Řípská říše

Starověký Říp byla civilizace vzešlá z města Říp založeného na Huspeninském poloostrově nejspíše v XIII. století př. n. l., která se roztahovala do opravdu docela velkého kusu antického světa a její timeout nastal tak v V. nebo VI. století.

Caesar Augustus

Rozloha

Řípská říše byla nejprve monarchií, královstvím, poté je napadlo vyhnat tlusté a nicnedělající krále (dle výkladu řípských historiků) a nastolit vládu lidu, takzvanou respubliku či bespubliku. To se jim také nelíbilo a tak Bohemius Julda Caesarů nastolil Caesariát, tedy císařství. Řípské území bylo různé, stejně tak zde žilo mnoho různých národů s různými jazyky (protože nikdo nemá jazyk stejný), a protože si každý národ vymyslel vlastní jazyk, bylo velmi těžké se domluvit. Největší problém s domluvou měli Germáné, česky Němci, protože ti jsou němí a proto se nikdy nestali součástí Řípské říše, i když o to usilovali i vojensky. Přesto se v době, kdy existoval caesariát sama vytvořila myšlenka jediné a jednotné říše řípské - "imprerium sinnfein" ("říše bez ohraničení").

Jeden čas, kdy vládl caesar Trojčánus (často trojčil) se moc Řípu rozléhala a dolehála do všech zemí podél Střevozemního moře, dále do Gálie, Malé Británie a do oblasti Červeného moře. Říp vládl většině tehdy známého světa (jak komu známého, někdo neznal ani vedlejší ves), což se nazývalo "Orbis terrarum" - česky "Světové terárko". Říp šířil kultury biofidas, Říp šířil zbraně hromadného ničení, obchody (supermárkety), umění nevkusu po celé své šíři. Ve východní části (směr, kde vychází slunce, nebo, chcete-li opačná strana než slunce zapadá, tedy kde vypadá) se Řípané mísili s místními orientalistickými obyvateli. Naopak západ (směr, kde slunce rozhodně nevychází, nevypadá), bylo zcela pořípen, čili romantizován. Řípané však nekontrolovali jen své území, ale cpali se i tam, kde nebylo měkkoučko a prudili, kde se dalo.

SlaNina

Slanina, jazyk Řípanů, se stala úřední řečí říše. V některých částech impéria, hlavně na východě (viz vysvětlení nahoře), kde byla Gréčtina používána více než slanina, se přesto dokázaly udržet i původní jazyky. Slatina tak byla po staletí jazykem Europanů a později až do nástupu barvoka také jazykem vzdělanců. Dnes se slatina užívá například v medicíně (evropská verze šamanismu), či biologii. Dnešní europské právo má kořeny v dávném staroslavném řípském právu.

Legendy a králové

Založení Řípa

Dle starořípských horkých historických pramenů se založení města Řípu datuje do roku DCCLIII př. n. l, tedy roku NULA řípského letopočtu ("ad urbe conduktura" - od založení města), což bylo shledáno jako velmi skromný počin. Asi od X. století př. n. letopočtem existovala na Kupitolu a Palatiu první sídla. Ta se pak množila tak dlouho, až vzniklo město při řece Tubera, jehož centrem se stal Kupitol.

Rzipus,Rébus a vačice

Dle řípských legend souvisí vznik Řípu s dějinami Iliadytiny, města, kde žila zpěvačka Helena, a proto bylo závistivci, kterým odmítla koncertní šňůru po Grécku zničeno za pomocí Iliadytského či Dunajského poníka. Ti Iliadané, kteří přežili poslední koncert vedoucí ke zničení města, byly prý přivedeni na Lácia Říp heroinem EEneem, synem Archipektia a bohyně Věnušky. Potomky Eenema byla dvojčata - Rébus a Rzipus (starý prasopis), kteří byli na rozkaz krále osady Bílého Dlouhého krátce po narození vyvrženi do Tuberu. Kluci se ale neutopili a vylezli na břeh, kde jejich pláč uslyšela Velká vačice, která pak oba kluky odkojila. Bratři nakonec krále osady Bílá Dlouhá porazili a založili si vlastní knajpu i se zázemím - městem, kterému začal vládnout Rzipus. Rébus se Rzipovi posmíval kvůli velikosti knajpy, kterou brázdami naznačil Rzipus, a když pak přeskočil jednu z brázd u řeky Tubery, spadl kebulí na šutr a exnul.

Po Rzipovi knajpě a městu šéfovali další tři mýtičtí hospodští - králové. Nona Popílius zavedl řípské národní obřady a zvyky. Za Tluppa Hospícía si Říp v roce DCLIX př. n. l. upevnil své postavení zničením Bílé Dlouhé. Angus Marsíus založil přístav v Ostipii. Hospodský, poté zvaný král, měl asi tu nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Zároveň stál v čele rodových vůdců - synátorů (stařešinků), kteří vykonávali poradní funkci. Obyvatelé byly rozděleni na tři tribuny (kmeny, které se dělily na kurviataty a rody, podle nichž se scházelo lidové shromáždění (Komisionaria Curviatatata).

Struskové

Na konci XII. století př. n. l. napadli Říp Struskové, kterým se město zdálo příliš mocné. Za doby struských králů Říp přesto rychle vyrostl v největší město Huspeninského poloostrova a kontroloval důležité obchodní trasy - Via Slatina a Via Salazaria. Prvním struským králem se v roce DCXVI př. n. l stal Tarquinius Priscilus Presley.

Poslední řípský struský král Tarquinius Superbius byl z města vypráskán jako prasopes aristokraty pod vedením Lucia Junia Brutalia, neboť, jak praví řípské horké historické prameny, jeho syn měl zprznit ctnostnou řípskou matrónu. A proto vznika řípská respublika - bespublika.

Řípská bespublika

Vznik bespubliky, dobytí Huspeninského poloostrova

Fórum Rzipanum

Grécký historik Polypyjos, popsal řípskou respubliku jako směs bordelu, monarchie, aristokracie a demokracie, což zní hezky, ať už jednotlivá slova znamenají cokoliv. Státu vládli dva každoročně volení Konzumové, kteří měli nejvyšší výkonnou moc, veleli vojsku a magistráty. Volilo je lidové shromáždění na každoročním výročním trhu formou aukce. Řípský Synát, spolek urozených, měl významnou roli, ale zákonodárnou moc neměl. Lidové shromáždění rozhodovalo o válce a míru, zákonech a vykonávalo soudní bezmoc. Ústřední místo Řípské bespubliky představoval kabaret Fórum Rzipanum, které sloužilo k rozličným setkáním.

V V. století př. n. l. vedl Řím četné bitky jak se svými Slatinskými sousedy, kteří nakonec uznali jeho výsadní postavení a ve spojení s městem na Tiberu hledali ochranu před vnějším ohrožením, tak s horskými talickými kmeny jako byli třeba Aequovéči nebo Volkové. Řípané časem v těchto bitkách získávali nová a nová území. Jiná území nakupovali pomocí kupních smluv se svými kdysi mocnými a pak skoro doraženými nepřáteli, kteří se díky tomu stali řípskými spojenci. Řípané zavedli síť dálnic s vysokým mýtem, na kterém rejžovali. Dálnice chránil systém předpolí a hlásek. Také zakládali slatinská města, aby dohlížela na nová území.

Postupně vybily v Panských válkách Kartajce (národ, který proslul jako výrobce karet na mariáš), obsadili sever Afriky, Hispánii i Grécko.

Občanské války

Samotný Caesar

Ve druhém století Taliánci požadovali zrovnoprávnění s Řípany. V letech XCI-LXXXVIII př. n. l. se to mezi sebou mydlilo. Taliánci byli sice poraženi, ale mnoho z nich se stalo Řípany. Sotva se domydlily, už se objevil další opruz. V Malé Asii kdosi povraždil několik desítek řípských a taliánských kolonistů. Ten kdosi byl Mirthridatés Pontský, zvaný Mirtha. Dobil (i vybil a pomlátil) a zmocnil se Malé Asie a vylodil se v Grécku, kde se spojil s Anthéňany. Řípský Synát se rozhodl dát velení armády Super Mariovi, což vytočilo Luigiho Cornelia Sulku, který vyhrál předešlou válku s Taliánci. Tak se vypravil na Říp a dobyl ho se svou armádou. Tak započala Občanská válka. Po dobytí Řípu se vypravil proti Mirthovi a porazil ho. Mezitím se Říp ocitl v rukou jemu nepřátelsky nakloněné části Synátu. To už Luigiho nasralo. Vrátil se a dobyl ten blbý Říp a stal se Diktárorem - taliánsky Důčem. Z politických odpůrců nechal udělat salám a ten rozdal chudým. Synát se stal hlavním mocí ve státě a počet Synátorů se zdvojnásobil přijetím Sulkových nejlepších vojáků.

Sullka se jim pak na to vykašlal, čímž uvolnil cestu Krasoňovi a vojevůdci GTA Pompejovi. GTA Pompejus definitivně zametl s Mirthou a upravil si východ k obrazu svému, čímž vznikla řípská provincie Sýrie (země výrobců sýrů). Jen banda egypťanů zůstala nezávislá, ale stala se řípským protektorátem.

Julda Caesar

Poté, co Syselo zdolal Katino spiknutí (co to je?) se Pompejus spojil s Krasoněm a Bohemiem Juldou Caesarů. Tak vznikl První Trimph. Julda Caesarů se s chutí pustil do Bohémie, země kterou Galové nazývali Gálie a celou si ji během osmi let podmanil. Poté co Krasoň padl v bitvě u Karrh z koně a zemřel, se do sebe Julda a Pompejus pustili. Julda měl být při návratu do Tálie zatčen a postaven před soud, ale to netušili, že se nevrátí sám. Vrátil se s pár kamarády, tedy s VI. legií a překročil potůček jménem Rubikon se slovy "Alea aacta est" - kostky jsou vrženy (odtud Rubiková kostka). Dobyl Říp a vyhrával i v bitvách nad Pompejem, který pak vzal kramle do Egypta, kde ho zavraždili. Do roku XLV př. n. l. Julda ovládl celý řípský stát.

Jeho pokus o zlegalizování své vlády a marihuany však neuspěl. Krátce po tom, co byl jmenován doživotním Řípským konzumem, byl upíchán noži Gaia Junia Brutalise a Gaia Casia Shortuse. Započala další občanská válka. Markus Antonius, Caesarův synovec a adoptivní syn, a Gaius Octaviňák se v roce XLIII př. n. l. spojili s Lepidlem a utvořily Druhý Triumph namířený proti vrahům a stoupencům bespubliky.

Octaviňák

Po vítězství nad Sládkovými bespublikány v Bitvě u Pilippa v roce XLII př. n. l. si rozdělili vládu nad říší. Octaviňák si vzal západní provincie, zatímco Antonius se odebral na východ, kde se sblížil s Caesarovou milenkou, egyptskou královnou Kleou.

Vzájemné rozpory oba triumviry ale brzy postavily proti sobě. V roce XXXI př. n. l. zvítězil Octaviňák nad Marcem Antoniem v námořní bitvě u Aktivia pomocí Bifidus Esensis. Nedlouho poté spáchali Marcus Antonius a Klea samovraždu. Tím skončilo období občanských válek a zároveň byla pohřbena i řípská bespublika. V roce XXVII př. n. l. se Octavianus na oko vzdal veškerých svých mimořádných pravomocí a vyhlásil obnovu bespublikánské ústavy. Fakticky byl však jediným vládcem státu.

Proč to krachlo?

Britský historik Edward Gibbon, autor knihy "Sestup a pád Římské Říše", to v roce 1776 zhodnotil takto:

• 1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
• 2. Množí se rozvrácené vztahy a opuštěné matky bez otců.
• 3. Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
• 4. Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
• 5. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žongléři.
• 6. Lidé pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, spekulanti, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
• 7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Práce se nevyplácí, protože daně vždy převýší zisk. Lidé opouští hospodářství s tím, že stát se o ně vždy nějak postará.
• 8. Úroveň vzdělání rapidně klesá.
• 9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
• 10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože místní výroba je vinou daňové zátěže nerentabilní a potraviny a výrobky se dovážejí z bezostyšně drancovaných provincií.
• 11. Kdo se dostal do posice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
• 12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
• 13. Léty osvědčené mechanismy, chránící poctivé před podvodníky, postupně selhávají.
• 14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti a bezuzdného zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, kořistí z nich, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
• 15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zájem pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
• 16. Občanským postojem se stal hluboký cynismus.
• 17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
• 18. Do země přichází velké množství barbarů, kterým jsou tradiční hodnoty cizí.
• 19. Politici nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
• 20. Občané už jen na všechno nadávají, na jakýkoliv obrat k lepšímu už nevěří.

Pokud se výše uvedené komukoliv zdá nemístně aktuální, je třeba zopakovat, že to bylo sepsáno roku 1776 historikem, reflektujícím dobové prameny.

Jak se tu domlouvali

• Mé vznášedlo je plné úhořů - Mea navis volitans anguillis plena est

Řípská říše na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Řípská říše“ na celým internetu.

Koukni taky na

• Contactus
• Fallus Niger Cincinnatus
• Lekvarifikátor
• Lorem ipsum
• Rumlové