Neandrtálci
„Neandrtálci vymřeli, ale zůstala nám jejich DNA. Teď můžeme editovat lidské kmenové buňky a vypěstovat si vlastní neandrtálce. Nebo alespoň jejich organoidy.“
Neandrtálci jsou společnými předky Slovanů, Germánů, Keltů, Bazmeků i Bašmaků. Vyznačovali se bílou pletí, světlýma očima a dlouhými zrzavými vlasy. Měli fakt robustní postavu, výrazné nadočnicové oblouky a chyběla jim brada. Jejich ženy měly malá nebo větší, každopádně však roztomilá prsa. Měli schopnost řeči, jsou u nich doloženy také náboženské a kulturní prožitky. Na českém, bavorském, běloruském, belgickém, skotském a irském, též v Železných horách. Na venkově jakož i v maloměstech (skutečná velkoměsta v těchto zemích nejsou) se můžeme dodnes často setkat s lidmi s neandrtálskou fyziognomií.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Neandrtálci nikdy nemuseli vyplňovat kádrové dotazníky, takže nevíme, zda měli původ dělnický, rolnický, úřednický nebo snad velkoburžoazní. Jisté však je, že jejich přímý předek se jmenoval homo heidelbergensis. Žil asi 800 000 let v slavném univerzitním městě Heidelbergu. Ježto průměrný student heidelberské univerzity studuje 8 let, byl homo heidelbergensis asi stotisíckrát vzdělanější než průměrný heidelberský absolvent. Ze zmíněných 800 000 let strávil sto tisíc let studiem lingvistiky, dalších sto tisíc studiem matematiky, 100 000 studiem medicíny, stejnou dobu studiem filosofie, 200 000 let studoval práva a zbytek času teologii. Po dokončení studia se zmíněný homo heidelbergensis odstěhoval do Neandertalu, zabydlel se nedaleko tamního nádraží a tím se z něj stal homo neanderthalensis.
Joachim Neander[editovat | editovat zdroj]
Nejslavnějším neandrtálcem všech dob je Joachim Neander, protestantský duchovní ze 17. století, který v kostele v Neandertalu kázal a hrál na varhany. Zde byl však nespokojený, protože mu do kostela nikdo nechodil a on neměl koho obracet na víru. Proto si sestrojil stroj času a přesunul se do doby, kdy v okolí žilo mnoho neandrtálců.
Mezi nimi zahájil svou misijní činnost a záhy je všechny získal pro reformovanou víru. Své neandrtálce také naučil mnoho pietistických duchovních písní. Mezi nejznámnější z nich patří Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren, která se později stala hymnou Spolkové republiky Neandertálsko. Další píseň, jež stojí za zmínku, se jmenuje Vichřice hrozná nastává, bouře velká povstává (německy Ein grosses Wetter kommt daher). Má 29 slok (všimněte si, že je to prvočíslo) a je to takový protest-song proti bouři. Než tuto píseň celou přezpíváte, bouřka spolehlivě ustane. A co teprve, když ji zpívá sbor neandrtálců! Ti se však tehdy ještě nejmenovali neandrtálci, začali se takto nazývat teprve z vděčnosti po Joachimu Neanderovi.
Další neandrtálci a neandrtálkyně se jmenovali Gottlieb, Wolfgang, Siegfried, Wilhelm, Friedemann, Brunhilda, Walburga, Jaromír, Svatopluk, Slavoj, Záviš, Drahoslava, Bohumíra, Eva a Vašek, Pat a Mat, Conchobair, Tadgh, Madudan, Muiredach, Banshenchas, Muriel a Modwenna. Adolf mezi neandrtálci nebyl.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Neandrtálci žili v době kamenné. To znamená, že měli kamenné nástroje, kamenné oblečení, kamenná auta, kamenné televize atd. Výjimkou byli neandrtálci v Neandrtálské demokratické republice (NDR), kteří měli všechno z bakelitu. Neandrtálci měli také kamenné mince, které se nazývaly, jak jinak, Neanderthaler. Česky se jim říkalo tolary a od toho jsou také odvozeny dolary.
Jenže doba kamenná již skončila. Jak říká Václav Klaus neskončila proto, že by došlo kamení. Problém však nastal (to už Václav Klaus neví), když došli mamuti, jimiž se neandrtálci živili. Proto hledali jiný zdroj potravy až nakonec začali jíst prasata, která zatím nedošla. Je štěstí, že neandrtálci nevyznávají islám nebo judaismus, jež pojídání prasat zakazují. Zásluhou Joachima Neandera je jako protestantští křesťané jíst mohou.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Neandrtálci byli vždy velice družní, a tak s povděkem přijali, když je Joachim Neander naučil různé společenské hry. Mezi nejpopulárnější patřily:
Konec neandrtálců[editovat | editovat zdroj]
V důsledku globálního oteplování došlo někdy před 30 000 lety k příchodu kromaňonských ekonomických imigrantů z Afriky a také uprclíků ze Sýrie do tehdejší Evropy. Tito imigranti se nepřizpůsobili místní neandrtálské kultuře, ale zavedli v původně neandrtálských zemích své zvyky a nakonec nad neandrtálci převládli.
Blíže viz článek Studená válka.
Návrat neandrtálců[editovat | editovat zdroj]
Pokud neandrtálci náhodou obývají nějaký sychravý onen svět, tak poslední dobou jistě se zájmem sledují všetečné molekulární laboratoře. Ještě před pár lety by to byla naprostá utopie ze psychedelických seancí molekulárních výzkumníků, teď to ale vypadá, že technologický růst nezadržitelně spěje k okamžiku, kdy neandrtálci dostanou reálnou možnost vrátit se zpátky do hry. A pak vypukne opravdový mazec.
Nedávno bylo ohlášeno první zběžné přečtení genomu zmíněné neandrtálské ženy z Vindiji. Podle Stephana Schustera, genetika z Pennsylvania State University, ale takto přečtený genom prakticky jistě obsahuje veliké množství chyb. Schuster odhaduje, že pro věrohodnou rekonstrukci genomu neandrtálce bude nezbytné vytáhnout DNA alespoň z pěti různých fosilních vzorků a veškeré úseky DNA neandrtálce přečíst nejméně třicetkrát. Na první pohled to dělá dojem spousty práce, ale pro dnešní ďábelsky rychlé sekvenátory a výpočetní centra to nepředstavuje žádný problém. Je jistě pravda, že rekonstrukce kompletní DNA ještě zdaleka neznamená zrození maličkého plačícího neandrtálce. Na vzniku nové živé bytosti se podílí spousta dalších informací, například řada životně významných nastavení chemických značek na DNA, jako je metylace bází či acetylace histonů anebo množství faktorů nastavených ve vajíčku před startem vývoje embrya. A při sběru těchto informací nám fosilní materiál bohužel moc nepomůže. Neandrtálci mají ale opět velké štěstí v tom, že jako naši bezprostřední příbuzní mohou být naklonováni s využitím vajíček nebo jiných buněk lidských, popřípadě šimpanzích dárců. Oficiálně zatím nemáme s klonováním zástupců rodu Homo příliš velké zkušenosti, to se ale může brzy změnit.
Vědce i veřejnost neandrtálci očividně fascinují s neutuchající intenzitou. Jejich návrat je možná už jenom otázkou času. Podle odborníků jsme s neandrtálci v Evropě a západní části Asie společně žili zhruba 5 až 7 tisíc let, než jsme je úspěšně vytlačili, pozabíjeli a nakonec i sežrali. Bude skvělé dobrodružství dokázat si, že máme na to, je vrátit k životu. Nepochybně díky tomu postrčíme technologie zase o něco dál. A taky jim to, bez přehnaného sentimentu, tak trochu dlužíme.
Na oživování neandrtálců se nesmírně těší armáda bioetiků, od nichž se jistě dočkáme zmateného filosofování i filozofování a záplavy etických stanovisek. V médiích se bude řešit, jestli by měli mít noví neandrtálci kompletní lidská práva, jestli je politicky korektní vracet neandrtálce do světa, který je jiný, než jejich doba ledová, zda mají neandrtálci duši a podobné nesmysly. Jak ovšem ví každý věrný fanoušek Macha s Šebestovou, doba ledová je sice doba ledová, ale dnešek se podle nefalšovaného člověka neandrtálského pana Bumla nedá s dobou ledovou vůbec srovnat.
Pro pokoj etiků lze samozřejmě každému plnoletému neandrtálci nabídnout volbu mezi životem v prohnilé civilizaci našeho druhu a sebevraždou. Což lze samozřejmě nabídnout i oněm etikům.
(Zsosnuto z Osla)[1]
NEANDRTÁLCI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE!