Otroctví

Možná hledáte: Práce nebo Komunismus? A co třeba Kapitalismus?

„Největší ostudou otroků je, že nikdy nemyslí na blaho svých pánů, ale jen na sebe. To sobectví je donebevolající.“

- Aristotelés

Otroctví je forma zaměstnaneckého vztahu, v němž je jedna strana věčně nespokojená a ta druhá pracuje. Koncept otroctví spočívá v tom, že otrokář nabídne otrokovi práci výměnou za jídlo, ubytování, lopatu, sexuální služby, mlácení a jiné potřeby, které může otrok mít, pokud mu teda jeho otrokář povolí klást další požadavky a tím zatěžovat už teď svého depresivního „pána“.

Historie

Pravěk

První a zároveň i poslední generací, která zažila svět bez otroctví, byli lovci a sběrači. Tehdy se dělila společnost na tři vrstvy (všimněte si, že se jedná o prvočíslo), přičemž žádná z nich nebyla nucena k žádné práci a všichni všechno dělali zcela dobrovolně.

• Muži pravidelně utíkali od ohně na výpravy za mamuty, protože už tehdy věděli, že veganství není cesta a z posbíraných bobulí by chcípli hlady.
• Ženy zůstávaly u ohýnků, protože jim syrové maso zrovna nejelo a musely dbát na štíhlou linii.
• Děti vyčkávaly na jídlo u žen, protože se bály, že by je muži na svých výpravách ulovili. Postupně se z příživnictví stala norma.

Starověk

Mnohé mocné starověké státy by se bez pomoci významného množství otroků neobešly. Typickým případem efektivního využití otroků je stavba egyptských pyramid. Místní to nechtěli dělat, bylo vedro, písek byl úplně všude a tak svou dřinu outsourceovali otrokům. Zatímco otroci našli v práci smysl života, svobodní se mohli soustředit na pěstování kytiček, uctívání bohů a obchod. Všem se ulevilo.

V takové Římské říši panovala tradice, kdy lidé na nově dobytých územích dostávali příděly „chleba a her“, přičemž poté makali jako fretky a stavěli silnice stojící i 2000 let. V dnešní kapitalistické společnosti však lidé dostávají dávky, a proto silnice stojí nejdéle pět let, ale alespoň to je prvočíslo.

Tehdejší zdraví přeživší na nově dobytých územích byli transportováni do Kolosea, kde se mohli účastnit safari a krmení dravé zvěře a za odměnu získat dřevěný meč. Nebo mramorový náhrobek.

Izrael

Naopak Židé tehdy vykazovali v oblasti zacházení s otroky největší známky svobodumyslnosti a ohledu na okolí, což je docela zvláštní kontrast při porovnání s nejmodernějšími dějinami. V méně moderních dějinách to zase bylo naopak.

Jako starověcí izraelští otrokáři jste svému otrokovi nesměli poškodit zrak či chrup a museli jste ho nechat v sobotu odpočinout. Pokud byl váš otrok izraelského původu, museli jste dbát navíc na to, aby se nepřepracoval – na to nedbají ani dnešní „pokrokové“ státy v jihovýchodní Asii. Žádnému otrokovi jste nesměli zničit obydlí, neboť žádné neměl, ani na něj hodit bombu, neboť žádné nebyly, ani mu vyhrožovat válkou se Spojenými státy, neboť tehdejší indiáni lukem a šípem přes Atlantik nedostřelili.

A i kdyby indánští Amíci vynalezli způsob, jak vystřelit tak daleko, tak by trefili tak akorát Atény či Káhiru, protože mimo školní budovy neumí při střílení mířit. Mimo to by jim jejich vynález dříve nebo ještě dříve ukradla Čína, jak tomu obvykle bývá.

Středověk

Ve středověku si lidé řekli: „pojďme dělat, že jsme pokrokoví“. Proto se postupně rozhodli, že starý hnusný pojem cikáni otroci, nahradí novějším Romové nevolníci a pak sociálně znevýhodnění poddaní. Jako nevolník jste už nemuseli makat na půdě svého ota („otce“) rok, jen jste neměli volný výběr nástroje, kterým vás váš pán zbije. Ani výběr toho, jak moc nahnilý tuřín chcete jíst či jak moc mokré bude seno, na kterém budete ve chlévě spát.

Jako poddaný jste možná dostali o půl porce navíc, ale pořád lepší, než být ve 21. století naddaný – to běháte z jedné poradny do druhé poradny, z jedné školy do druhé školy, z jedné olympiády na druhou olympiádu a o svobodě se vám tak možná zdá, pokud teda stihnete během toho všeho i na chvilku zalehnout.

Tradiční prvenství opět drželi Židé. V ranném a vrcholném středověku zcela dominovali pražskému trhu s otroky. Celý obchod řídili, otroky transportovali a nastavovali ceny. Na tom není vcelku nic špatného, dnešní elitní obchodníci přece někde museli získat praxi. Jen se prosím hlavně neptejte, s čím židé obchodují v současnosti.

Novověk

Židovská nadvláda na evropském trhu s otroky byla tak silná, že se našlo pár statečných, kteří na loďkách odpluli do exilu, tehdy ještě neznámo kam. Když Evropané zjistili o existenci různých etnických skupin, řekli si, že by mohlo být fajn je taky zotročit. Tehdy si však neuvědomovali, že tento nápad dospěje k jednomu z nejhorších diskriminačních aktů všech dob. Do čím novější části novověku nakouknete, tím větší rozdíl mezi bílým a černým naleznete. Zatímco ke konci novověku byl černý v Evropě otrokem skoro automaticky, pro bílého bylo stát se otrokem skoro nemožné. Pokud se tedy zrovna nezadlužil nebo něco neplácnul o monarchii.

Návrat Kryštofa Kolumba z objevitelských cest byl pro evropské otroky pravým požehnáním. Najednou totiž nemuseli konzumovat jen kořenovou zeleninu, ale nově byly dostupné i brambory a ty tolik nenadýmaly, takže v chlévě bylo sice chladněji, ale lepší povětří. S rozšířením nikotinové závislosti se tento krok jeví jako velmi prozíravý.

19. a 20. století

V roce 1860 se snažil Abraham Lincoln kvůli diskriminaci zrušit celý model otroctví – vadilo mu totiž, že otrokem může být pouze černoch; o pět let později mu to vyšlo, a otrokem tak nemohl být vůbec nikdo. Těchto počinů za velkou louží si všimnuly evropské státy, které na rozdíl od NSA (Nespojených států amerických) k diskriminační otázce přistoupily mnohem liberálněji a začaly pracovat s modely všeobecného otroctví bez ohledu na rasu, pohlaví i věk.

Prvním průkopníkem evropské revoluce v otroctví se stal roku 1919 Vladimir Iljič Lenin. Ten v Sovětském slepenci založil Generální úřad pro likvidaci aktivních glaviček (rusky hlaviček) a zároveň položil základní stavební kámen asociace Generálních uspořádání lágrů akceptovaných Gosplanem. Tyto tábory pak výrazně rozšířil Stalin, který jim dal trefný název Generální určovací lokalita anárodního gainu (protinárodního zisku) a dal jim název gulag, protože jich po své zemi vytvořil tolik, že na konci jeho vlády už nešlo tak dlouhé názvy psát na psacích strojích, a to hlavně kvůli výrobním komunistickým plánům, které způsobovaly nedostatky papíru a barvy (ale nebojte, ocele bylo dost).

Po druhé světové válce se mocnosti rozhodly, že nastal čas své tábory s otrockou prací přejmenovat a předstírat, že otroctví už zmizelo. K tomu všemu vznikla OSN, která řekla, že by bylo fajn, kdyby státy řekly, že u nich otroctví není. A tak to státy znovu řekly. Pak OSN řekla, že by bylo fajn, kdyby ve státech otroctví nebylo. A tak to státy opět zopakovaly. Pak OSN řekla, že někde ještě pár desítek milionů otroků našla. Tak státy řekly, že hledá blbě a že je tak nízké odhady uráží.

Současnost

Otroctví v komunismu

Dnes máte tu výhodu, že pokud se vám nelíbí v kapitalismu, můžete bez přelézání plotu odejít a vypravit se na cestu do libovolné komunistické země, kde můžete nerušeně (až na pár kamer a trochu více babek práskaček) započat svou kariéru otroka; a říkat si třeba moderní otrok. V komunismu je váš pán stát, za těžkou dřinu z něj vytunelujete pár peněz a ty mu pak zase vrátíte v podobě 50% daně z příjmu a předraženého plesnivého pečiva.

Otroctví v kapitalismu

Pokud vám plesnivé pečivo nevoní, můžete zůstat v kapitalismu, kde máte přístup k rozmraženému pečivu, které je plné chemie, takže nezplesniví nikdy.

V kapitalistické společnosti máte na výběr z více typů zaměstnání. Existují zde lidé zaměstnávající lidi, kterým za jejich těžkou práci platí minimální mzdu – tzv. manažeři firem. Dále zde žijí lidé, kteří své podřízené platí malým procentem svých aktuálních výdělků – tzv. vlastníci restaurací a rozvozových služeb. Ti ale nezapomínají nastavit strop, tedy maximální výši výdělku, kterou vám vyplatí, zbytek jde jim do kapsy.

V kapitalismu můžete i podnikat. Musíte však odevzdat 50 % za nájem, 30 % jako daně a 10 % vašim starým spoluobčanům na předvolební úplatky důchod. Nestačí na jídlo? Čínské polívky, dávky či půjčky jsou i zde.