Tomáš Halík

		TENTO ČLÁNEK POTŘEBUJE PŘEJET PARNÍM VÁLCEM!!!
	Někdy jsou základy v takovém stavu, že je nejlepší socialistickou údernickou metodou vše srovnat se zemí a začít budovat znovu, lépe a radostněji.

Tomáš Halík
Biografické informace
Pohlaví	celibátní
Barva očí	RGB #633B39
Vlasy	RGB #514A44
Narozen	1. 6. 1948
Úmrtí	ne
Děti	Libor Halík
Národnost	židovská
Tituly	Monsignore Prof. PhDr., Th.D., D.D.(h.c.), etc. ... (prelát Jeho Svatosti)
Přezdívka	Tomáš Halík Masaryk; Mefisto
Zajímavosti
1	byl několikrát navržen na prezidenta ČR
2	už dlouho je prezidentem České křesťanské akademie, což je možná lepší
3	správné oslovení je: „Vaše Milosti“ (podle titulu Msgre., nemá to ale rád)
4	laureát mezinárodní ceny řádu svobodných zedníků templářů

Kdo má o Adventu nakoupeno?

Už Petr Rezek přesvědčivě dovodil, že profesor Halík, který se podle vlastních slov věnuje filosofii, když spí, se tím nemá chlubit. Poslední kniha Tomáše Halíka Dotkni se ran svědčí o tom, že se autor zabývá theologií buď těsně před usnutím, nebo ještě neprobuzen. Recenzenti se dostávají do podobných stavů: např. Pan Weiss v LN soudí na jedné straně, že je přehalíkováno - Halíka je slyšet odevšud, a zároveň Weiss volá po tom, aby bylo Halíka více, chválí popularizační styl profesorových textů a zároveň se přimlouvá za „systematičtější“ výklady, zkrátka píše jako v polosnu, sám sobě odporuje.

Ohlasy na většinu Halíkových knih se shodují v tom, že jde o spisovatele zcela jedinečného přístupu k tradičním křesťanským tezím. Jedněm se to líbí, jiným ne, ale zatím nebýt Rezka nevzal by snad nikdo v pochybnost Halíkovu kompetenci. Nechávám záměrně stranou nefalešné pastorační obstarávání, ohledy a jiné zásluhy Tomáše Halíka, které mohou mnohé v textu ospravedlnit. Co by ovšem chrápajícím recenzentům mělo zařvat do ucha je, že tu tleskají kýči. Weiss si pochvaluje „krásnou výpravu knihy“, která se začíná fotografií T. H. z poloprofilu se zavřenýma očima tisknoucí ksicht zezadu na krucifixu. Kniha končí reklamou na Vánoce a Velikonoce s T. H. - dárkové dvouCD - na obalech s fotografií T. H. an se klaní, ruce sepnuté a všecek ozářen odkudsi. V knize jsou pravda také výřezy z obrazů Mikuláše Medka, ale krása je slovo pro něco jiného.

Fotkám by nestálo zato se věnovat, konec konců šlo by je z knihy vytrhnout předtím, než ji darujete, jenomže kýčovitost kouká i ze způsobu jakým se tu uvažuje. Halík píše o dojemných setkáních s ranami tohoto světa, dojímavě líčí detaily a to, jak mu při nich naskakují obehrané citátky z klasiků (Dostojevský, Freud etc.) je jaksi převzdělán, tedy mudruje nad tou gymnaziální výbavou ve střetu s lidskou bolestí a u toho zůstane. Původní myšlenka, nebo pojednání těch jistě velice silných zkušeností se ukazuje zřídka. Zcestovalý profesor vypráví, co ho kdy napadlo, až člověka mrazí nad tím zvláštním cynismem intektuála, který se přiznává, že se mu útržky z knížek vyplavují i při pohledu na hladovějící děti. Vršení ismů, akademické řeči, povrchnost, odvozené přemýšlení naučené v dobré sofistické přípravce. Přitom nepochybně spisovatel tím vším sleduje dobrý úmysl a touží vzbouzet jen ty nejušlechtilejší city.

Nad hloupostí novinářů, kteří pro Halíkovy předvánoční publikace vytvořili kategorii duchovního bestselleru, se potom, co se předvedli hysterickým výstupem na obranu papeže příručkového libomudrcví, požitkářsví a kýče Kundery nepodivuji. Jen mě nad Halíkovými projevy napadá, jestli se dnes může i neherec stát dobrým farářem?

Tomáš Halík, Dotkni se ran, NLN, Praha 2008

	Článek čerpá z díla
	Kdo má o Adventu nakoupeno, Babylon 4/XVIII, 15. 12. 2008, s. III