Afrika Korps

NEBEZPEČÍ!!   Prohlížení nebo čtení této stránky může být smrtelné, nebo ještě horší 17 161 uživatelů bylo vzápětí po přečtení omráčeno, kastrováno, a znetvořeno pro odvahu vidět tuto stránku. If you just got here and are feeling dizzy due to losing a pint of blood from the stump where your arm used to be, please stumble away and call for help, then lay down in the gutter and pass out.

Vzácný snímek vojáků Afrikakorpsu jak si dávají do trumpety u El Alamejnu (cenzurováno).

Jaký je rozdil mezi hodinkama a Rommelem?

Hodinky jdou dopředu a dělají "tiktak"

Rommel jde dozadu a dělá "taktik"

Afrika Korps bylo jméno skupiny těžce ozbrojených německých turistů poslaných pod velením Ervína Rommela Hitlerem někdy mezi únorem a dubnem 1941 do teplých krajin aby sehnali v Třetí říši nedostatkové banány. Došli až na hranice Egypta, kde se ale nepohodli na ceně jízdenky dál. Pro nedostatek svého tradičního piva byli v horkém klimatu brzy nuceni kapitulovat před žízní v nádražní restauraci. Rommel z toho onemocněl, a utekl do Německa letadlem.

Historie a první vystoupení

Příslušníci Afrikakorpsu se diví, že jsou v Libyi, když si koupili zájezd do Alp.

Afrika Korps byl vyslán v rámci italsko-německé "družby mezi zaostalými národy Evropy a národy Afriky které by nejradši o Evropě nikdy nic neslyšely" (předchůdce současné soutěže Eurovize, ale homosexuální podtext nebyl tak silný) do Libye, kde měl posílit otřesenou pozici italských flašinetářů proti náporu ilegálních kopií vojenských pochodů vatikánské gardy a soundtracku z filmu Čaroděj ze země OZ. Původní destinací souboru byl karlínský přístav, který měl okupovat a zabezpečit jej pro totalitu a německou odborářskou rekreaci, ale omylem cestovní kanceláře Fischer, která zájezd na poslední chvíli zařizovala, skončil nakonec tento folklórně-turistický sbor v přístavu Benghází.

Po krátkém rozkoukání se vedoucí souboru Ervín Rommel snažil zahájit šňůru vystoupení jak pro spřátelené beduíny (okolo osmi osob a jednoho naštěstí hluchého velblouda, jinak by to bylo týrání zvířat) tak i odpůrce německého folku, kterými chtěl dosáhnout naprostou dominanci německé zábavné hudby na sever od rovníku. To se mu částečně podařilo, i když na řadě míst po jeho souboru posluchači stříleli, a kolonialističtí Britové obávající se o existenci svého nahrávacího impéria proti němu dokonce nasadili těžké tanky typu Waltzing Matilda (valčíková Matylda) a obzvlášť nebezpečné australské hráče na didgeridoo, často mylně považované za ukořistěné fujary Afrikakorpsu.

Jedním z největších vystoupení bylo obléhaní koncertního sálu v Tobrúku, kde musel Afrika Korps obklíčit celé město aby mu publikum nemohlo uniknout. Jelikož se tímto postupem vzdálil od svých základních táborů, ve kterých zůstalo jen několik korutanských stařen v bikinách, které byly často napadány totálně zhuleným Yettim, stojícím ve službách speciální skupiny násilnických britských pankáčů The Sex Pistols, musel se tam stáhnout (a taky by jinak Rommelovi ruply jeho ty kšandy, v němčině die Schlee což mělo za následek ukončení celého výletu.

Další vystoupení

Arabská kráska vítá Afrikakorps palmovým vínem, protože v BBC zaslechla, že její kolaborace nezůstane bez odplaty. Německá reakce - zvracení - ji nemile zaskočilo a rozhodla se že si teda asi tu Leicu nekoupí.

Po krátkém osvěžení volks(so genannte) pivem (navzdory snaze Britů přerušit za pomoci vzducholodí jeho dopravu Panamským průplavem, značné množství této tekutiny k vedení války nezbytné jim proklouzlo Beringovou úžinou a následně i hrdly německých vojáků) a pečlivém zahrabání mrtvol těch německých turistů, kteří tento pozdrav domoviny, jemuž částečně odvykli, nesnesli moc dobře; navrátil se Afrikakorps k Tobrúku, odkud se části publika podařilo uprchnout, část byla vystavena osudu horšímu než smrt, totiž poslechu pásma bavorských lidovek, spojenému s lascivní taneční show korutanských důchodkyň. Řada indických zaříkávačů hadů se pod tímto mohutným dojmem snažila udusit vlastním turbanem, a ti odvážnější z nich dokonce emigrovali do Finska. To však byl poslední úspěch celého zájezdu - při pokusu prodloužit turné i do Egypta Rommel při vyjednávání o slevu na železnici, navzdory snaze podplatit přednostu stanice zásobami německého piva, kořalky pálené z datlí a známé pod obchodní značkou Schnapps (do Francie exportováno jako Chenapse, ale před vylitím to stejně moc nezachrání) a bavorské tlačenky, neuspěl. Další ránu mu zasadila potyčka mezi jeho elitním pěveckým sborem a několika arabskými pašeráky hašiše a jejich zcela zfetovaným velbloudem kteří v prostoru mezi nádražním bufetem u El Alameinu a Habeší zdecimovali Afrikakorps, který o něčem takovém v životě neslyšel.

Safari v poušti si bylo nutno připlatit Povšimněte si autobusu v popředí.

Konečný a drtivý úder zasadila Afrikakorpsu Lochneska, která přerušila přísun nebezpečné substance známé jako bier - to udělala z oddanosti králi typické pro skotské nacionalisty a taky z vypěstovaného alkoholismu, ačkoliv touto svou akcí obětovala život.

Kapitulace

Po debaklu u El Alamejnu, který Ervína Rommela zcela zaskočil, hlavně kvůli tomu, že v té době byl nějakou náhodou zrovna doma v Německu kde si léčil vleklé hemoroidické problémy a žaludeční vředy, takže se nemohl účastnit šťouchanice s místními obyvateli o to, kdo má mít přednost při použití nádražních záchodků v El Alamajnu (viz výše).

Zatímco pěvecký sbor, oslabený o italské flašinetáře, kteří kapitulovali před náporem gramofonové hudby, (ale posílený o jejich flašinety, které jim Rommel nemilosrdně zabavil, a rozplakal se až když byli z dohledu), se pomalu vlekl směrem do Tunisu, kde mu nezbývalo než 13. května 1943 kapitulovat do rukou vrchního zdejší nádražní restaurace pana B. Montgomeryho, obdařeného výchovou v nejlepších podnicích Anglie a plochými nohami, před neutuchající žízní.

Rommel již přitom nebyl - uvědomil si, že již není nejmladší (nejmladší byl jen chvilku po svém narození, a to ještě kdoví jestli), a odesláním telegramu Hitlerovi ve kterém si objednal vymalování dvoupatrové vily, předstíral duševní nemoc (neobyčejně rafinovaný tah, bylo všeobecně známo že Hitler maluje jen přízemní domky), a odletěl do Německa, vypucovat nějaké ty koberce (die tepichen).

Složení AK (k 20. 5. 1942)

• 1. divize jódlujících úderníků „Horst Wessel“ (velbloud, s kterým se setkala byl rád, že zachránil holý život, ale lidem většinou stačily kvalitní ucpávky do uší)
• 2. domobranecká divize clubu říšských turistů (složena z agresivních důchodců dodnes částečně - nohy, uši - pobíhajících po Libyi)
• 3. divize lidových tanců velké úderné síly (pod vedením Kurta Waldheima, který ale netušil, že slouží právě tomu, proti čemu chtěl celý život bojovat, a nemohl se zbavit pocitu, že za všechno může jeho kůň)
• 4. divize samohybných džuboxů (4. gepanzerte Musik-Box auf selbstfahrlafette Division) (pod velením Maxe Schmellinga, ale nefunkční, již v druhém roce války panoval v Německu naprostý nedostatek džuboxů, způsobený jejich značnými ztrátami při dobývání Francie a nutností zbylými přehlušit protesty Rakušanů proti letnímu táboru SS Mauthausen, jako náhrada dodány tanky Panzer III, které dokázaly zahrát jen Metallicu, a nikdo nedokázal poznat kterou skladbu)
• 5. lehká divize hamburských zatáček (5. leichtehamburgerkurvendivision) (největší zklamání celého zápasu na německé straně - původně určená demoralizovat nepřítele zpěvem zábavných písní a nakazit pohlavními chorobami, ale vzhledem k nedostatku hamburských lehkých děv - většina nemohla být jako válečně nepostradatelné na domácí, zejména Goebbelsově, frontě, odvedena a tento nedostatek byl kryt převelením Hermanna Göringa a některých veteránů 1. sv. války v ženském přestrojení, jakož i mobilizací členek Nacistického svazu korutanských důchodkyň - tato směs sice spolehlivě, až k oslepnutí, děsila každého kdo ji v jejích ručně pletených bikinách fialové barvy spatřil, na druhou stranu Němcům se nikdy nepodařilo dopravit tuto jednotku na frontu, protože zaháněla i vlastní síly, mimo několika necudných Italů, kterým se takové věci líbily, takže než divize došlapala na frontu, ta už většinou neexistovala.
• 18° (osmnáctistupňová) Samostatná lidová brigáda zásobování volksbierem (rozpuštěna ve vlastním potu po přerušení kontraktu mezi Afrika Korpsem a mnichovským pivovarem "Adolf Hitler und NSDAP Brüder Braurei" monopolistickým molochem Anheuser-Busch)
• 1. Samostatný pluk hráčů na útočnou fujaru Tiroler NazionalsozialistSturmSchalmeiSpieler Regiment nr.1(vyslovuje jak se to píše, ale německy to zní o moc výhrůžněji, a zkratkou "SSS", ještě o písmeno nebezpečnější než "SS") (III. SchwereSturmSchalmaiSturmbann tohoto pluku byl znám pod krycím jménem "Prešovčan" a zčásti složen ze slovenských luďáckých dobrovolníků, jejich ovcí a oštiepku. Oštipek i jeho Slováci snězeni koncem roku 1942, kdy v Africe vypukl tzv. bramborový hladomor, ovce potom Němci využívány pro něco, o čem nikdo na veřejnosti zrovna moc nemluví)
• Kapela 6. praporu českého vládního vojska (Hácha's Melody Boys Big Band Numero Sechs) (popravena poslechem gramofonové desky s německou hymnou 21. května 1942 i se svým kapelníkem Rossem Hedvíčkem na kótě 181, poté co německá kontrašpionáž odhalila tajný nácvik jazzových skladeb pod nevinnou rouškou pravidelné kapelní schůze KSČ)
  • Poznámka k uniformám: rozdíl mezi Čechy a Slováky výstižně popisuje již známý britský etnograf Bram Stoker ve svém zásadním díle o balkánské kulturní oblasti Dracula (v kapitole výstižně nazvané "Jak divocí Češi a Slováci zahnali Cikány již svým pouhým objevením, a způsobili panu knížeti Drákulovi některá nevratná psychická poškození") - zatímco Slováci majú kožuchy vyšívané v pestrých barvách, lakomější Češi, navíc s horším vkusem, mají bílé bez výšivek. Pokud náhodou potkáte Čecha ve vyšívaném kožiše, jistě ho ukradl buď Slovákovi nebo Cikánovi.
• pan Josef Novák, výrobce olomouckých tvarůžků, jako odborník na chemickou válku. Zjevně nechápal, kde se najednou octnul a jediné německé slovo které znal bylo Was?. Brzy se ztratil, a nebyl nalezen ani vyslaným týmem specialistů Horské služby. V Africe musel zůstat a dnes působí jako zcela senilní tlumočník z arabštiny na německé ambasádě v Tripolisu.

Hudba