Lekvarifikátor

Titulní strana Voynichova rukopisu s (poněkud setřelým) vyobrazením klasického lekvarifikátoru

Lekvarifikátor, anglicky Lequarificator, francouzsky Lequarificateur je polyfunkční automatický přístroj, známý již starým Římanům, kteří jeho zjednodušenou formu, tzv. "Lequarificator Vulgaris" hojně využívali.

První důkazy o existenci tohoto víceúčelového zařízení nacházíme ve vyobrazeních na zdech jeskyně ve francouzském Cro Magnonu. Nelze zpochybnit fakt, že ono zařízení, i když ve své primitivní podobě, bylo zjevně používáno i lidmi neandrtálskými. Důkazem budiž jeskynní malba z jeskyně u Lausselu (Dordogne), pocházející z doby před 20 000 lety.

Lausselská Venuše s lekvarifikátorem. Nález z jeskyně u Lausselu (Dordogne) pocházející z doby před cca 20 000 lety.

Nejstarší nálezy

Doposud nejstarší archeologické nálezy, které byly učiněny ve francouzském Chilhacu a které pocházejí nejspíše z doby před 1,8 milióny let, a to dokonce před našim letopočtem, kdy silné indicie vedou k závěru, že jistá forma velice primitivního lekvarifikátoru byla známa už pralidem typu Australopithecus a Ardipithecus. Do střední a východní Evropy se tento přístroj rozšířil nejprve agresivní, ba přímo výbojnou politikou římského císaře Tita Flavia Vespasiana počátkem našeho letopočtu. Právě této skutečnosti vděčíme za zdomácnění se lekvarifikátoru v zemích Koruny České i v Uherském království. Na tomto faktu nic nezměnily ani prudké nájezdy hord Avarů na přelomu 6. a 7. století, o nichž bylo známo, že lekvarifikátory přímo pohrdali a už samo jeho vlastnictví bylo posléze dokonce trestáno smrtí. Sám vznik Sámovy říše byl ve velké míře veden i požadavkem svobodného přístupu k držení a používání lekvarifikátorů. Samo dnešní slovo lekvár pochází z latinského slova elecuarium, což bylo Římany používané zjednodušené, leč velice praktické provedení původního lekvarifikátoru i jeho výsledného produktu.

První zmínky

Poprvé se s pojmem "lekvarifikátor" setkáváme v Zákonu dvanácti desek (Lex duodecim tabularum) z poloviny 5. století př. n. l. Jednalo se o dvanáct bronzových desek, které byly vystaveny na Foru Romanu. Dovoluji si předmětnou část citovat:

[2] . . . morbus sonticus . . . aut status dies cum hoste . . . quid horum fuit unum iudici arbitrove reove, eo dies lequarificatorum esto. (Festus 290; 273; Cicero, de off. 1, 12, 37)

Podrobný popis

Podrobný popis sestavy a funkce lekvarifikátoru z prvé poloviny XVI. století, jak byl v té době znám a používán

Nejlepší popis i vyobrazení lekvarifikátoru, tak, jak byl používán v 16. století, obsahuje Voynichův rukopis z prvé poloviny onoho století, a to na stránkách 247 až 269, které bohužel chybí zcela, či jsou dochovány pouze fragmentárně (ohlodaly je myši). Z dochovaných fragmentů vyplývá pravděpodobnost používání frakční depatokisační konverse s nepříliš jasně popisovanou následnou rektifikací/purifikací blíže nespecifikovaného "lekváru"

Naštěstí podstatná část popisu je zde přiložena a ta sama už vysvětluje mnohé. Další vyobrazení lekvarifikátoru, byť věky již poněkud setřelé, se nachází i na přední straně zmiňovaného manuskriptu.

Spiklenecké a konspirační teorie

Z trollích farem na území někdejšího Sovětského Svazu povstal hoax, který slovo lekvarifikátor má za odvozené od slova lekvarifikace, kteréžto pak má za pouhý pitomý překlep (angl. overgossip) slova "rekvalifikace".

Je jasné, že tento na prvý pohled zřejmý nesmysl má jen znevážit úsilí vědců i prostých badatelů, kteří své nejlepší duševní úsilí i nejlepší roky svého života položili na oltář vědy a pokroku při práci na poli výzkumu světodějného významu lekvarifikátoru.
Tak takhle tedy ne, soudruzi trollové! Lekvarifikátor si rozvracet nenecháme!!!

A BASTA!