Elektroguturála
| Tento článek potřebuje pomalu upravit. Jak by měl vypadat a co v něm chybí, se v nápovědě rozhodně nedozvíte. Nebude-li však do sedmi let patřičně zlepšen, nebude změněn nikdy. |
„Nástroj, který ničí zesilovače, trhá prsty a dělá z obyčejných lidí polobohy i idioty.“
Elektroguturála je posvátný kovovo-dřevěný objekt, který po zapojení do zesilovače vydává zvuky připomínající výbuch továrny na traktory. Případně padající výtah, pokud na to fakt jako hodně dobře umíte.
Jako mnoho skvělých věcí, vznikl i tento stroj náhodou. Když neznámý vynálezce viděl, jak pěkně jeho tchyni dokázala rozezvučet probíjející žehlička a jaká krásná melodie následně rozezvučela celou ulici, když dorazila sanitka - i neváhal a připojil obyčejnou kytaru do domovního rozvodu mluna. Následný požár zlikvidoval za pomocí vodního hasicího přístroje a po opravě pojistek a ošetření ran stvořil elektroguturálu tak, jak měla být.
Historie Elektroguturály[editovat | editovat zdroj]
Elektroguturála se narodila někdy mezi rokem, kdy skončila první světová válka, a okamžikem, kdy Jimmy Page poprvé rozbil hotelový pokoj.
Zpočátku ji jazzmani používali ke hraní jemných tónů, ale brzy ji ukradli metalisti, punkáči a lidi, co odmítají pracovat před polednem.
V 60. letech si Jimi Hendrix řekl, že by ji mohl zapálit, a tak se z Elektroguturály stalo náboženství.
Anatomie Elektroguturály[editovat | editovat zdroj]
Každá správná Elektroguturála obsahuje:
- Tělo – z masivního dřeva, nejlépe z pralesa, který už neexistuje.
- Krk – dlouhý, tenký a často ohnutý přesně v ten moment, kdy máš koncert.
- Struny – šest (nebo víc) kovových vláken, která se rozladí při pohledu na teplotu.
- Snímače – magnety, které přetvářejí vibrující kov na čistý chaos.
- Knoflíky – nikdy nevíš, co přesně dělají, ale když s nimi zatočíš, zní to víc metalově.
- Kabel – nejdůležitější část, která se samozřejmě rozbije pět minut před koncertem.
Typy Elektroguturál[editovat | editovat zdroj]
- Stratocasterová – kytara, kterou má každý, kdo tvrdí, že „hraje blues“.
- Les Paulová – zvuk jako tank, váha jako cihla.
- Flying Véčková – ideální na to, když chceš vypadat, že jsi nebezpečný, ale hraješ v sobotu na dětském dni.
- Sedmistrunná a víc – pro lidi, co mají potřebu vyjádřit existenciální krizi v nízkém registru.
Použití Elektroguturály[editovat | editovat zdroj]
Hlavním účelem stroje je navození dojmu nadřazenosti (angl. imprešn). Proto hráči se strojem hodně mávají a freneticky kmitají prsty. V některých případech provádějí pánevní výpady jako irácký kulčík[1], což způsobuje v pozorovatelích pocit méněcennosti. Obvykle se elektroguturála se používá:
- k opulentnímu ničení ticha,
- k testování trpělivosti sousedů,
- a k dokazování, že riff zní líp, když ho hraješ 400× za sebou.
Legendární hráči Elektroguturály[editovat | editovat zdroj]
- Dimebag Darrell – mistr riffu a patron všech, kdo si ladí kytaru podle toho, jaký mají pocit.
Tato kytara (nebo podobná) byla Vlastněna Dimem - Tony Iommi – ztratil prsty a přesto hraje líp než ty.
- Tom Morello – proměnil kytaru v tiskárnu zvuků z jiného vesmíru.
- Slash – muž, jehož cylindr má víc kariéry než většina lidí.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Elektroguturála není jen nástroj, ale je to způsob života, postoj, náhrada za vztah i terapie v jednom. Každý tón je buď poezie, nebo katastrofa — záleží, jestli máš naladěno. A když někdo řekne, že „kytara je jen dřevo a drát“, pošli ho do komba.