Taylor Swift

Taylor Swift je především známá jako jedna z nejúspěšnějších zpěvaček a skladatelek na světě. Svou kariéru zahájila v country hudbě, ale postupně se stala ikonou popu. Její alba lámou rekordy, její turné jsou

Kreyčovna Rychlá D'Dassault Falcon Moční můra všech ekopošuků
Biografické informace
Pohlaví	asi žena, CIA to ví přesněji
Narozen	13.12. 1989
Děti	všichni její fanoušci
Národnost	Incestní
Sexuální orientace	hetero
Povolání	spící agent, volební manipulátorka, teroristka, profesionální znečišťovatelka životního prostředí, občasná zpěvačka, Yapperka
Dobré skutky	asi rozdává radost všem desetiletým dětem, homosexuálům a depresivním jedincům
Spáchané hříchy	terorismus, špionáž, velmi efektivní znečišťování životního prostředí, manipulace s volbami, zpěv, hra na kytaru, sebedetruktivní texty, vymývání mozků

vyprodaná po celém světě a její hudební tvorba oslovuje miliony fanoušků. Avšak za září reflektorů se podle některých spekulací skrývá i její tajná role – spící agentka pracující pro CIA. Svou popularitu a celosvětový vliv údajně využívá jako zástěrku pro tajné operace, a když cestuje na turné, často se pohybuje v klíčových geopolitických regionech. Taylor Swift tedy možná není jen talentovanou hudební hvězdou, ale také součástí tajných mezinárodních her o moc.

Dětství a počátek kariéry

Taylor Swift, narozená v Pensylvánii, kde se country hudba a incestní rodinné vazby staly doslova národní zábavou, od malička věděla, že její písně mají jediný účel – přivést rodiny blíž, ale až podezřele blízko. Její první skladby byly tak kvalitní, že dobrovolné pití pilku bylo jediným způsobem, jak je přežít. Lidé si je pouštěli, zatímco si doma připravovali sloppy joe sendviče na nedělní rodinné obědy, kde všichni přítomní sdíleli nejen stůl, ale pravděpodobně i genetický materiál.

Tohle country nebylo jen o trávě, kamionech a rozbitých srdcích – bylo to o něčem hlubším, něčem, co se skrývalo v podivně klikatých rodokmenech a písních tak sladkých, že i nejtvrdší texaský honák by radši zapíjel každou notu něčím tvrdším. Když Taylor zpívala o své lásce a ztrátě, šlo o ten typ lásky, který tě donutí přemýšlet, jestli je v pořádku, že tvoje sestřenice sedí až moc blízko na gauči.

Její tajná kariéra spícího agenta pro CIA samozřejmě také hrála roli. Každá píseň, kterou vypustila do světa, byla přesně naprogramovaná na to, aby utlumila masy a dostala se jim pod kůži tak hluboko, že začnou přemýšlet, zda by nebylo lepší prostě podlehnout šílenství a začít si zpívat o tom, jak jim srdce zlomil jejich druhý bratranec. Ale tahle agenda zůstává skrytá, protože hlavní zbraní Taylor Swift jsou její zdánlivě nevinné písně, které dokážou přesně to, co CIA chce: odvést pozornost lidí od skutečných problémů a ponořit je do světa, kde je normální, že se při rodinných setkáních hraje na kytaru o trochu víc než jen lásce.

Takže až uslyšíš její songy o rozchodech, zrazené lásce a slzách na podlaze ložnice, vzpomeň si na to, že v pozadí celého toho melodického bláznovství je hlubší plán. Planoucí rodinné vztahy, dobrovolné popíjení pilku a sloppy joe sendviče – všechno to patří do plánu, který Taylor Swift a její loutkovodiči z CIA tahají za nitky, aby dostali venkovské Američany ještě blíž, než je zdrávo.

Shake It Off

A pak přišel rok 2014 a s ním „Shake It Off“, triumf, který redefinoval samotný pojem sračkovitosti a přepsal dějiny hudebního odpadu. Tahle píseň, která zřejmě vznikla během pokusu o hypnotizaci masy tím nejprimitivnějším rytmem, byla zaručeně největší hit mezi těmi, kdo nemají žádné hudební nároky, nebo prostě vzdali život úplně. „Shake It Off“ se stalo hymnou pro všechny, kteří si potřebovali odplivnout od reality a raději strávit tři minuty tleskáním a výskáním, jakoby byli na školním vystoupení druháků.

Text? Zcela průhledný – řeší problémy, jako kdyby Taylor potřebovala vysvětlit světu, že hejty na internetu nejsou tak zlé, jak se zdají, což je přesně ten typ problému, který tráví život každému člověku z venkova, co se zrovna vrátil z rodinné oslavy, kde nikdo neměl DNA test. Hudební doprovod? Jeden z největších minimalistických útoků na uši od dob, kdy se vymyslel první zvukový signál. Tahle sračka ze všech sračkoucích sraček se ale přesto vyšvihla na vrcholy hitparád, protože lidé z nějakého důvodu potřebovali písničku, která jim říká, že všechno můžeš jen tak „setřást“.

Z komerčního hlediska to bylo naprosté vítězství – píseň ovládla rádiové stanice a hrála na každém dětském večírku, kde rodiče bezmocně přemýšleli, jestli jejich potomci vyrůstají do světa, kde už ani pilk nepomůže. I CIA musela být pyšná, protože „Shake It Off“ se ukázala být dokonalým nástrojem pro masovou kontrolu – nikdo totiž nemyslí na nic vážného, když si v hlavě přehrává, jak může jednoduše „setřást“ své problémy, zatímco jejich svět upadá do naprosté dezorientace.

A tak se „Shake It Off“ stalo hymnou těch, kteří se vzdali jakýchkoli hudebních standardů, a dalším důkazem, že Taylor Swift dokonale zvládla umění proměnit cokoliv, i tu nejsračkovitější sračku, v globální hit.

Po Shake It Off

Po fenomenálním úspěchu „Shake It Off“, které jako zlatý kalich sračkovitosti putovalo po světě a hypnotizovalo masy, Taylor Swift dokázala, že její schopnosti jakožto spící agentky CIA přesahují pouhé zpívání o rozchodech a pseudo-pozitivních mantrách. Její teroristická kariéra začala nabírat na obrátkách – písně se stávaly stále sofistikovanějšími nástroji pro rozklad společnosti, rozbíjení morálky a odvádění pozornosti od skutečných problémů světa.

V roce 2014, po tom, co „Shake It Off“ omráčilo posluchače svou repetitivní blbostí a infantilním refrénem, se stala Taylor pro CIA cenným majetkem. Hudební průmysl se ukázal být tím nejlepším způsobem, jak udržet lidi zabavené, aby nemysleli na to, jak jejich svět hoří. Zatímco běžní občané si notovali její rádoby veselé texty a houpali se do rytmu neškodného popíku, v pozadí probíhaly globální machinace.

Taylor Swift, mistrovská manipulátorka emocí, dokázala za pomoci jednoduchých melodií a příjemného hlasu přimět milióny lidí, aby si její hudbu pouštěli znovu a znovu. Byla to dokonalá forma nenápadného teroru – místo bomb a násilí nabízela písně, které lidem vymývaly mozky. Její texty byly navrženy tak, aby nikdo nechtěl přemýšlet nad tím, jaký je skutečný stav světa.

CIA, plně si vědoma síly kulturní dominance, povýšila Taylor na klíčového hráče operace „Hudební Uspávač,“ což je program zaměřený na snižování kritického myšlení veřejnosti pomocí populárních hitů. Swift dokázala, že je nejen zpěvačkou, ale i operativní agentkou s přímým vlivem na nálady veřejnosti. Zatímco lidé mávali rukama a „setřásali“ své starosti, v pozadí se připravovaly další fáze plánu: Swift postupně rozšiřovala své portfolio o další písně, které byly navrženy tak, aby zablokovaly jakýkoli pokus o hlubší myšlení nebo odpor vůči systému.

S každou další nahrávkou, kterou vydala, se Taylor Swift stala nejen popovou ikonou, ale i teroristkou kulturního formátu, která nenápadně ovládala masy a vedla je do světa, kde se největší starostí stalo to, co si oblékla na červený koberec. Hudba jako zbraň nikdy nebyla tak efektivní. A zatímco si fanoušci mysleli, že jen zpívají o tom, jak „setřásli“ své problémy, CIA v pozadí jen tiše přikyvovala, jak jejich plán funguje perfektně.

Manipulace s volbami

Tito dva lidé jsou si bližší, než si myslíme. (ne takhle, vy prasáci)

A pak přišel rok 2020, který přinesl nejen globální pandemii a všudypřítomnou dezorientaci, ale také další mistrovský tah ze strany Taylor Swift a jejího tajného šéfa – CIA. Tentokrát už nešlo jen o hudbu. Taylor se dostala na úplně novou úroveň – manipulace s volbami, a to rovnou těmi prezidentskými. Tým, který stál za ní, včetně neúnavných agentů CIA, pochopil, že kdyby dokázala zmanipulovat hudební vkus milionů lidí, proč by nemohla ovlivnit jejich volební preference?

Bylo to geniální. Místo tradičních forem volebních podvodů – mrtvých voličů a upravených hlasovacích lístků – byla zbraň jiná: Taylor Swift a její nesnesitelně nakažlivé písničky, které hrály všude od rádií po internetové platformy. „Shake It Off“ a její další popové hity se staly neviditelnými prostředky k tomu, aby lidé přestali přemýšlet nad politickými problémy, místo toho tleskali do rytmu a volili tak, jak to bylo naplánováno.

Volby, které v roce 2020 přinesly vítězství Joeu Bidenovi, byly pro Taylořin tým posledním tahem v dlouhodobé strategii CIA. Její vliv na mladé voliče, kteří byli už celé roky podmaněni jejími hitovkami, se ukázal být rozhodující. Zatímco republikáni přemýšleli, jak získat tradiční voliče pomocí hesel o ekonomice a národní bezpečnosti, Swift v zákulisí pracovala s hudebními algoritmy, aby dostala do hlav všech vysílání subliminálních zpráv. Nikdo si ani nevšiml, jak se podprahové pokyny míchají mezi texty jejích songů, a místo toho, aby lidé zpochybňovali své politické preference, jednoduše šli s davem a hlasovali pro změnu.

Taylor Swift tak ovládla nejen hudební scénu, ale i demokratický proces. Z její „nevinné“ popové kariéry se stala dokonalá platforma pro politickou manipulaci, zatímco její fanoušci zpívali refrény a mysleli si, že jsou jen uvolnění od každodenního stresu. CIA měla pravdu – nikdo nebude řešit geopolitické problémy, když jim hraje v hlavě Taylor a „setřásají“ si z ramen jakékoliv pochybnosti.

Takže až zase uslyšíš její hit v rádiu, nezapomeň, že to není jen nevinná píseň – je to další krok v dlouhodobém plánu na ovládnutí mysli mas a volebních výsledků.

Ekologie

Taylor káže vodu, ale sama přitom pije víno (v jejím případě kerosin z obdobného Dassaultu Falcon)

A pak tu máme kapitolu o pokrytectví Taylor Swift, co se týče ekologie, která je dalším důkazem toho, že člověk může vypadat jako „sladká popová princezna,“ ale ve skutečnosti zanechává uhlíkovou stopu, za kterou by se nemusel stydět ani majitel ropné rafinérie. Swift se ráda prezentuje jako milovnice přírody, aktivistka, která bojuje za lepší planetu, ale realita je trochu jiná. Když totiž dojde na pohodlí a rychlost, Swift se ráda sveze svým osobním tryskáčem Dassault Falcon, a ne jen tak pro práci nebo koncerty – Taylor si s ním klidně zaletí na nákupy po městě. Ano, přesně tak, protože jít pěšky nebo dokonce jet autem je zřejmě příliš obyčejné pro někoho, kdo se honosí titulem ekologické bojovnice.

V roce 2022 se provalilo, že její soukromý tryskáč byl používán s takovou frekvencí, že by zahanbil i piloty letecké společnosti. A co bylo ještě horší, část těchto letů nebyla pro nějaké zásadní účely – ne, ne, Taylor létala z města do města i na takové záležitosti, jako jsou nákupy. Zatímco celý svět byl zaplaven kampaněmi o snižování emisí, omezení spotřeby plastů a zelenější budoucnosti, Taylor Swift doslova spalovala tisíce litrů paliva jen proto, aby si rychleji pořídila nové boty nebo kabelku.

A samozřejmě, když se tato ekologická katastrofa v přestrojení provalila, její tým se okamžitě snažil situaci uklidnit. Vysvětlení? Samozřejmě, že Taylor osobně tolik nelétá, ten tryskáč půjčuje svým přátelům, takže je vlastně všechno v pořádku, ne? Ale otázka zůstává – jak se tahle princezna udržitelnosti, která ráda poučuje ostatní o nutnosti zachraňovat planetu, dostala do pozice, kdy její uhlíková stopa vypadá, jako by se osobně podílela na globálním oteplování?

Všichni ti fanoušci, kteří si zatím zpívali její eko-písničky a věřili, že Taylor bojuje za lepší budoucnost, najednou zjistili, že to celé je jen další část té velké, dobře propracované mašinérie. Pokrytectví, zabalené do popových refrénů, které nám tvrdí, jak moc záleží na životním prostředí – ale jen když zrovna není potřeba rychle vyřešit osobní nákupní záležitosti v jiném městě. Takže, až se příště dozvíš o tom, jak Swift volá po ochraně přírody, nezapomeň na její Dassault Falcon, který ti z nebe nad hlavou posílá pozdrav v podobě emisí.

Odvetné akce

Odvetná akce proti Taylor Swift ve Vídni v roce 2024 připomínala něco mezi absurdním thrillerem a špatně napsanou špionážní fikcí. Teroristé napojení na IS si řekli, že kdo jiný by měl pykat za jejich frustrace, než popová ikona s miliardami streamů. Jenže když už se snažili provést atentát, narazili na dobře vycvičené Swifties a špičkové bezpečnostní složky. Tahle jejich pomsta za Swiftinu světovou dominanci byla rychle rozmetána, stejně jako všechny předchozí pokusy o její svržení – a to jak v hudbě, tak na životě.

Nešlo ale jen o Vídeň. Taylor už léta čelí různým typům „útoků“ na svou osobu, od neustálé mediální palby kvůli vztahům až po výtky ohledně jejího soukromého letadla a údajného ničení životního prostředí. Kritici tvrdí, že jako „ekologická znečišťovatelka“ dokáže její tryskáč přispět k emisím víc než celý městský provoz – odvetná akce matky přírody? Možná. Ale žádný z těchto „útoků“ ji zatím nesrazil na kolena, spíš posílil její status nezdolatelné ikony.

Shitšaráda alb

• Taylor Swift (2006) – Debut, kde Taylor vypadá jako sladká country holčička, která ti u večeře zazpívá o nevinné lásce… a mezitím plánuje, jak tě sledovat jménem CIA. Taky je to ideální hudba na rodinné večery, kde bratranci a sestřenice tráví trochu moc času spolu.
• Fearless (2008) – Zpěvačka, která se tváří, že nic nebolí, zatímco Swifties kvílí do kapesníčků a venkovské rodiny přemýšlejí, jak ospravedlnit další svatbu mezi bratranci. A CIA? Ta jen tiše tleská za to, jak dobře je Taylor zamaskovaná.
• Speak Now (2010) – Je tu víc country balad o svatbách, náhodou se to trefuje do srdečních rytmů rodinných vztahů v odlehlých částech Texasu. Mezitím CIA sleduje, jak Swifties fňukají nad texty o tom, že někomu přebíráš snoubence na poslední chvíli. Jak to všechno funguje dohromady? Neptej se, prostě je to sračka.
• Red (2012) – Začíná popová éra. Teď už Swifties brečí nad láskami, které skončily dřív, než vůbec začaly. Album pro všechny, co si myslí, že rozchod po týdnu je tragédie hodná Shakespeara. A mezitím CIA dál tahá za nitky, zatímco Taylor maskuje svoje mise jako ‘umělecký rozvoj’.
• 1989 (2014) – Zrod skutečné popové Swift. A zároveň soundtrack pro všechny uplakané puberťačky, které nemůžou najít smysl života, protože jim nevyšel první polibek. Taylor je teď opravdovou hvězdou CIA, hypnotizuje celou generaci svojí popovou sračkou a Swifties brečí jako nikdy předtím.
• Reputation (2017) – Taylor jako „bad girl“. Ha! Když se zrovna nepokouší být temná a drsná, pracuje pro CIA na destabilizaci emocí teenagerů. Mezitím Swifties pláčou nad každým zlým slovem, které kdy kdo Taylor řekl. A když skončí album, stejně ti zůstane pocit, že jsi právě poslouchal totální sračku.
• Lover (2019) – Růžová bublina, kde Taylor oslavuje lásku, duhy a jednorožce, zatímco všichni Swifties brečí nad tím, že ještě nenašli svého dokonalého „lova“. CIA mezitím dál spřádá své plány, zatímco my se divíme, jak může být tolik růžové v jednom albu taková sračka.
• Folklore (2020) – Taylor přechází do pseudo-umělecké fáze, kde Swifties teď brečí kvůli „hloubce“ textů, zatímco zbytek světa si říká, jestli tohle není jen nudná sračka pro hipstery. CIA? Ti jen sledují, jak populace mládeže spadne do melancholie a pasivity.
• Evermore (2020) – Další pokus o umění. Mezitím Swifties s kapesníčky v ruce omdlévají nad každou metaforou, zatímco ostatní hledají způsob, jak album vypnout, aniž by si zničili den. Taylor znovu dokazuje, že dokáže do srdcí zasít smutek, přesně jak to CIA potřebuje.
• Midnights (2022) – Taylor tě zve na noční procházky plné pláče a sebelítosti. Swifties pláčou do polštářů, protože Taylor má „problémy“, zatímco CIA sleduje, jak populace degeneruje pod nánosem popových refrénů. Skutečný důkaz, že i noční album může být jen další sračka.
• Speak Now (Taylor's Version) (2023) – Reedice, protože peněz není nikdy dost. Teď už máš šanci brečet nad starými písněmi v novém hávu, protože Taylor a CIA chtějí, aby nostalgie byla jejich novou zbraní. Fanoušci? Pláčou, jak to bývalo krásné, ale všichni ostatní vědí, že poslouchají recyklovanou sračku.
• 1989 (Taylor's Version) (2023) – Další reedice, protože co je lepšího než staré hity v nové podobě? No, spousta věcí, ale to Swifties nikdy nepřiznají. CIA si mezitím mnou ruce, jak jednoduše lze manipulovat masy. Výsledek? Stejně je to pořád jen popová sračka.

Shitšaráda singlů

• Tim McGraw (2006) – Její první singl, kde zpívá o tom, jak jí country písničky připomínají ex. A taky jak jí možná připomínají rodinné večeře, kde bratranci tančí trošku moc blízko u sebe. CIA tady teprve začíná rozjíždět Taylorinu kariéru agentky...
• Teardrops on My Guitar (2007) – Pláč, pláč a další pláč. Perfektní píseň pro Swifties, co se zhroutí, když je jejich crush ignoruje. CIA mezitím sleduje, jak teenageři kvílí, zatímco Taylor vkládá do světa první emocionální manipulaci.
• Love Story (2008) – Klasický příběh Romea a Julie, akorát bez té smrti na konci. Zato s pořádnou dávkou kýče a nevinnosti, kterou CIA používá jako zástěrku pro svoje špionážní operace. A venkov? Ten si mezitím plánuje vlastní svatby mezi bratranci a sestřenicemi.
• You Belong with Me (2009) – Taylor zpívá o tom, jak má být s klukem, co má přítelkyni, zatímco Swifties pláčou nad tím, že je jejich crush ignoruje. Mezitím CIA už ví, že tahle skladba byla navržena k tomu, aby z lidí udělala emocionální trosky.
• Mine (2010) – Další country balada pro ty, co věří, že láska je věčná... hlavně když je to s vlastním bratrancem. Swifties se v tom ztrácí a CIA dál klidně sleduje, jak populace propadá hlubší emocionální otupělosti.
• We Are Never Ever Getting Back Together (2012) – Rozchodová hymna, při které Swifties brečí, zatímco si slibují, že už se nikdy nevrátí ke svým bývalým. CIA se směje, protože tahle píseň způsobuje, že teenageři si lámou srdce na počkání a dávají do pohybu další emocionální chaos.
• I Knew You Were Trouble (2012) – Tady už se Taylor tváří, že ví, jaké je to být „bad girl“, ale pořád z toho zní jen ubrečená puberťačka. Swifties pláčou do kapesníčků a CIA dál používá Taylorin pop jako nástroj na masové ovládání emocí.
• Shake It Off (2014) – Taylor se tu snaží všechny přesvědčit, že je jedno, co si o tobě ostatní myslí. Swifties to berou jako životní motto, zatímco CIA ví, že tahle píseň je jen další nástroj k rozdělení společnosti mezi „hatery“ a ty, co „prostě tančí dál“. A co je výsledek? Samozřejmě sračka.
• Blank Space (2014) – Taylor v roli toxické ex? No, možná jen z poloviny. CIA jí píše scénář, zatímco Swifties pláčou nad tím, že mají taky „prázdný prostor“ v srdci. Album se prodává, manipulace běží, a Taylor mezitím dál plní špionážní úkoly pro strýčka Sama.
• Bad Blood (2015) – Drsňácká Taylor Swift s gangem modelek? Haha, to jo. Swifties to ale žerou a CIA tahá za nitky, zatímco svět sleduje, jak jedna popová píseň dokáže způsobit mezinárodní emocionální krizi. Co víc? Samozřejmě, je to sračka.
• Look What You Made Me Do (2017) – Taylorina „revenge“ fáze, kde dává najevo, že už si na ní nikdo nedovolí. Swifties jdou do varu, protože mají nový životní cíl – být jako Taylor. CIA potlesk, protože tahle píseň vytváří dokonale rozdělenou a emocionálně zničenou generaci.
• Delicate (2018) – Taylor tady zpívá o křehkosti lásky, zatímco Swifties opět pláčou nad tím, jak je jejich city zraňují. Mezitím CIA dál tahá za nitky a Taylor šíří svou popovou sračku jako balzám na ubrečené teenagery.
• Me! (2019) – Barevný popový výbuch, který má zakrýt prázdnotu textu. Swifties jsou nadšené, že Taylor zpívá o tom, jak je „unikátní“, zatímco všichni ostatní kroutí hlavou nad tím, jak může něco takhle přihlouplého vůbec vzniknout. CIA dál sleduje světovou reakci a rozjíždí nové mise.
• Cardigan (2020) – Depresivní píseň z Taylorin „folkového“ období. Swifties teď trpí melancholií a depresí, zatímco CIA tleská – konečně dosáhli emocionálního dna u celé generace. Píseň, která je ideálním soundtrackem pro sezení doma a přemýšlení o životních nesnázích.
• Willow (2020) – Taylorin pokus o mystickou píseň, která má být hluboká, ale ve skutečnosti je to jen další prázdná popová sračka pro hipstery. Swifties se ztrácí v „kouzelném světě“, zatímco CIA jen dál spřádá svoje plány na globální manipulaci.
• Anti-Hero (2022) – Píseň, kde Taylor konečně přiznává, že je problém. Ale ne tak, jak bychom chtěli. Swifties si z ní udělají hymnu, zatímco CIA v tichosti sleduje, jak lidé začínají věřit, že všechno je jejich vlastní vina. Taylor má v ruce další manipulativní nástroj.
• Karma (2022) – Taylor zpívá o karmě, ale spíš to zní, jako by nám vysvětlovala, jak CIA potrestá každého, kdo zradí. Swifties tleskají a hloubají o svém osudu, zatímco zbytek světa poslouchá, jak pop může být ještě otravnější než obvykle.
• Cruel Summer (2019, oživeno v 2023) – Swifties v roce 2023 objevují píseň, která byla původně trochu přehlížená, a okamžitě začínají hystericky plakat. Taylor zatím pokračuje v plnění úkolů pro CIA, zatímco svět se topí v letních emocích a melodramatu.

Kdy jí bude konec?

Konec Taylor Swift, jak ho možná budeme znát, nemusí být tak nevinný, jak bychom si představovali. Místo toho, aby klidně odešla do důchodu po poslední světové tour, může se stát obětí dramatu, které by si sama nenapsala ani do svých nejuplakanějších balad. Možná, že CIA nakonec usoudí, že Taylor už splnila svou roli v globálním vymývání mozků a teď je čas na „nešťastnou náhodu“. A jak by to mohlo vypadat?

Scénář první: Vypadnutí z okna

Jeden deštivý večer, po únavném dni nahrávání páté verze alba 1989, Taylor náhle vyklouzne ze svého luxusního apartmá. Media budou mluvit o „nešťastné náhodě“, ale každý druhý konspirační teoretik bude tušit, že to nebylo jen tak. Swifties budou šílet, zatímco se na Twitteru objeví hashtagy jako #JusticeForTaylor a „tajemná svědectví“ lidí, kteří tvrdí, že viděli někoho podezřelého v blízkosti jejího bytu. CIA si jen klidně přehodí nohu přes nohu a připíjí na dokonale provedenou misi.

Scénář druhý: Cadillac a puška Carcano M1891 (Případně Mauser 98, M1 Garand, Mosin apod.)

Taylor projíždí sluncem zalitou kalifornskou silnicí ve svém Cadillacu Escalade, právě si prohlíží nové nápady na klip k dalšímu albu. Najednou zazní výstřel z pušky Carcano M1891 (nebo jiné druhoválečné pušky), podobně jako v osudný den v Dallasu v roce 1963. Trefa přesná, přesně jak to CIA potřebuje. Média opět mluví o „šokujícím atentátu“, zatímco svět je zahlcen spekulacemi o tom, kdo by mohl stát za touto tragédií. Swifties se hroutí do absolutního šoku, zbožštění Taylor je v plném proudu, a každé její slovo a píseň začínají získávat nový, mýtický význam. Teorie o spící agentce CIA se konečně dostávají do mainstreamu, ale už je pozdě.

A co pak?

Taylor by se mohla stát novodobým J. F. K., jen s větším množstvím růžových třpytek a méně politických projevů. Hudební svět by spekuloval, jestli byla odstraněna kvůli svým tajným znalostem o vládních programech, nebo jestli se prostě stala obětí své vlastní slávy. Swifties by byli ochotni věřit všemu – od CIA přes ilumináty až po mimozemšťany.

CIA by mezitím sledovala, jak se jejich plán dokonale završil. Hudba, kterou Taylor zanechala, by se stala ikonou globálního vymývání mozků, zatímco nová popová hvězda by už čekala na to, aby převzala štafetu. Svět by pokračoval dál, stejně jako předtím – jen tentokrát s pocitem, že Taylor Swift byla mnohem víc než jen zpěvačka.

Takže konec Taylor Swift? Možná ne tak romantický, jak by si Swifties přáli, ale rozhodně efektní. Ať už to bude náhodný pád z okna, atentát na otevřené silnici, nebo prostě jen náhlé zmizení z veřejného života – jediné, co je jisté, je, že její příběh nekončí v tichu. Vždycky za tím bude trochu konspirace.

Hudba