Milan Kundera

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Milan Kundera (1. dubna 1929, Brno) je český spisovatel, který povýšil udání na úroveň plnoprávného literárního žánru. Jako uvědomělý svazák záhy po nástupu na univerzitu získal funkci kolejního důvěrníka, v této funkci musel udávat vše, co se na koleji šustlo. Záhy se mu zželelo všech nebohých SNBáků a StBáků, kteří denně museli číst stovky udání nevalné literární kvality a rozhodl se, že využije svého literárního talentu ke zkvalitnění udání, aby se příslušníci jejich četbou pobavili i vzdělali. Je pravdou, že jeho četba jeho udání vyžadovala více času, než četba jiných, zato však přinášela estetický zážitek.

Některá udání by bylo možné přirovnat k povídce, novele, či dokonce k románu, později dospěl Kundera dokonce k udání ve formě divadelní hry. Jeho udání se proto stala záhy mezi příslušníky bezpečnostních sborů velmi oblíbená a proto byl mladý talentovaný spisovatel vybízen k psaní dalších a dalších. Vděční policisté také prosadili, aby byl vyznamenán Státní cenou Klementa Gottwalda (1963), což mu vynahradilo nezměrné úsilí, které bez nároku na odměnu věnoval psaní svých udání.

V současnosti žije ve Francii a svými udáními obšťastňuje tamní policisty. Vzhledem k tomu, že M. Kundera si nepřeje, aby jeho francouzská udání byla překládána do češtiny, začali Kunderovi fanoušci v řadách českých policistů závidět svým francouzským kolegům a vymýšlet, jak ho donutit k návratu. V říjnu 2008 bylo proto zveřejněno, že 14. března 1950 Kundera udal západního agenta Václava Dvořáčka. Milan Kundera však tvrdí, že si to nepamatuje, vždyť přece udával třikrát týdně.

Zaznam624-1950-II.jpg

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Udavači majitelů klíčů (1962)
  • Směšné lásky: tři melancholická udání (1963)
  • Druhý sešit směšných udání (1965)
  • Žertovné udání (1965)
  • Udaná ptákovina (1966)
  • Třetí sešit směšných udání (1968)
  • Dvě udání, dvě svatby (1968)
  • Jakub a jeho udavač: Pocta Denisu Diderotovi (1971)
  • Udání na rozloučenou (1972)
  • Udání je jinde (1973)
  • Kniha smíchu a udání(1978)
  • Nesnesitelná lehkost udání (1984)
  • Nesmrtelnost udání (1987-1988)
  • La Lenteur de délation (Pomalost udání) (1993)
  • L'Identité de délation (Totožnost udání) (1998)
  • L'Ignorance de délation (Nevědomost udání) (2000)
  • Une rencontre in le délation (Srážka udání) (2009)

Knihovna Milana Kundery[editovat | editovat zdroj]

Na obranu Milana Kundery proti „pomlouvačné a dezinformační kampani“ se postavilo mnoho spisovatelů domácích (např. Václav Havel) i zahraničních (v jejich řadách i několik nositelů Nobelovy ceny). Kunderovo slavné udání hodlá oslavit i Národní knihovna. Proto zamýšlí svou budovu podle návrhu Jana Kaplického postavit i přes odpor Pavla Béma právě na místě bývalé studenstké koleje Kolonka v tehdejší ulici Jiřího VI. (předtím Belcrediho, později Obránců míru, nyní Milady Horákové) na Špejchaře, kde byl zatčen Václav Dvořáček. Toto místo je také známé nehodou tramvaje v roce 1982, kdy po pádu přezrálé šaliny z šalinovníku na vjezdu tramvajové smyčky zahynulo 7 lidí.


Milanové.jpg
Milanové
Milan BarošMilan BuřičinBc. Milan Chovanec • prof. Milan KnížákMilan Kundera • Ing. Milan Nejdemutho