jeho geniálního učení.
Zde v citátech několik základních článků víry klausiánské:
„Žádné ledovce netají, pod to se klidně podepíšu tím ukradeným perem“
„I já raději tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu, i já vidím hrozbu v tom, co do lidské společnosti zasel J. J. Rousseau, i já mám strach z toho, že se pod heslem občanské společnosti skrývá spousta velmi nedemokratických myšlenek (a činů), mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou mediální ekvilibristiku ve druhém).“
„Pozor, Sahara se zmenšuje“
„Žádné přírodní zdroje neexistují“
„Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci“
„Zvyšování teploty existuje jen v zablešených portugalských palicích“
„Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce. Dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více pršet, budeme tam moci pěstovat banány a nastěhovat tam bruselské úředníky“
„Já jsem tání ledovců samozřejmě viděl a podle mého skromného názoru je samozřejmě v zájmu České republiky, aby došlo k vzestupu hladin oceánů. Jak jistě víte, tak Brusel se nachází v poměrně nízké nadmořské výšce, a Lisabon leží přímo u moře“
„Je nutno žehnati globálnímu tání ledovců. Jinak by se také mohlo stát, že by nás čekala invaze tučňáků“
Pastafariánství[editovat | editovat zdroj]
Pastafarianism: Ačkoliv ateisté v existenci Boha nevěří, málo kdo z nás si přesto troufne říct, že s jistotou ví, že žádný ze stovek a tisícíců Bohů, které lidstvo kdy uznávalo, či snad nějaký jiný, kterého (či kterou) lidstvo doposud nikdy neuctívalo, neexistuje. Důvod? Ateisté totiž povětšinou ctí roli a hodnotu důkazu. A důkazy pro neexistenci Boha neexistují, stejně jako neexistují důkazy pro neexistenci Šmoulů, bezhlavých rytířů, draka v garáži Carla Sagana, či pastafariánského Špageťáka.
První písemné zmínky o pastafarianismu se objevují v Arkansasu v roce 2005 př. n.l., kdy Bobby Hendrix nařídil učit na školách hypotézu o vzniku země za asistence Velkého Třeskypleska. Tím narušil do té doby nedotčené právo na sebeurčení Džatravartidistů (Šňuptykláři, neboli uctívači Velkého Kapesníku), čímž vyvolal sedmidenní válku. Někteří pastafariáni věří že svět byl stvořen Špagetovou příšerou den po tom, jak Příšera strašně chlastala, čímž se dá vysvětlit všechna nepravost a zvrácenost světa. Příšera zanechala na Zemi falešné stopy revoluce, aby vyzkoušela naši víru a víru prvních pastafariánů, pirátů. Piráti jsou nejsvětější bytosti, protože jak prorok Hendrix poukázal, se snižujícím se počtem pirátů od roku 1800 dochází stále častěji k přírodním neštěstím: zemětřesení, hurikány, globální ochlazování. Tento fakt se nedávno potvrdil, když se zjistilo, že právě díky pirátům je Somálsko zemí s nejmenší produkcí skleníkových plynů. Piráti se ovšem mezitím stali parlamentní stranou, na pirátění v Somálsku se vyprdli, globální klimakterické změny se vymkly kontrole, v důsledku čehož v zemi české, moravské, i v pašalíku slovenském udeřila příšerná vědra.
Krafťáctví[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o mladé náboženství, vzniklé na počátku tohoto tisíciletí (třetího tisíciletí- pro cestovatele v čase). Toto náboženství vzniklo v jakémsi Azerothu, někde na druhé straně našeho vesmíru (nebo snad paralelního vesmíru). Vlastně se nic kloudného o tom neví. Jediní, kteří zde mohou něco zjistit, jsou závislí na droze World of Warcraft, protože pouze ti se takto, skrz jakýsi astrální septik, kanál, nebo portál mohou dostat TAM - což se však příliš nedoporučuje.World of Warcraft je totiž velice silná, těžce návyková a vposledku i totálně zničující droga, se kterou není radno si zahrávat. Přesto se tu a tam nějaký ten hrdinný vědec s voláním: "Pro lidstvo!" obětuje pro lidstvo. Čest jejich památce!!!
Církev Světla[editovat | editovat zdroj]
Církve Světla (ono je jich víc):
- Církev Světlo světa (La Luz del Mundo) se charakterizuje jako „oživení rané křesťanské církve”. Vůdce Světla světa je nyní Mexičan Naasón Joaquín García. Církev založil v Mexiku roku 1926 Garcíův děd Eusebio Joaquín González. Je zastoupena v 58 zemích a má přes 15 tisíc kostelů. Ženy mají při obřadech zakryté vlasy a jsou odděleny do mužů. Při každoročním shromáždění v mexické Guadalajaře vůdci věřící křtí. Církev podle svých údajů pokřtila na celém světě už pět milionů lidí a jenom v Mexiku prej má 1,8 milionu stoupenců. Při sčítání lidu v roce 2010 se ale k La Luz del Mundo přihlásilo jenom něco přes 188 tisíc Mexičanů. V minulých letech se její vliv šíří v USA, zejména v Kalifornii, která má velkou hispánskou komunitu. Naasón Joaquín García, jist si svou božskou protekcí, do té Kalifornie drze přicestoval. Co by se přeci jemu, Velkému Vůdci, mohlo stát? Ve Spojených státech však byl vůdce církve Světlo světa, onen Naasón Joaquín García zatčen, anobrž je mohutně podezřelý z obchodování s lidmi, znásilnění nezletilých a dalších kriminálních činů. Což i dala na vědomí kalifornská prokuratura. García a s ním tři ženy byli zatčeni na letišti v Los Angeles a hrozí jim všem obvinění ze 26 trestných činů. Zástupci církve, která má hlavní sídlo v Mexiku, samozřejmě věří, že se prokáže Garcíova nevina. Kalifornský prokurátor ve svém prohlášení uvedl, že Garcíovi a třem ženám hrozí obvinění za 26 zločinů spáchaných v jižní Kalifornii v letech 2015 až 2018. Patří k nim obchodování s lidmi, snímání scén sexuálního zneužívání dětí a znásilňování nezletilých. García, řečený Apoštol, svým nezletilým obětem vyprávěl o „králi a jeho milenkách” a tvrdil, že „posel boží nikdy nemůže být za své činy souzen”. No, uvidí se...
- - -
- Světlá stezka (Sendero Luminoso) je maoistická církev, založená na uctívání spisů Velkého Kormidelníka. Jejím zakladatelem a Vůdcem se v roce 1970 na univerzitě v San Cristóbalu stal marxistický profesor filosofie Abimael Guzmán. Jeho věrouka vycházela z božského učení Maocetunga. Světlá stezka hlásala své evangelium politickými vraždami a záškodnickou činností, mající za úkol podkopat ztrouchnivělý světa řád. Misijní činnost mezi prostými venkovany přinášela této církevní organisaci hafo nových věřících, kteří zcela dobrovolně a bezplatně vykonávali veškeré potřebné práce a činnosti, zajišťující neustálý růst blahobytu. Avšak poté, co se do prezidentského křesla v Peru roku 1990 dostal proklatý Japonec, razantní Alberto Fujimori, byl sen o novém ráji tvrdou botou vojenskou nemilosrdně rozkotán. Následovalo zadržení profesora Guzmána, jejího Velkého Vůdce a Kazatele, a církev Světlé Stezky začala zvolna uvadat. Protože však víra je, jak známo, nesmrtelná, i to uvadání Světlé Stezky je jen pozvolné. Tak se ještě celkem nedávno peruánské armádě se podařil nebývalý kousek. Po dlouhém čtvrtstoletí osvobodila skupinu věřících (dle armádních zdrojů "zajatců"), které církev Světlé Stezky využívala (opět podle nich) jako otroky. Dle peruánského o ministerstva obrany bylo mezi zachráněnými kromě 13 dospělých také 26 dětí ve věku od jednoho roku do 14 let, z nichž mnohé se zajatkyněmi během jejich oplodňování zplodili sami příslušníci Církve. Zbylé děti pak byly uneseny z okolních vesnic. Jejich rodiče přitom ze strachu z odvety zmizení svých potomků ani neohlásili. Zatímco dětští otroci byli určeni pro práci na farmách (oblast je proslulá produkcí kokainu), ženy se měly podílet na "plození nových rebelů". Mezi dospělými, kteří byli zachráněni, jsou i sedmdesátileté ženy, které byly před několika desetiletími přemluveny k dobrovolnému odchodu (dle vojáků "uneseny") z kláštera v Puerto Ocopa. Někteří z osvobozených zajatců si na svůj život ve víře za 25 let dokonce zvykli natolik, že svou záchranu odmítali a vojáci je museli i trochu přesvědčovat. Vojáků se pak přímo panicky bály ty z dětí, které byly vychovávány ve víře, že jsou to jejich nepřátelé a že je přišli zabít. Se zabíjením děti jistě měly své zkušenosti, vojáky odkrytý velký masový hrob zde mluví řečí jasnou a výmluvnou.
- - -
- Taky ovšem existuje jakási Církev Světla Svatého, má něco společného s jakýmsi Azerothem, takže to zas bude nějaká warkrafťácká pyčovina, kdy jde o dosáhnutí jakéhosi Osvícení, tedy pocitu blaženosti v náruči Světla. No, spíš to vypadá na fakt hustej matroš přímo psychedelickejch kvalit.
Církev Tmy[editovat | editovat zdroj]
Církev Tmy, neboli Tmářství: Základem této církve není ucelená soustava věroučná, nýbrž filozofie. Filozofie - temnomilectví, opak to filosofie.
Filosofie, řecky φιλοσοφία, z φιλειν (milovat, toužit po něčem) a σοφια (sofia = moudrost). Naproti tomu ζόφος (zofos) = temnota, tedy filozof = milovník temnoty. Filozofie byla zavedena filosofem Járou da Cimrmanem při zkoumání rychlosti šíření tmy coby jednoúčelový nástroj čistě pro tuto úlohu. Nepochopením, či snad záměrnou zlomyslností skrytě působícího tmáře, však bylo temnomilectví, tedy filozofie protlačeno do nových pravidel pravopisu českého, namísto původního mudromilectví neboli filosofie. Tolik tedy k vymezení pojmu filozofie a současně názorná ukázka jednoho ze způsobů prorůstání tmářství do běžného života.
Tak, jako parasitická rostlina ke svému životu a rozvoji potřebuje jinou rostlinu, kol které se ovíjí, rdousí ji a do níž vrůstá tak, aby si ji pro sebe podmanila, stejně tak tmářství prorůstá všemi ostatními náboženstvími se snahou podmanit si je. Nepotřebuje k tomu svou vlastní věrouku, právě naopak. Tak jako parasit na svém epitopu vystavuje část ukradené informace svého hostitele, stejným způsobem tmářství využívá vhodných částí věrouky svého hostitele coby mimikry, aby se v něm bezpečněji zabydlelo a snáze si jej podmanilo.
Tato filozofie tmářství je natolik evolučně úspěšná, že se mu ve větší či menší míře podařilo infikovat snad veškerá náboženství, co kdy existovala, existují, a nejspíš i existovat budou. Co víc, tmářství je natolik evolučně úspěšné, že proniká i mimo náboženské prostředí a má tendenci rozšiřovat se i do ostatních oblastí života.
Což vede k úvahám (samozřejmě temným), kam to všechno povede a jak to vlastně skončí...
Od Kazi[editovat | editovat zdroj]
| Náboženství | |||||||
 Křesťanství |
 Judaismus |
 Materialismus |
 Alkoholismus |
 Satanismus |
 Islám |
 Buddhismus |
 Chuckmaismus |
 Mikrobismus |
 Kabanosovci |
 Novopohanství |
 Hinduismus |
 Erotismus |
 Jediismus |
 Taoismus |
 Pastafariánství |