Ticho
„...“
- - kapr
Ticho, německy "Stille", italsky "silenzio", anglicky "silence", afghánsky "Sajlenc! Akillju!"[1] je úžasný vynález a jedna z nejkrásnějších věcí, které můžete v životě zažít.
Cena[editovat | editovat zdroj]
Ticho je velmi ceněná komodita a rozhodně není zdarma. Chcete-li si pořídit ticho domů, bude vás to rozhodně něco stát. Například letenku pro manželku na dovolenou s kámoškou do Turecka nebo alespoň na místenku na autobus za maminkou do Pyšel. Kratší a tudíž levnější ticho se dá pořídit například puštěním televize a nasazením sluchátek, ale není to prostě ono. Desetidenní absence zdroje kraválu to prostě není a relaxační účinky to rozhodně nemá.
Samozřejmě, můžete se uchýlit k drobné lsti a pořídit si ticho levněji - např. když se ožerete jako klokan a dorazíte domů nad ránem s rozepnutou košilí a rtěnkou na límečku. V takovém případě vydrží ticho doma asi dva týdny, ale atmosféra bude výbušná jako na hajzlíkách ve fabrice, když byla v jídelně hrachovka. Pokud ovšem rádi hrajete život na hardcore obtížnost, poslužte si.
Ticho v hudbě[editovat | editovat zdroj]
„Škrábu se takhle hřebíkem v uchu a najednou - ticho...“
- - Bedřich Smetana
Velkým propagátorem ticha byl samozřejmě český rodák Bedřich Smetana. Agitaci za tišší život považoval za formu pokání a snažil se tak odčinit autorství klavírních skladeb a vokálních děl pro pěvecké sbory. Zejména ty chorálové, které museli promrzlí návštěvníci kostela vydržet každou neděli, protože jinak by se rozkřiklo, že jsou neznabozi a měli by na vsi po ptákách. Smetana se tichu věnoval tak moc, až stvořil termín ohlušující ticho, které zneužívají básníci a různí grafomani, když potřebují, aby byl text delší.
Když se Beethoven doslechl, jakou parádu s tichem Bedřich nadělal, sofort[2] si začal nalévat víno do olověného poháru a postupně si pořídil nejen hluchotu, ale i pleš a spoustu problémů se zažíváním. Fanoušci a zejména fanynky milují trpící autory a proto se jméno tohoto druhořadého drnkala dostalo brzy na výslunní, jeho díla na plechové kotouče orchestrionů a voskové válečky fonografů a on samotný do penálu.
Ticho je důležitý prvek v moderní hudbě. Zcela bez nadsázky se dá říct, že žádné novodobé album se bez něj neobejde. Typicky je sice několikrát přerušeno různým kraválem, ale vždy trvá alespoň tři sekundy. Je totiž prokázáno, že má výrazné zklidňující účinky a to zejména mezi kraválem produkovaným popovými interprety a moderním českým rapem. Naopak, mezi lyrickými skvosty, jakými je například Refuse & Resist od gospelové kapely Sepultura, může ticho vyznít rušivě. Zde ovšem záleží na osobních preferencích a jestli jste hudební fajnšmejkr nebo úplný idiot.
Rodičům, kteří úspěšně uplacírovali děti na tábor nebo k babičce na venkov, složil písničku Dave Gahan, frontman emokapely Depeche Mode s názvem "Enjoy the silence" (česky: "užijte si ticho"). O libozvučnosti ticha nazpívalo duo Simon & Garfunkel krásnou funky písničku "Sound of silence". Z nějakého důvodu se stala symbolem boje proti jadernému zbrojení stejně jako "Neunundneunzig Luftballons" od Neny. Hornouherský zpěvák Peter Nagy dokonce na ticho nazpíval reklamu, aby podpořil obchod s touto komoditou.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Ticho se dá písemně vyjádřit jako "0db". Neplést s 0 Db, což je hypotetické nulové množství debilitu. Nebo s ODB, což je Gangsta Hip-Hop zkratka pro "Oh dat butt" a to je něco britsky.
- Knihovnice ticho vyžadují. Jakmile zaslechnete jejich „Pssst!“ a zaznamenáte seknutí pohledem, zmlkněte. Ony sice nemají povoleny bicí nástroje, ale zatraceně moc by chtěly.
- Co se týče ticha, soft verzí knihovnic jsou učitelky. Zejména matikářky. Narozdíl od knihovnic, matikářky mají často v ruce pravítko. Byli jste varováni.
