Mikrobohové
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Actimel. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
Mikrobohové, neboli "přátelské bakterie", jsou protiváhou mikrobubáků.
Co jsou zač?[editovat | editovat zdroj]
Tento rod bohů se v našem parthenonu objevil teprve nedávno, zřejmě jako protiváha o něco dříve vzniklých mikrobubáků. Je známo, že jejich matkou je mocná bohyně Věda. O totožnosti otce se v současnosti vedou spory, Věda je totiž mimořádně přelétavá a milenců má až několik stovek.
K čemu jsou?[editovat | editovat zdroj]
Mikrobohové svým uctívačům nabízejí nové, u ostatních bohů nevídané výhody. Namísto tradičního spasení duše a věčného posmrtného života totiž jejich věrní získají dokonalé trávení, minimum větrů (to i ve stresu) a ochrannou bublinu, která zabrání proniknutí jakékoli infekce do těla tím, že ji odpinkne. Tým Necyklopedie se v současné době zabývá i testováním síly a efektivity odpinknutí v závislosti na čase stráveném uctíváním mikrobohů.
Bohoslužba[editovat | editovat zdroj]
Mikrobohové jsou vskutku božstvy moderními. Nevyžadují stavbu svatostánků, nákladné obětiny, dlouhé obřady, dokonce ani pálení kadidla. Na kázání nemusíte nikam chodit, jejich kněží je předvádí v televizi, navíc jsou kázání vždy v podobě krátké hry (tento systém je pravděpodobně založen na úspěchu středověkých kostelních her). V těchto hrách jde většinou o obracení nevěřících. Bohoslužba jako taková je velice nenáročná, není k ní ani zapotřebí kněze. Jde pouze o přijímání posvátné tekutiny z malých modrobílých lahviček. Tato tekutina zřejmě slouží k ověření loajality vůči mikrobohům, protože jenom člověk se skutečnou vírou je schopen ji vypít.
Posmrtný život[editovat | editovat zdroj]
Jak už bylo řečeno, mikrobohové nenabízejí žádný věčný ráj, ani nevyhrožují peklem. Jejich uctíváním se tedy do nebe nedostanete. Není ovšem známo, že by měli něco proti vyznávání jiných Bohů, proto se pro zajištění tohoto aspektu své existence můžete vrhnout na vzývání kteréhokoli polyteistického systému. Lepíkismus je výhodným doplňkovým náboženstvím. Křesťanství, judaismus, jehovismus, ani muslimství uctívání více bohů mikrobohu-žel nepovolují, takže doporučujeme spíše některé formy buddhismu, hinduismus, šamanismus, či jiný z alternativních směrů, zejména ty, které nabízejí možnost povznést se na úroveň Antiků.
Výzkum posvátné tekutiny[editovat | editovat zdroj]
Vědecký tým Necyklopedie při Necykloverzitě věnoval svůj drahocenný čas výzkumu posvátné tekutiny požívané při bohoslužbě. Věřící tuto tekutinu požívají tváří obráceni k východu.
Náš tým podrobil výše zmíněnou tekutinu následujícím rozborům: fyzikálnímu, chemickému, biologickému a gastronomickému. První tři rozbory nám poskytly obrovské množství čísel nejrůznějších veličin, které jsou pro laiky zcela nesrozumitelné. Gastronomický výzkum, který byl proveden tak, že 5 pokusných osob vypilo obsah lahvičky označené posvátným zaklínadlem Actimel, vykázal 5 velmi podobných výsledků. Zde jsou:
Pokusná osoba týmu: | Výsledek analýzy požitím: |
Ervinpospisil | Teda ogaré, to je sviňstvo, totok. |
Karkos | Hrůza, umírám! |
Ráďa | Fujtajbl! Co to je? |
Nytra | To je blevajz! |
Zylbrsztajn | Uááááááááááááááááááááááááá |
Shrnutím číselných výsledků a analýzou výkřiků pokusných osob (všichni přežili), bylo nezvratně zjištěno, že obsahem všech testovaných lahviček s posvátným nápojem je kefír zředěný syrovátkou 1:1.
Poznámka: Výzkumníci pokus přežili jen proto, že to hned zneutralizovali slivovicí a dvěma panáky fernetu a definitivně jedním Ostravarem.